V hospodě člověk narazí na všelijaké existence. Dobře to znám, pracovala jsem po lokálech celý život. O jednom štamgastovi se říkalo, že mu není pomoci. Já tomu ale nechtěla uvěřit! Byla jsem osamělá, stárnoucí a muži se mě, myslím, báli, připadala jsem jim nejspíš přehnaně energická. Já jsem však žádná rozená velitelka nebyla. Vyučila jsem se servírkou, celý život jsem pracovala v hospodách, a

Rozhodl se dohnat ztracený čas a začít konečně žít naplno. Koupil si koženou bundu, nechal se potetovat. A tím výčet jeho výstřelků nekončí... Mám manžela, který býval typický líný Honza na peci. Nejraději seděl doma a užíval si zahrádky. Říkal, že tam má vše, co potřebuje. K moři jsem ho za celý náš společný život nedostala. Jen dvakrát na Slapy, kde proseděl celý pobyt v místní hospodě. Ani n

Byl to český fousek, výjimečný lovecký pes! To nás ubezpečovali, když starý pán, jeho majitel, zemřel. Kam s tím psem? Nakonec nás přesvědčil on sám! Stalo se to v době, kdy jsem ještě chodila do školy. Bydleli jsme na vsi, vedle nás měl domek starý pan Kubíček. Žil sám jen se svým psem. Nemohl si svého Astora, jak mu říkal, vynachválit. „To je nejlepší ze všech loveckých psů,“ básnil o svém čt

Pohádali jsme se kvůli malichernosti a rozešli se ten den ve zlém. Byla to chyba. Nikdy totiž nevíte, jestli to nejsou vaše poslední společné chvilky. Moje moudrá babička vždycky říkávala, že i když se večer s někým pohádáme, nejpozději ráno bychom se měli udobřit a pak rozloučit v dobrém. To kdyby se domů už večer jeden z nás nevrátil. Nebrala jsem tyhle její životní rady úplně vážně, až přiše

Kamila neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a s nikým nemluvil. Byl to podivín. Kolegyně se ale vsadila, že toho samotáře svede. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví, něco si mumlal pro sebe a za nic na světě by se ke mně neotočil čelem, aby se mi musel podívat do očí nebo se mnou dokonce promluvit. Nikdo z našeho podniku ho neměl rád. Byl to protiva, který se pohyboval v

Byla to jedna z těch nocí, kdy všechno bylo v nebývalém klidu. Seděla jsem na gauči, když mi přišla zpráva od Markéty. Chtěla zmizet. Markéta se dlouhodobě trápila. Prošla si nehezkým vztahem, práce ji nebavila, stále tvrdila, že přežívá a neví, jak dál. Až tu noc mi přišla zpráva: „Tak jsem to udělala. Právě jsem si koupila letenku do Austrálie. Chci tam začít znovu a jinak. Připadám si tad

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že mám normální dětství. Přitom bylo zahalené tajemstvím, které mi v budoucnu tolik zkomplikovalo život. Měla jsem láskyplnou rodinu, která se o mě starala. Moji rodiče byli hodní, tolerantní, určitě lepší než rodiče většiny spolužáků. Maminka a tatínek mi dali domov plný lásky. Nikdy by mne nenapadlo, že přede mnou tají něco zásadního. Dětské představy

Příčí se mi to říct takhle nahlas, ale myslím si, že jsem se setkala s duchem. Nevím, o koho šlo ani co po mně chtěl. Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronajatém bytě. Jeho majitel byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem, ale pronájem byl levný, takže jsme to neřešily. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět vět. Když přišel na kontrolu, mlčky procház

Odpustí manžel svému otci, nebo budeme tchánovu zbloudilou duši i nadále vídat? Potřebuji, aby manžel už konečně otevřel oči. Když manželovi zemřel otec Jindřich, vůbec se o tom nechtěl bavit. Já to samozřejmě respektovala. Po čase jsme společně s jeho matkou nabyly dojmu, že Jindřich tak úplně neodešel. S Jakubem jsme manželé už deset let. Známe vzájemně své rodiny a panují mezi námi dobré vzt

Když moje maminka zemřela, nebyl den, který bych neprobrečela. Pak se ale jednoho zimního dne stalo něco, co považuji za zázrak. Byla jsem ještě velmi mladá dívka, dalo by se říct, že dítě, když nás maminka navždy opustila. Byla nemocná, snažila se bojovat, ale nemoc nakonec zvítězila. Dotek na skle Bylo to pro mě velmi bolestivé. S tou ztrátou jsem se nemohla smířit, až se najednou u naš