Manželovi jsem se přestala líbit a vyčítal mi moji nadváhu. Tak jsem se rozhodla radikálně zhubnout a vzala jsem to zkratkou! Slyšet denně, jak to sluší kolegyni a jak je pěkně štíhlá naše sousedka, by asi nebavilo nikoho. Manžel prostě na mě nenechal nit suchou. Nejdřív jsem se na něho nezlobila, protože měl pravdu. S přibývajícími lety přibývala i moje váha. Prostě, co nové kalhoty, to nová, bo

Letos to bude už padesát let, co jsme se s manželem seznámili. A řekla bych, že poměrně originálním způsobem. Seděla jsem v poloprázdném autobuse a neměla jsem platnou jízdenku. Dnes, ve svém věku, bych si nic takového nedovolila. Ale tehdy mi bylo dvacet dva let a moje uvažování bylo zcela jiné. Takové lehkomyslnější. Stále ještě jsem studovala a měla jsem, jak se říká, hluboko do kapsy. Kapesné

Dlouho jsem ho podezřívala, že mě podvádí. Kontrola mobilního telefonu, kapes ani sledování nepřinesly žádný výsledek. Až malá kamera v našem obýváku udělala v záhadě jasno! Můj přítel byl moc hodný chlap, ale takový tajnůstkář. Nikdy neřekl nic na rovinu. Spíš čekal, až se sama dovtípím, co si myslí, nebo co si přeje. Týkalo se to i úplných maličkostí! „Míro, co by sis dal dneska k obědu?“ ptala

Nebylo to místo, kde bych se chtěla s někým seznámit. Přesto se tak stalo. Můj přítel stál celý v černém hned vedle mě. Scházíme se na hřbitově, tam nás nikdo nehledá! Vlastně za všechno mohl můj manžel. Neměl mě nutit, abych se účastnila pohřbu nějaké vzdálené tetičky, kterou jsem v životě neviděla! Nechtělo se mi, byla zima, a foukal velký vítr, ale on nedal pokoj. Prý, co by tomu řekli příbuzn

Z návštěvy si přinesl v kapse dva chlebíčky v ubrousku. Z obchodu čokoládovou tyčinku a z čekárny lékaře dokonce umělou kytku v malém květináči. Můj manžel začal krást a já si s ním nevěděla rady! Vždycky byl slušný a poctivý. Zatím, co ostatní rozkrádali ve velkém, my neměli ani firemní propisku. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že se z něho stane ve stáří zloděj, vysmála bych se mu! Po příchodu z náv

Romana je moje kamarádka z vysoké školy. Byla jsem i na její svatbě, když si brala spolužáka z fakulty, pěkného kluka, který byl idolem celého ročníku. Uběhlo pár let a Romaně se narodily dvě krásné děti. Měla dobrou práci jako obchodní ředitelka v jedné soukromé firmě, skvělý plat a žila v hezkém domě na předměstí. Tak trochu jako z nějakého amerického filmu. Vídaly jsme se jen občas, a když

Oslava narozenin skončila sázkou. Kamarádka nevěřila, že dokážu svést o mnoho let mladšího souseda. Musela jsem ji přesvědčit! Svobody jsem si užívala plnými doušky. Kdybych tušila, jak mi bude tak dobře, rozvedla bych se už dávno! Kamarádka nade mnou jen kroutila hlavou. A když se trochu napila, kroutila hlavou ještě víc! „Teda, tu tvoji dobrou náladu ti vůbec nevěřím. Těšínská jablíčka to jsou!

Nechápala jsem údiv v manželových očích, když poprvé spatřil přítelkyni našeho syna. Mělo mě napadnout, že se ti dva znají. Donedávna byli milenci! Náš jediný syn nebyl žádný mamánek ani budižkničemu. Celkem úspěšně podnikal a života si dovedl užít. Hodně cestoval a holky střídal jako na běžícím pásu. Bylo mi to občas trochu proti mysli, ale manžel vždycky jen mávnul rukou. Prý, ať si kluk užije,

Chtěli jsme ušetřit a vydali se do lesa. Hledali jsme malý hezký stromeček, který bychom si nenápadně uřízli a odnesli domů. První krádež v životě nás přišla pořádně draho! Manžel byl odjakživa takový malý šetřílek, ale neměla jsem mu to za zlé. Do hospody nechodil, nekouřil a za svačiny také nic neutratil. Já nebyla jiná, ale u ženských se to jaksi předpokládá, že nadřadí zájmy dětí a rodiny nad

Změnil se hned, co odešel do důchodu. Z milého a usměvavého člověka byl rázem kakabus. Z vycházky vždy něco přinesl. Nepotřebné haraburdí nám brzy zaplnilo byt, ale manžel se ho nechtěl vzdát! Na den, kdy manžel půjde konečně do důchodu, jsem se těšila snad víc, než on. Tedy, ne že by se také netěšil, ale všichni ho v práci přemlouvali, aby zůstal. Řidičů autobusu byl nedostatek a tak nikdo neměl