V kurzu němčiny, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár.

S kamarádkou Marcelkou jsme před několika lety byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace.

Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice taky nebyla žádná sláva, ale snažily jsme se mu pomoct. Nakonec se to zdárně vyřešilo, popřáli jsme si s ním pěkný den a každý šel po svém. O tři týdny později jsem odešla do důchodu.

Začínala jsem se nudit

První dny jsem doslova prolenošila, nevstala jsem z postele dřív než po půl deváté a rozplývala se, že nemusím vstávat ráno už v pět hodin. Po dalším týdnu byl můj byt jako klícka – pečlivě uklizený, věci vytříděné, zbytečností jsem se zbavila.

A pak mi začali chybět lidé, na které jsem byla celý život zvyklá. Kolegyně, a dokonce i věčně nespokojený a na všechno nadávající kolega. Sice jsem měla dvě dobré kamarádky, ty však chodily ještě do práce.

Přihláška do kurzu

„Budu si muset najít nějakou činnost, tohle nicnedělání není pro mě,“ řekla jsem si. Do nějaké příležitostné práce se mi ale už nechtělo. Když jsem jedno odpoledne šla městem, upoutal mě ve vývěsce plakátek – kurz němčiny pro seniory.

„To by bylo ono,“ pomyslela jsem si a šla se poptat na bližší informace. Měla jsem štěstí, ještě bylo volné místo. Nemohla jsem se dočkat dalšího týdne, kdy měl začít kurz.

Moje motivace

Konečně přišel den D a já už jsem nedočkavě půl hodiny před zahájením přešlapovala před učebnou. Vyučující se nás zeptala, jaké máme znalosti z němčiny a jaký důvod nás do kurzu přivedl.

„Umím jen pár slov a jezdím poměrně často za hranice. Taky mám dceru, která pracuje v Bavorsku, a nevím, zda se nerozhodne tam jednou zůstat. To bych se nemohla ani domluvit s vnoučaty, až nějaká budou,“ řekla jsem.

Náhodné setkání

Pak se zeptala dalšího účastníka. Z lavice za mnou se ozval povědomý hlas: „Já jsem začal chodit, abych si neotlačil a neodřel lokty.“ V učebně to zašumělo, otočila jsem se a tam seděl ten chlapík, kterému jsme s kamarádkou pomohly tenkrát s tou reklamací.

Učitelka se na něho nechápavě podívala. „To jak bych seděl s opřenou hlavou v dlaních u okna a nudou se díval ven,“ vtipně vysvětloval. Když zjistila, jak je na tom kdo se slovíčky, posadila „mírně pokročilé“ k sobě. A tak jsme s Petrem seděli bok po boku.

Petr byl také už v důchodu a stejně jako mě, ani jeho doma nikdo nečekal. Kurz němčiny nebylo to jediné, kam jsme chodili spolu. Časem jsme šli na kávu, na procházku, do kina, divadla nebo jeli na výlet.

Zjistili jsme, že si báječně rozumíme a máme spoustu společných zájmů. Petr byl navíc vtipný a zábavný společník.

Bude svatba?

Do kurzu chodíme už třetím rokem, v němčině jsme se dost zdokonalili a uvažujeme o tom, že zdokonalíme i náš vztah. Společně bydlíme už přes dva roky a na jaře příštího roku se chceme vzít.

A že bychom si otlačili lokty znuděným koukáním z okna, to nám tedy rozhodně nehrozí, protože máme tolik aktivit, že leckdy ani nevíme, co dřív.

Marie J. (68), Trutnov