V životě jsem hodně prožila. Vychovala jsem děti, viděla jsem vyrůstat vnoučata, přišla jsem o rodiče a s manželem jsme si vytvořili náš vlastní svět. Ale teď, když se dívám zpět, mám pocit, že některé věci stále zůstávají nevyřešené. Některé rány, které byly v minulosti zasazeny, stále bolí. Moje mladší sestra Hana je pro mě jedním z těch nevyřešených ostnů v mém srdci. Jiný osud Je to p

Poslední měsíce mi připomínaly dlouhou temnou noc, z níž není úniku. Život nám ničil švagr a já nevěděla, jak se z jeho vlivu vymanit. Můj manžel Jiří je skvělý člověk, ochotný a starostlivý, ale v poslední době se mi měnil před očima. Dřív byl silný, plný energie a smyslu pro rodinu, a najednou vypadal unaveně, jako by se z něj život pomalu vytrácel. A za tím vším stál jeho bratr, Martin. N

Mám dvě děti, syna a dceru. Vždy jsem byla hrdá na svou rodinu a těšila se z každého společného okamžiku. Poslední dobou se můj svět otočil vzhůru nohama. Mé děti mi vlastně vždy dělaly jen radost! Syn se vydal vydělávat do zahraničí a dcera nám zůstala doma. Máme totiž dvougenerační domek. Když se dcera zamilovala, její volba nás nadchla. Její Karel se nám od první chvíle líbil. Byl to pohodov

Před lety jsem byla na dně. Když jsem v parku spatřila starou ženu bez domova, dala jsem jí svou poslední bankovku. Když se mi blížila čtyřicítka, měla jsem takové podivné období. Se svým tehdejším přítelem jsem chodila šest let a ocitli jsme se ve slepé uličce. Nějak jsme se nedokázali rozhýbat k tomu, abychom udělali další krok. Nechtěli jsme svatbu ani děti, nakonec se ukázalo, že nechceme a

Po rozchodu jsem si pronajala malou garsonku. Jak se ale vzápětí ukázalo, neobývala jsem ji pouze já sama. Ponechala jsem rozsvícené světlo, ale ani to nezabránilo záhadné bytosti se projevit. Tajemná síla postupně měnila způsoby, jakými mě chtěla vyděsit. Šokující příhody nakonec měly své vysvětlení, ze kterého však rovněž běhal mráz po zádech. Záchvaty smutku Stalo se mi to před mnoha l

S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Nechápali jsme to, protože dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili si menší domeček na vesnici. Malý domeček byl podle našich představ. Jednalo se o místo, kde kolem nás stály další tři do

Dodnes mám stále před očima obraz, který se mi zaryl do paměti. „Tvá sestřička už není,“ říkali. Jak není, vždyť byla mladší! Bylo mi tehdy 10 let a Markéta byla o dva roky mladší. To přece nedávalo smysl. Děti neumírají. I já jsem se cítila nesmrtelná. Tehdy mi řekli, že odešla do nebíčka. Proč? Tam odešla tenkrát babička, která byla stará. Proč šla má sestřička? Prázdný pokoj Nebyla to

Můj muž byl vždycky zapřisáhlým pejskařem, kočky upřímně nesnášel. Nikdy mi doma žádnou nedovolil. Jeho názor pak ale změnila jediná návštěva. Lidé se velmi často dělí na pejskaře a kočkaře, a tyto dvě skupiny spolu nevycházejí dobře. Já mám ráda zvířata obecně, jak psy, tak kočky. Když bych si ale měla vybrat jediného domácího mazlíčka, byla by to kočka. Mám je přece jen o něco raději. Můj muž

Můj muž byl mým opakem. Nebyla jsem s ním nešťastná, ale o velkém štěstí se také mluvit nedalo. Až nedávno jsem našla toho pravého. Vdala jsem se až po dvacítce, což v době mého mládí bylo spíše pozdě. Mnoho spolužaček bylo už povdávaných a každá tlačila před sebou kočárek. Já odmaturovala na střední škole, a nejraději bych bývala pokračovala na vysokou, kdybych k tomu měla podmínky. Jenže doma

Každá máma vaří nejlépe, to je známá věc. Neměla by toho ale zneužívat k tomu, aby manželku svého syna ponižovala. Já své snaše chtěla pomoct. Moje snacha Alenka je hodná holka. To jsem zjistila hned, jak jsem ji poznala. Na to mají matky nos. Pokud jsou tedy moudré a nechtějí si za každou cenu udržet u svého syna místo královny. Jediné, co by se Alence dalo vytknout, je to, že to byla tak troc