Na sny jsem nikdy nevěřila a považovala je za hloupost. Zvlášť takové, o nichž se mezi lidmi hovoří jako o takzvaných věšteckých… Už od střední jsem měla ve své blízkosti dva diametrálně odlišné přátele. Spolužačku Hanku a pak rodinného přítele Igora, který mě brával ven za kulturou. Zatímco Hanka představovala vrstevnici ze třídy, Igorovi bylo v den našeho prvního seznámení přes šedesát. Ovšem

Nemohla jsem se dočkat, až poletím za sestrou do Londýna. Míša bydlí nedaleko hřbitova, o němž koluje neblahá pověst. Sestra Míša byla vždycky racionálně uvažující člověk. Nikdy si nepřipouštěla, že by existovaly nadpřirozené síly nebo posmrtný život. Když někdo vyprávěl příběh, ve kterém se mluvilo o duchovi, vždycky se smála. Pak ale navštívila jeden ze hřbitovů v Londýně, kde na vlastní oči

S každým dnem jsem cítila, jak mi najednou ubývá energie. Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím i smrt. Vždycky jsem říkala, že mám tuhý kořínek! Ještě v šedesáti jsem byla v takové kondici, že jsem s partou přátel hrála volejbal. Pak to ale najednou začalo. Kamarád oslavil šedesát a týden poté dostal infarkt. Všechny nás to vzalo. To se podepsalo na naší

Stačila chvíle nepozornosti a můj malý vnouček se vypravil do parku ke kašně. Kdyby se mi nezjevila kouzelná bytost, doběhla bych pozdě. Ten náš domek, co jej manžel před pár lety podědil po svých rodičích, se nachází v klidné ulici malého města na jižní Moravě, z jedné strany máme výhled do údolí, na straně druhé nevelký parčík. Rádi tam chodíme na procházky. Po nejnutnějších úpravách, kter

Když mi zemřela kamarádka, byla to rána, se kterou jsem se nesmířila. Na první výročí jejího úmrtí se ale stalo něco neuvěřitelného. Linda byla jako moje sestra. Seznámily jsme se hned první den ve školce. Od toho dne nás nikdo nemohl rozdělit. Byly jsme pořád spolu. Jedna řekla větu a ta druhá ji dokončila. Naše myšlenkové pochody byly na stejné vlně. Byl to krásný a láskyplný vztah. Životem j

Seděla jsem na lavičce na nádraží a čekala jsem na vlak. Najednou si ke mně přisedla žena v černém a darovala mi podivnou knihu. Kdysi jsem zažila něco neuvěřitelného a děsivého, co mě přesvědčilo tom, že svoji budoucnost můžeme předem vidět. Na druhou stranu ale také vím, že některým nebezpečným vědomostem je asi lepší se vyhnout. Kniha, kterou mi před lety darovala jedna stará žena, měla t

Jak je člověk mladý, tak je i hloupý. Když jsme se vydali s přáteli na hřbitov, nechovali jsme se zrovna ukázkově. Ubytovali jsme se tehdy ve starém penzionu, a když přišel večer, Ondřej dostal skvělý nápad. Posilněný alkoholem povídá. „Co kdybychom se vydali na místní hřbitov? Třeba něco zažijeme.“ Nadšená jsem nebyla, ale nechtěla jsem na penzionu zůstat sama, tak jsem šla s nimi. Chova

Na kouzla a rituály můj Tonda nikdy nevěřil. Když ale nastaly těžké časy, pochopila jsem, že tonoucí se stébla chytá. Tonda přivolal dobré duchy. Můj manžel pochází z domečku se zahrádkou. Když nám bylo třicet, také jsme si pořídili malý domek, museli jsme si na něj ale půjčit a zadlužit se. Byl to hodně starý dům, který potřeboval rekonstrukci. Většinu práce na té zřícenině udělal můj Tonda

Když jsme se přestěhovali do strašidelného domu, začala jsem být náměsíčná. Jako by mě ve spánku ovládala nějaká podivná síla. Byla jsem už jako maličká hodné a klidné dítko. Spala jsem celou noc jako dudek, večer po koupání mě uložili do postýlky a ráno v sedm mě budili. Jinak bych prý klidně spala dál. Bylo proto velké překvapení pro všechny, včetně mě, když jsem se, po našem přestěhování do

Byla jsem vyčerpaná a nemocná. Vše jsem zaháněla prací. Nejvíce jsem dřela na naší rodinné hrobce. A právě tam se stal zázrak. Krásný den, nebe bez jediného obláčku. Jediný stín poskytovaly dvě velké lípy, zasazené před vstupem do kostela. Krásný den, až na to, že jsem se právě od lékaře dozvěděla, že trpím zhoubným sarkomem žaludku. Nemoc se dlouho schovávala za pouhé pálení žáhy. „Je mi lí