Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi

Ta, kterou jsem považovala za nejlepší přítelkyni, se ukázala jako ta nejhorší osoba, jakou jsem kdy potkala. Ženská mrcha, která mi vzala vše! Byla to manipulátorka a lhářka a já jsem díky ní přišla o manželství i klid v duši. S Andreou jsem se poznala před deseti lety na kurzu jógy. Byla okouzlující, usměvavá, vtipná a vždycky perfektně upravená. Lichotila mi Hned jsme si padly do oka.

Celý život jsem se snažila být dobrou dcerou, sestrou, prostě člověkem. Teď, když se ohlédnu, cítím jen hořkost a bolest. Kvůli vlastní sestře. Lenka byla vždycky ta „lepší“. O čtyři roky starší, hezká, chytrá, okouzlující. Když jsme byly malé, rodiče ji zbožňovali. „Podívej, jak je Lenka šikovná,“ říkávala máma, když sestra přinesla ze školy jedničku nebo zazpívala na besídce. Já, tichá a nená

Nikdy bych si nepomyslela, že jednou budu psát tento dopis, plný bolesti a zoufalství. Moje děti, moje největší poklady, se ode mě odvrátily. Všechno to začalo kvůli ní. Kvůli ženě, která vstoupila do života mého syna a všechno změnila. Vychovala jsem dvě děti, syna Petra a dceru Kláru, s láskou a péčí. Po rozvodu s jejich otcem, když byli ještě malí, jsem se snažila nahradit jim oba rodiče. Ch

Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé

Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.

Dlouho jsem se nedívala do zrcadla. Bála jsem se toho, co uvidím. Těla, které už nepatřilo mně. Změnilo se. Proč se změnilo? Po léčbě rakoviny jsem se sotva poznávala. Je to pět let, kdy mi diagnostikovali rakovinu prsu. Život mi připadal konečně trochu klidný. Měla jsem práci, přátele, rodinu. Děti už odrostly a my měli s manželem klid jen pro sebe. Obyčejné štěstí. A pak jedno slovo. Náraz

Míša byla moje nejlepší kamarádka. Znaly jsme se od střední školy. A pak vše skončilo kvůli chlapovi. A penězům. Jak jinak. Co jiného vše rozbije? Smály jsme se spolu v lavici, chodily na víno po večerech, řešily kluky, život, sny. Věděla o mně všechno. A já o ní. Nikdy jsem nepochybovala, že bych pro ni nebyla ochotná udělat cokoliv. Když si ale našla Patrika, byla jsem opatrná. Něco mi na něm

Krásy věcí kolem nás bychom si měli vážit. Vím o tom své. Mne fascinovaly obyčejné věci, na které dnes už jen vzpomínám. Nevidím je. Když jsem byla malá, svět mi připadal jako kouzelné místo. Bydleli jsme na okraji města, kde končily paneláky a začínaly louky. Tatínek mě často vyhazoval do vzduchu a chytal, maminka mi zpívala u večeře a v létě jsme s bratrem lítali v polích. Všechno si živě pam

Moc jsem té věštbě nevěřila, a dokonce se jí i smála. Pak mi ale začal osud šlapat na paty. Dodnes se toho zlověstného čísla děsím! Když mi bylo devatenáct let, zašla jsem si s kamarádkou za kartářkou. Bylo to spíš jen tak ze zvědavosti. Ta mě varovala, abych se v životě vyhýbala číslu devatenáct. Přinese mi prý smůlu a neštěstí. Nejhorší rok v životě Moc vážně jsem to nebrala. Hned vzápě