Seděla jsem na lavičce na nádraží a čekala jsem na vlak. Najednou si ke mně přisedla žena v černém a darovala mi podivnou knihu. Kdysi jsem zažila něco neuvěřitelného a děsivého, co mě přesvědčilo tom, že svoji budoucnost můžeme předem vidět. Na druhou stranu ale také vím, že některým nebezpečným vědomostem je asi lepší se vyhnout. Kniha, kterou mi před lety darovala jedna stará žena, měla t

Jak je člověk mladý, tak je i hloupý. Když jsme se vydali s přáteli na hřbitov, nechovali jsme se zrovna ukázkově. Ubytovali jsme se tehdy ve starém penzionu, a když přišel večer, Ondřej dostal skvělý nápad. Posilněný alkoholem povídá. „Co kdybychom se vydali na místní hřbitov? Třeba něco zažijeme.“ Nadšená jsem nebyla, ale nechtěla jsem na penzionu zůstat sama, tak jsem šla s nimi. Chova

Na kouzla a rituály můj Tonda nikdy nevěřil. Když ale nastaly těžké časy, pochopila jsem, že tonoucí se stébla chytá. Tonda přivolal dobré duchy. Můj manžel pochází z domečku se zahrádkou. Když nám bylo třicet, také jsme si pořídili malý domek, museli jsme si na něj ale půjčit a zadlužit se. Byl to hodně starý dům, který potřeboval rekonstrukci. Většinu práce na té zřícenině udělal můj Tonda

Když jsme se přestěhovali do strašidelného domu, začala jsem být náměsíčná. Jako by mě ve spánku ovládala nějaká podivná síla. Byla jsem už jako maličká hodné a klidné dítko. Spala jsem celou noc jako dudek, večer po koupání mě uložili do postýlky a ráno v sedm mě budili. Jinak bych prý klidně spala dál. Bylo proto velké překvapení pro všechny, včetně mě, když jsem se, po našem přestěhování do

Byla jsem vyčerpaná a nemocná. Vše jsem zaháněla prací. Nejvíce jsem dřela na naší rodinné hrobce. A právě tam se stal zázrak. Krásný den, nebe bez jediného obláčku. Jediný stín poskytovaly dvě velké lípy, zasazené před vstupem do kostela. Krásný den, až na to, že jsem se právě od lékaře dozvěděla, že trpím zhoubným sarkomem žaludku. Nemoc se dlouho schovávala za pouhé pálení žáhy. „Je mi lí

Chtěla jsem ji pozvat dál, ale ona začala ustupovat. Až později jsem zjistila, že v tu chvíli už moje kamarádka nebyla mezi živými. Na ten záhadný a dojemný zážitek asi nikdy nezapomenu. Týká se mojí kamarádky Jany, a přesto, že k tomu došlo už před několika lety, stále ho mám v živé paměti. Připadala mi ten den neuvěřitelně bledá, až později jsem zjistila proč. Odpočinek na chatě Naše ro

Příjemné podvečerní venčení se rychle změnilo v děsivé okamžiky. Beny začal náhle štěkat a na louce se objevily záhadné postavy. Můj pes Beny pro mě znamená strašně moc. S oblibou ho chodím venčit na louku poblíž domu. Právě tam jsem však jednoho podzimního podvečera zažila událost, která mě hodně vyděsila. Došlo k tomu před necelými devíti lety. S přítelem Kamilem jsem chodila pět let a uvažov

„Je pátek třináctého? To nevytáhnu paty z domu!“ říkala už moje babička. Musela jsem tomu smát, až jsem se za břicho popadala. Až mě jednou smích přešel. Nemohla jsem si pomoct, abych se při těch babských pověrách nesmála. Už jako malé holčičce mi přišlo k smíchu, když se kamarádky chytaly za knoflík, jakmile uviděly kominíka. A když babičce jednou přeběhla přes cestu černá kočka, vrátila se a 

Podivný stín se na mě přilepil v noci u zámeckého parku. Marně jsem před ním utíkala, zachránila mě až křižovatka. Najednou zmizel. Tehdy jsem se zdržela u kamarádky déle, než jsem chtěla. U lahvinky vína jsme snadno zapomněly na čas. Bylo po půlnoci a já musela absolvovat cestu domů kolem zámeckého parku. Nerada jsem tudy chodívala za tmy. Nedalo si nevzpomenout, jak tam jednou v jezírku našli

Při vycházce na hřbitov jsem uviděla stát u zdi muže v letecké uniformě. Když mi švagr řekl, o koho se jedná, nemohla jsem tomu uvěřit. Už jsem za svůj život slyšela a četla mnoho strašidelných příběhů. Někdy jsem si přála něco takového zažít na vlastní kůži. Přála jsem si to tak moc, až se mi to jednoho dne splnilo. Stalo se to před lety na dovolené s manželem. Zamířili jsme do severních Čech.