Když moje maminka zemřela, nebyl den, který bych neprobrečela. Pak se ale jednoho zimního dne stalo něco, co považuji za zázrak. Byla jsem ještě velmi mladá dívka, dalo by se říct, že dítě, když nás maminka navždy opustila. Byla nemocná, snažila se bojovat, ale nemoc nakonec zvítězila. Dotek na skle Bylo to pro mě velmi bolestivé. S tou ztrátou jsem se nemohla smířit, až se najednou u naš

Zpočátku to vypadalo jako ta nejhorší noční můra, ve starém domě na mě čekal velký pavouk. Naštěstí jsem pochopila jeho varování a dala si na jisté lidi pozor. V tom podivném snu jsem kráčela po známé ulici v centru našeho města. Táhlo mě to k malému domku u řeky. Ten malý přízemní domek nebyl obydlený, před mnoha lety tam zemřela stará paní, o které se říkalo, že uměla kouzlit. O domek se v

Pod podlahou jsme našli vzácný čajový servis. Když jsme ho chtěli prodat, stalo se vždycky neštěstí. Ten porcelán byl snad prokletý. S bratrancem jsme rádi prohledávali starou půdu v domě prarodičů. Na půdě byla podkrovní místnost, která sloužila jako dědečkova dílna. V podlaze chyběla parketa a dalo se prolézt do prostoru pod podlahou. Nesměli jsme tam, ale jakmile k tomu byla příležitost,

Byla jsem tak slabá, že jsem nemohla vstát z postele, nepomáhalo nic. Až jsem najednou uslyšela písničku, kterou mi kdysi zpívala babička... Nevím, jaký byl důvod mé nemoci, nikdy jsem se ho nedozvěděla, ale najednou se moje zdraví začalo prudce horšit. Jako by mě někdo uhranul. Jednoho dne jsem se ráno probudila a nemohla vstát. Celé tělo mě bolelo, nohy mě neudržely. Zpětně si myslím, že to m

Jako dítě jsem měla hlavu plnou zimního království. Často se mi i zdálo o tom, že jezdím na saních tažených soby. Byly to záblesky minulého života? Když jsem uviděla prvně v životě naživo vysoké hory, srdce se mi zalilo zvláštním blahem. Bylo to na lyžařském výcviku v sedmé třídě, až do té doby jsme na hory nejezdili, rodiče nelyžovali, oba zimu nesnášeli. Taky mě před školním výcvikem na lyžíc

Spěchala jsem po pěšině, autobus mi ujel. Najednou se ozval hrozný zvuk a z rozvalin vyrazila bytost. Když jsem se rozvedla, prožívala jsem těžké období. Byla jsem dlouho sama. Více méně jsem přerušila kontakty se všemi a chodila jsem jenom do práce a domů. Po půlroce jsem proto uvítala, když mě pozvala kamarádka Ivana na svoji chatu v horách. Dva týdny v horách Měla jsem tam strávit dva

Myslela jsem, že to bude můj konec. Sraz s náklaďákem jsem neměla přežít. Pak se ale objevil muž v klobouku a vytáhl mě ven. Vím, že to bude znít neuvěřitelně, ale skutečně se mi to děje. Už od mého dětství. Záhadný muž se pokaždé objeví znenadání, když se v mém životě děje něco důležitého, a pak zase zničehonic zmizí. Celý život mě provází tato neznámá postava vysokého muže s alabastrovou plet

Chodili jsme se dívat rozbitými vraty do márnice. Vymýšleli jsme si hrůzostrašné příběhy. Až nás napadla bláznivá sázka. Hřbitov v naší vesnici měl magické kouzlo. Se spoustou propadlých hrobů a opuštěných hrobek nás, děti, děsil a provokoval zároveň. Dřevěné dveře do márnice byly rozbité, a my, hoši i dívky, jsme se chodili dívat na starodávný pohřební kočár. Kočičí doupě v kočáře Na hřb

Porouchalo se mi auto. V noci, uprostřed lesa, byla jsem bezradná. Najednou vedle mě stál podivný, cizí muž a zval mě do svého příbytku. A já šla... Po víkendové návštěvě u rodičů jsem se vracela domů. Zdržela jsem se více, než jsem plánovala, už byla tma, a já tak nerada řídím v noci... Cesta mě čekala dlouhá a přes Vysočinu, kde člověk nikdy neví, jaké překvapení ho čeká − zda mlha, nebo déšť

V babiččině domku se po smrti dědy začaly dít zvláštní věci. Psy děsilo hlavně místo v rohu ložnice, na které vytrvale štěkali. Pak jsem si všimla toho divného stínu. Nezažívala jsem žádné nevysvětlitelné jevy až do chvíle, než jsme se přestěhovali do babiččina domku. Babička si dlouho stěžovala na to, že má od smrti dědečka ošklivé noční můry, pronásleduje ji prý stín šílené ženy. Mysleli jsme