Po tchánově smrti jsme se s manželem nastěhovali do jeho domu. Třetí noc se zničehonic pustila televize a gramofon.

Když Zbyškovi po dlouhé nemoci zemřel tatínek, oba jsme to obrečeli. Bylo mu lehce přes devadesát a jeho přítomnost jsme začali velmi brzy postrádat. Zbyšek, jakožto jediný dědic, získal jeho starý domeček, kam jsme se nastěhovali.

Když jsme se s jeho otcem vídali, většinou jezdil on za námi. Z nějakého důvodu odmítal, abychom ho navštěvovali. Nikdy jsme za tím nic nehledali.

Staré video

Jeho příbytek už něco pamatoval, takže jakmile skončilo dědické řízení a dům byl náš, hned jsme se do něj stěhovali a začali na něm pracovat. Bylo třeba udělat nové rozvody elektřiny, některé místnosti vymalovat a celkově dát dům do pořádku.

Už třetí noc nás ale vzbudila zvláštní věc. Pustila se sama televize a tchánův starý gramofon, kde hrála jeho oblíbená deska.

Manžel situaci vyhodnotil tak, že je třeba jako první udělat právě tu elektřinu, protože nejlepší roky už má za sebou, a spotřebiče proto zlobí. Jenže tím to nebylo. I poté, co došlo k opravě a my si koupili novou televizi, se sama v noci zapínala.

Nejdivnější ale bylo to, co v ní běželo. Ačkoliv k ní nebylo připojené video, objevil se na ní záznam z videokamery, na němž byl Zbyšek jako dítě se svým tatínkem. Trochu strašidelné, ale milé zároveň.

Mužský hlas si zpíval

Po čase začalo přituhovat. Přidaly se noční kroky domem. Většinou šly zezdola nahoru. Vždy skončily v pokoji, který patřil tchánovi. Jednou v noci mi to nedalo a vyrazila jsem na výzvědy. Vyčkala jsem dole v obýváku, odkud kroky vycházely.

Plížila jsem se jako detektiv. Když jsem zaslechla klapnutí dveří v patře, dorazila jsem až ke tchánovu pokoji. Přiložila jsem hlavu ke dveřím a poslouchala. Ze začátku nebylo slyšet vůbec nic.

Když už jsem chtěla odejít, zaslechla jsem zpívat mužský hlas. Ta píseň mi byla velmi povědomá. Až do rána jsem neusnula a přemítala, co se v domě děje. Manžel odjel do města dokoupit nějaký materiál.

Já se rozhodla, že dům prohledám, a doufala jsem, že třeba najdu odpověď na to, co se v něm děje. Jenže nikde nic. Uspěla jsem až v tchánově pokoji. Ač nerada, prohrabala jsem mu osobní věci. Na dně jednoho šuplíku jsem našla jeho deník.

Tchánova zpověď

Vím, že se to nemá, ale otevřela jsem ho. Obsahoval tchánovu zpověď o tom, jak v domě žije jeho zesnulá žena. Tvrdil, že si spolu povídají a uléhají společně do postele. Proto nechce, aby k němu někdo jezdil. Mohla by hosty vyděsit.

V deníku slíbil, že až zemře, budou dům hlídat společně. Myslím, že přesně to se stalo. Před manželem zatím stále mlčím, nevím, zda by tomu věřil. On si myslí, že ten dům je jen starý, a proto se v něm dějí podivné věci.

Zuzana F. (62), severní Morava