Viděly jsme ji obě – já i moje matka. Objevila se na silnici před námi. Okamžitě jsme otočily auto a vrátily se zpět do jejího domku. Moje babička Anička žije sama, děda před lety zemřel. Už má jen mě a mou maminku. Snažíme se za ní jezdit co nejčastěji. Ale už taky nejsme nejmladší. Když už ale za babičkou jedeme, většinou tam strávíme prodloužený víkend. Před dvěma lety se stalo ale něco,

Jako většina lidí, ani já jsem nevěřila různým proroctvím. Tomu, aby se zlověstné proroctví naplnilo, zabránila šťastná náhoda! Dlouhá léta jsme bydleli na Liberecku v jedné menší vesnici. Žilo se nám tam dobře, fungovalo tam slušné spojení a na nákupy jsme jezdili autem. Zdálo se, že zbytek života strávíme právě tam. Pak mě ale jedna kamarádka varovala před nebezpečím. Nechala jsem se přeml

Po smrti mého tatínka se celý náš dům zahalil do smutku. Radost a smích byly ty tam. Až do jednoho dne, kdy se stalo něco neuvěřitelného. dyž mi před lety zemřel milovaný tatínek, hodně se toho změnilo. Všem nám hodně moc chyběl. Moje maminka byla velmi smutná a naši psi jako kdyby ztratili chuť žít. Jedno ráno, pár měsíců od tátovy smrti, se však psi nebývale radovali. Běželi k jabloni, kde

Dlouho jsem si dávala za vinu smrt mé malé dcerky Kačenky, až si mě našla neznámá žena a přesvědčila mě, že je načase zase žít. Smrt mé milované Kačenky byla zbytečná. Bylo jí pět let, když ji srazilo auto. Hlídala ji tehdy moje máma, která se na celou tu hrůzu musela dívat. Nikdo si neumí představit, co v takovou chvíli matka prožívá! Jsou to návaly vzteku, pak smutku a nenávisti vůči člověku,

Byla to záhada. Kroky na chodbě, nikoho jsem tam ale nikdy neviděla. Jedna kolegyně utekla, druhá je nadšená, že máme v práci ducha. Jsem vyučená zdravotní sestra, ale po dvaceti letech práce v nemocnici jsem nastoupila jako ošetřovatelka do domova seniorů. Budova je hezká a plná světla. Při každé noční směně se ale někdo prochází chodbami. Přes den je nás v budově hodně, při noční službě se

Jsem vděčná za svou schopnost cítit nebezpečí, pomáhá to nejen mně, ale i mému okolí. Díky svým snům jsem už zachránila život. Za život se mi několikrát stalo, že mě sen upozornil na blížící se neštěstí. Poprvé mi bylo třináct let. Zdálo se mi, že moje prababička leží nehybně u sebe doma a čeká na pomoc. Nedalo mi to a druhý den ráno jsem se za ní šla cestou do školy podívat. Ležela na zemi

Když ten pytel kostí vyhrabal pes, chtěla jsem volat policii. Najednou jsem ale usnula a zdál se mi divný sen. S nálezem jsem běžela za farářem. Hrabal na zahradě jako šílený. „Hodný pejsek, asi hledá nějakou zahrabanou kostičku!“ řekla jsem svému příteli, který přišel „na vizitu“ mého nového domu. Koupila jsem ho za babku. Majitel domu zmizel. Jednoho dne se podivínský sběratel starožitnost

Před velkým stěhováním jsme prožili opravdu děsivou noc! Pradědečkův duch si přišel pro rodinnou památku! Byla to honosná velká vila, ve které jsem strávila tolik hezkého času s manželem a rodinou. Přistěhovala jsem se do ní několik měsíců před svatbou. Tehdy tam žil Miroslav, můj muž, i jeho rodiče. Přenechali nám k bydlení celé první patro. Vycházeli jsme spolu dobře, do soukromí jsme si n

Roky se mi zdál stejný sen. Hlavní roli v něm hrála neznámá dívka, která se mi snažila ublížit. Bude to deset let, co se mi ve snu poprvé zjevila neznámá dívka. V době, kdy mě takto začala navštěvovat, byla ještě malá. Dnes jí může být kolem dvaceti. První roky jsem tomu nevěnovala pozornost. Zkrátka se mi zdálo o nějaké dívce. Sen se sice pravidelně opakoval, ale ani tak jsem na něm neshledáva

Nevím, co nás tehdy napadlo k té nebezpečné babě jít. Věštila z ruky a nebylo to nikdy nic dobrého. Babička tvrdila, že nám přičarovala neštěstí. Nikdy jsem netoužila znát svoji budoucnost. Jenže kamarádky Jitka a Míla to měly jinak. Souhlasila jsem, že s nimi půjdu k Hedvice, která se zabývala věštěním. Byla to taková podivná bytost, bydlela na samotě a kolovaly o ní divné zvěsti. Zejména o