Od chvíle, kdy mi ten náramek na tržišti v cizině darovala jedna stará žena, se začaly dít zázraky. Vše se mi dařilo, štěstí vždy stálo při mně.

Bylo to v čase, kdy jsem chodila na střední školu , čekala mě maturita a přijímačky na vysokou. Vybrala jsem si obor, který byl v té době hodně nedostupný, bylo téměř nemožné se na tuto školu dostat.

Z jarní dovolené s rodiči a sourozenci v Bulharsku si toho moc nepamatuju, jen jedno se mi vrylo do paměti. Na tržišti si mě tam vyhlédla jakási stará žena a vnutila mi prapodivný náramek. Vysloveně si mě vybrala z davu turistů. Nevím proč, ale nedokázala jsem náramek odmítnout.

Tolik úspěchů

Od té chvíle, co jsem náramek nosila, mi začala štěstěna přát. Úspěšně jsem odmaturovala a dostala se zázrakem na zvolenou vysokou školu.

A tam jsem měla natolik dobrý prospěch, že jsem pobírala prospěchové stipendium a povolili mi souběžně mimořádné studium druhé vysoké školy. Dařilo se mi ve všem, na co jsem sáhla. Říkala jsem si, že jsem snad pod nějakou zvláštní, magickou ochranou.

A asi tomu tak skutečně bylo. Jeden z profesorů, který nám přednášel, projezdil téměř celý svět a napsal několik cestopisů. Mimo jiné pobýval prý mezi lidojedy, čímž u nás, studentů, budil velký obdiv. Byl to vtipný, vzdělaný a nesmírně všestranný člověk. Jakmile spatřil můj náramek, zatvářil se překvapeně…

Je to snad vúdú?

Docent byl mým náramkem konsternovaný, což u člověka znalého světa bylo s podivem. „Kde jste k němu přišla?“ zeptal se mě před celou posluchárnou.

„Takové nosí čarodějnice v Karibiku na Haiti a používají je mimo jiné i na čáry vúdú.“ Pak mi pohrozil prstem a dodal: „Na mě to však nezkoušejte!“ Všichni se tehdy smáli. Inu, bylo to za minulého režimu a na tyhle věci se nevěřilo.

Ať to bylo s náramkem jakkoli, je pravdou, že se mi koncem studií záhadně ztratil a od té chvíle mě začala pronásledovat po určitou dobu smůla, i zdraví mě trápilo. Jako by mě najednou štěstí opustilo.

Libuše (59), Praha