Pokaždé, když někde něco vezmu, stydím se za to a slibuji sama sobě, že to bylo naposledy. Ale příště to udělám zase. Je to jako droga! Ani nevím, kdy to přesně začalo, myslím, že na střední škole, když jsem jednou nechtěně nezaplatila v samoobsluze kus salámu. Nikdo mě nechytil! Zmocnil se mě zvláštní pocit, takové blaho, že se mi povedlo ušetřit. Jako studentka jsem měla málo peněz a najed

Když děda odešel na věčnost, babičku to zlomilo. Říkala, že ji nebaví žít a že se už těší, až odejde ze světa a bude mít svatý pokoj. Zasedla rodinná rada. Nevěděli jsme, co s babičkou, mou matkou. Donedávna byla akční, energická, ale dědova smrt ji zlomila. Působila dojmem člověka, který to dobrovolně vzdává. Přitom neměla žádnou zdrcující diagnózu, jen se jí prostě už nechtělo žít. Odmítal

Hodný, chápavý a laskavý přítel se mi po pár letech vztahu začal měnit před očima. Den ze dne, z hodiny na hodinu se chová hůř a hůř. Byla by to poslední kapka, kdyby mě uhodil, a on to moc dobře ví. Ale jsem si jistá, že k tomu občas nemá daleko. Nikdy bych nevěřila, že se člověk takhle dokáže změnit. Býval tak moc milý! Muže jsem nehledala Seznámili jsme se přes kamarádku, která mi ho p

Byly jsme neoddělitelná dvojice. Já a moje kamarádka jsme si padly hned do oka, a tak to mělo zůstat. Ale nezůstalo. Květované šatičky, blonďaté vlásky, oči modré jako len a pár roztomilých pih na malém nosíku! Když jsem ji uviděla, hned mě okouzlila. Já byla pravý opak. Hned se z nás staly nerozlučné kamarádky. Seděly jsme spolu na základce i na střední a pak se naše cesty rozešly, obě jsme se

Moje nejlepší kamarádka se vdávala o pár let dřív než já. A tak se rozhodla sezvat všechny kamarády, holky i kluky, na pořádný večírek. K této příležitosti si tenkrát vybrala chalupu svých rodičů, kam jsme všichni o prázdninách jezdívali a milovali jsme to tam. Kousek od stavení byla říčka, kde jsme se mohli koupat, všude kolem lesy a louky. Měli jsme na toto místo nádherné prázdninové vzpomínk

Když jsem byla malá, měli moji rodiče kamarádku, která se vdala za vlivného cizince. To se mi tehdy líbilo. Než jsem dospěla, padla železná opona a můj sen o vlivném cizinci se mohl v klidu rozplynout, už to nebylo třeba. Kdoví ale, jestli by mne to pořád drželo. Nicméně na cizince jsem narazila. Ne na plážového Casanovu v Egyptě. Giorgio byl Ital. Pohledný, chudý také tedy nebyl a byl velmi sc

Před lety jsem dostala od mámy neobvyklý dárek – malého pejska. Důvodem bylo to, že jsem žila rok bez partnera. Moje máma bývá občas hodně rázná. Když mi bylo třicet pět let a něco málo přes rok jsem s nikým nechodila, řekla, že bych neměla žít sama. Nesnažila se mi ale nikoho dohodit, jak byste si mohli myslet. Vymyslela jiné řešení – přinesla mi pejska. Rozchod Nepatřím mezi lidi, kteří

Byli jsme s mužem vždy takoví sportovci! Nemohla jsem si připustit, že už nevydržíme tolik, co dříve. Až jsem jednou ošklivě přecenila své síly. Když jsme se s Tomášem potkali, bylo to na náročném výšlapu do hor. Vyrážela jsem s partou holek, které byly stejně aktivní sportovkyně jako já. Tehdy jsme se skryly před deštěm v horské boudě a tam narazily na skupinku horalů, mezi nimiž jsem si našla

Byla jsem člověk, který sahal hned po lécích a vyhledával lékaře. Léčitelům jsem nevěřila. Proto jsem si nejspíš musela vzít za muže včelaře. O koníčku mého druhého manžela jsem neměla dlouho ani ponětí. Až po tříleté známosti, když jsem začala trpět strašnými bolestmi hlavy, jej prozradil. Měla jsem těch nemocí mnoho už od dětství, byla jsem zhýčkané děcko z lékařského prostředí, které nemě

Z rozvodu mě vyléčila až opravdová láska. Znovu jsem se vdala a můj druhý muž byl tak báječný, že jsem se po jeho boku změnila k lepšímu. Když mě Pavel opustil, nějakou dobu jsem se domnívala, že to nepřežiju. Samozřejmě že mě všichni ujišťovali, že na to se neumírá, že se dám dohromady, že to spraví jenom čas. Byly to jen takové řečičky a zároveň to byla neoddiskutovatelná pravda. Přežila jsem