Malá Anička byla hodné miminko, i tak jsme ale pořídili chůvičku. Jednoho dne jsem z ní zaslechla podivný šum a uplakaný hlas. S Leošem jsme se seznámili už na vysoké škole a troufám si říct, že to byla láska na první pohled. Začali jsme spolu chodit a po promoci mě Leoš požádal o ruku. Do roka jsme se vzali. Oba jsme moc toužili po miminku a já jsem vždy chtěla být mladá maminka. Radostné o

Spěchala jsem po pěšině, autobus mi ujel. Najednou se ozval hrozný zvuk a z rozvalin vyrazila bytost, která mě začala pronásledovat. Když jsem se rozvedla, prožívala jsem těžké období. Byla jsem dlouho sama. Po půlroce jsem proto uvítala, když mě pozvala kamarádka Ivana na svoji chatu v horách. Měla jsem tam strávit dva týdny s ní, jejím manželem Vaškem a jejich dvěma dětmi. Těšila jsem se,

Jen jsem zavřela oči, už tu byli a útočili na mě. Motýli v mých snech znázorňovali moji největší noční můru. Nikdy jsem na nadpřirozeno nevěřila. Na sny a pověry v naší rodině nevěřil nikdo. Takovým věcem, jako jsou věštecké sny, jsme se doma smáli. Jednoho dne jsem se ale těmto věcem posmívat přestala. Měla jsem zrovna před maturitou, když se mi začal stále dokola opakovat jeden sen. Byl o mot

S manželem jsme si tehdy moc přáli děťátko, ale stále nepřicházelo. Až jsem tehdy o filipojakubské noci potkala podivnou ženu, která mi poradila rituál plodnosti. Moc jsme si s manželem přáli velkou rodinu. Vysnila jsem si, že budeme mít čtyři děti. Stále jsem ale nemohla otěhotnět. Dlouho jsme se utěšovali myšlenkou, že dítě nepřichází, protože jsem hodně pracovně vytížená, pak že se stresuji

Na střední škole jsem se nechala kamarádkami přemluvit k vyvolávání duchů. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Nikdy jsem nevěřila tomu, že když se parta lidí rozhodne vyvolávat duchy, tak se to povede. Ze skupiny čtyř holek jsem byla jediná, kdo měl pochyby. Kamarádkám jsem se dokonce vysmívala, jak jsou bláhové. Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, mě na ni zvaly. Přemlouvaly mě, abych

Stačil jeden okamžik, aby se změnily životy nás všech. Sestřenice měla trápení a pykala celá rodina. Nikdo z nás už nemohl být šťastný. Naše rodina pochází ze Slovenska. Do České republiky, konkrétně na Moravu, jsem se přistěhovala, když mi bylo třicet tři let. Všem, se kterými jsem se seznámila, jsem říkala, že jsem tu kvůli práci. Utekla jsem do jiné země Pravda však byla docela jiná. V

Je to už dávno, ale pamatuju si to jako dnes. Kamarádi mě zavřeli na hřbitově a utekli. Tehdy za mnou někdo přišel, a nebylo to běžné setkání. Vesnice, kde jsem jako dítě žila, neměla moc míst, kam by děcka mohla jít. Žádná hřiště tam nebyla, široko daleko byla jen samá pole, pak rybník a hřbitov. Právě ten byl častým cílem naší dětské party. Kdo měl nejvíc odvahy, obešel jej sám celý. Na to se

Zelenou barvu jsem odjakživa milovala. Dělala mi dobře na tělo, mysl i oči. Pak jsem ale náhle onemocněla. Byl za tím jiný odstín téže barvy. Celý život jsem inklinovala k zelené barvě. Milovala jsem ji, a kdykoli jsem si vybírala oblečení, většinou zvítězila tato barva. Nebo musela převažovat v kombinaci s jinou, která s ní ladila. Všude jsem četla, že lidé, kteří nosí hodně této barvy, jsou d

Keltské tradice dědeček uctíval, snad se cítil být jedním z nich. I nás učil některé magické rituály. Dlouho jsem ale nevěřila, že by mohly fungovat. Kamarádi mi mého dědečka záviděli. Byl to úžasný člověk. Miloval přírodu, stromy, zvířata a hlavně s ním byla náramná legrace. Měl dlouhé, šedé vlasy, plnovous a velké, zářivě modré oči. Vypadal prostě jako laskavý druid z doby starých Keltů. T

Se sestrou jsme si pořídily roubenku. Těšily jsme se na klidné stáří. To se ale nekoná. V noci slyšíme zvonek, který roubenka nemá. Sestra Ludmila a já jsme zůstaly na stáří osamocené. Máme za sebou nepovedená manželství. Ani jedna z nás nemá děti, ke kterým by upnula svůj život. A tak hodně času trávíme společně. Když přišla sestra s nápadem, abychom si napůl koupily nějakou chatrč, nadšeně js