Pořád jsem si to nechtěla připustit a jakoukoli pomoc odmítala, ale teď už nemohu dál. Moje nezlomná hrdost se mi málem vymstila. Vždycky jsem byla přesvědčená o tom, že se dokážu o sebe postarat. Celý život jsem na tom poctivě pracovala. Nikdy jsem nelenošila. Dovedla jsem se postarat o domácnost, pět dětí, manžela i hospodářství. Jeden čas jsem měla u sebe i nemocného tchána. Nikdy jsem si ne

Na magii jsem nikdy moc nevěřila, jednou mě za jistým šamanem vzala kamarádka. Kdyby tenkrát tušila, co karty prozradí o nás dvou! S Danielou jsme se poznaly, když mně bylo 23 let, jí o dva roky méně. Byly jsme nejmladší kolegyně, což nás spojilo dohromady. Kdybych měla vypsat nějaké rozdíly, tak bych řekla, že já jsem byla víc při zemi než Daniela. Získala jsem dříve to, o čem ona snila víc

Asi každý z nás někdy ranil někoho svým odmítnutím. Mně se to podařilo na střední škole, a onen spolužák mi nedokázal odpustit dodnes! Popravdě Pepu jsem si v první chvíli nevybavila, ani když se na mě na večírku absolventů vrhl. Hnal se ke mně přes celou místnost, ostatní razantně odstrkával a rovnou se na mě pověsil. Neměla jsem ho ráda Vzápětí dotčeně vyhrkl: „Že ty si mě nepamatuješ?“

Jeho lži mi zprvu přišly jako nevinné bláboly. Až pozdě jsem si uvědomila, jak jsou kruté. Netušila jsem, že mi zničí celý život! Už zamlada vynikal svým sarkasmem a ironií. Právě to se mi na něm tehdy líbilo. Byl prostě jiný než ostatní kluci. Zamilovala jsem se a byla svatba. Lásku mi ale nikdy nevyznal. Zprvu jsem po tom toužila, ale potom rezignovala. Zakázal mi děti Říkala jsem si, ž

Odmala jsem měla krásné, dlouhé rovné vlasy. Nic mě nenutilo to měnit. Pak se stalo něco, co mě donutilo změnit účes. U nás ve městě je dobrých kadeřnic víc. Já ale od puberty chodila jen k jediné, k Janičce. Brala jsem ji už dávno jako svoji kamarádku. Také jsem se vždy těšila, jak jí vše vypovím, co nového je v mém, jinak poměrně běžném životě. Nenapadlo mě, že má důvěrná sdělení vykládá dál.

Já to mám, a vždycky měla, tak trochu zamotané. Nevím proč se to vždycky nějak zašmodrchalo a já pak koukala, co se to děje. A za všechno platila. S Robertem jsme se poznali, když mi bylo třiatřicet. Vlastně byl stejně starý, a to se mojí mámě tenkrát nelíbilo. Prý má být chlap starší, tak jako to měla ona. Dobrých deset let, to je prý optimální. Sprcha Robert byl zábavný chlap, pořád se

Moje kamarádka drtí svoji dceru a já myslím, že bych měla něco udělat. Nevím ale, jestli na to mám vůbec právo, a bojím se, že se to obrátí proti mně. Danina Eliška má za dva týdny termín porodu. Ale místo toho, aby se těšila, pláče. Moje kamarádka ji ničí. „Máš malý prsa, pochybuji, že budeš mít vůbec nějaké mléko,“ řekla jí i přede mnou. Úplně jsem se lekla. „To nemůžeš vědět,“ opáčila jsem a

Vždy jsem si užívala život plnými doušky. Po rodině a dětech jsem nikdy netoužila. Najednou jsem ale zjistila, že mě všichni opustili a jsem sama. Mládí mi uteklo jako voda. Užívala jsem si každičký den naplno, měla jsem spoustu kamarádů, neřešila jsem budoucnost, manžela ani rodinu a děti. Všichni byli pryč A než jsem se nadála, zjistila jsem, že jsem najednou sama. Bez chlapa a bez dětí

Zlí lidé dokážou udělat druhým ze života peklo. Můžeme se utěšovat leda tím, že existují i slušní lidé. Tím se to vyváží. Ta ženská byla zlá. Jako by to měla napsáno i v obličeji, bledém, úzkém. Když se usmála, což nebylo často, odhalila zlověstnou mezírku mezi předními zuby. Rozježené černé vlasy spadaly až na ramena. Nosila oblečení strohého pánského střihu. V létě si občas dovolila halenku s

Prasata jsou nejen šikovná, ale dokonce pořádně mazaná. Jeden takový malý čuník si nás doslova ochočil. Prarodiče měli velký dům na vesnici, a já tam prožívala kaž­dé letní prázdniny. Měli vždycky plno zvířat, chovali je na maso. Vedle slepic, kachen, králíků i krocanů tam žila také prasátka. Zabijačka bývala častým důvodem veselých rodinných sešlostí. Prarodiče si vystačili s chovem sami a