Nikdo mě nenutil, mohla jsem si pořídit skleničku a umělé zuby. Já ale toužila po hezkém chrupu. Spořila jsem, jak to šlo, ale ono to moc nešlo. Jako rozvedená s platem nic moc to dalo docela fušku. Když k tomu člověk přičte nájem a občas něco na sebe, zbylo mi sotva na jídlo a nějaké to ovoce. I tak moje úspory dosáhly úctyhodné částky. Poctivě jsem střádala Měla jsem přesně vypočítané,

Nebyl to nikdy žádný lev salónů, co se vzhledu týče, ale já hledala spíš klid a bezpečí. Jenže věk ho zřejmě připravil o poslední kapku charismatu. Stal se z něho nudný patron. Už kdysi na rande s ním byla celkem nuda. Nebyl vůbec zábavný, nerozuměl legraci a většinou jen mlčel. Já ale měla za sebou hodně bouřlivý vztah, a dokázala jsem tedy ocenit pravý opak. Vždycky to tak bylo Po svatb

S Janou se známe od puberty. Seznámily jsme se na tenise. A staly se z nás hned kamarádky. A to celoživotní. Až donedávna… Tenis u nás, tehdy ještě na vesnici, se rozhodlo postavit pár tenisových nadšenců, protože se jim už nechtělo jezdit do nejbližšího města. Místo pro budoucí kurty bylo nádherné. Hned u řeky Lužnice. Tehdy, před padesáti lety, se rozhodlo, že kurty budou antukové a tři. Vévo

Bála jsem se říct našim, že chodím s Martinem. Představovali si, že přivedu prince, nebo aspoň inženýra, a Martin nebyl ani jedno, ani druhé. Zamilovala jsem se do nesprávného chlapce, alespoň viděno očima přísného a nesmlouvavého okolí. Martin bydlel v žalostné, zchátralé chaloupce na kraji obce. Jeho tatínek byl námořník, doma se objevoval jednou za uherský rok, a maminka byla taková zvláš

Nemyslela jsem si, že pijeme mnoho. Dali jsem si jen občas, aby byl život tak nějak veselejší. Až díky Kristýnce jsem pochopila, že je to špatně. Když naše děti vylétly z hnízda, já krátce nato odešla do důchodu a dva roky po mně i manžel. Hodně času jsme pak trávili na zahrádce a také ve své oblíbené hospůdce. Chodili jsme tam denně a musím přiznat, že jsme mívali občas i dost naváto, když

Celé dětství a mládí jsem se potýkala s nálepkou, že jsem holka ze špatné rodiny. Tvrdili mi, že o dobrého chlapa nikdy ani nezakopnu. Mýlili se! Jako dítě a dospívající dívka jsem neměla šanci se vymanit z nálepky holky ze špatné rodiny. Rodiče byli chudí, žili od výplaty k výplatě. Táta navíc tehdy dost pil a pro ránu nešel daleko. Ve škole se mi kde kdo posmíval za to, jaké nosím oblečení

Byla vždy hezčí, chytřejší a schopnější. Slýchala jsem to od dětství a ani v důchodu to nebylo jiné. Nikdo nepochyboval, že já jsem jen její slabý odvar! Vlastně jsem to brala jako hotový fakt. Moje o tři roky starší sestra prostě byla lepší než já. Věděl to každý, včetně jí i mně. Všichni jsme to brali za hotovou vě. Ani můj manžel nebyl jiný. Nebylo to nic tak hrozného ani markantního. Jen ta

Pracovali jsme v rodinné hospodě, můj Tomáš lítal kolem hostů a já jsem v kuchyni vařila. A samozřejmě i hodně ochutnávala a podle toho jsem také vypadala. Když jsme se s Tomášem brali, vážila jsem šedesát kilo. Byla jsem vyučená krejčová a Tomáš kuchař-číšník. Jeho rodina odedávna provozovala ve vsi hospodu a my dva jsme v tom nějak automaticky pokračovali. Tehdy jsem ještě bývala holka jak

Někteří lidé by si neměli pořizovat domácího mazlíčka, protože se o něj nedokážou postarat. Jednoho takového zvířecího nebožáka jsem zachránila. Stalo se to v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po mateřské. V kanceláři mě čekalo překvapení. Jedna moje kolegyně odešla do důchodu a druhá povýšila. A to doslova. Seděla v kanceláři o patro výš. Na jejím místě seděl nový kolega Ondřej. Byl t

Tragická nehoda nám zachránila manželství. Když tak o tom přemýšlím, jsem ráda, že se to stalo i přes tu hroznou bolest a mé utrpení. Po odchodu dětí naše manželství nějak odkvetlo. To prázdno mezi námi jsme nebyli schopni ničím vyplnit. Vlastně jsme spolu posledních dvacet let komunikovali převážně jen o dětech a řešili jsme provoz domácnosti. Neměli jsme prakticky žádné společné zájmy. Sportu