Je to hezký mužský, a kamarádky mi ho dokonce závidí. Na veřejnosti se usmívá a každému umí říct něco pěkného. Kdo by ho nemiloval? Já už ne!
Vlastně ani děti netuší, jaký je jejich otec. Jak by taky mohly? Už spoustu let u nás nebydlí, a když občas přijdou na návštěvu, je jejich otec jako vyměněný. Učiněný idol mužů i žen v okolí.
Dcera mi nerozuměla
Párkrát jsem se snažila dceři něco naznačit, v domnění, že mě lépe pochopí než syn, ale mýlila jsem se. Ona svého taťku nekriticky milovala. „No, mami, nepřeháníš?
Co by kdo za takového chlapa dal?“ vyjela na mě s tím, že i její manžel mu nesahá ani po kotníky, a to je hodně smutné. Vždycky se musí v duchu krotit, aby mu to nevyčetla.
„Nechci být taková ta dcerunka, co partnerovi předhazuje tatínka!“ Neřekla jsem na to nic, bylo by to marné. Jen jsem si povzdychla a přešla na jiné téma. Neškodné a neutrální. Jídlo! Jenže ani to se neobešlo bez kontroverzí.
Vylíčila jsem dceři, jak jsem upekla cuketový perník, ale zaslechl to manžel. Přiběhl s tím svým hýkavým smíchem do kuchyně, a prý že se ten můj výtvor nedal pozřít.
„Jiné ženské upečou kynuté buchty nebo štrúdl, jen já se musím nutit do něčeho tak odporného, jako je dietní buchta z cukety!“ postěžoval si jakoby z legrace, ale já moc dobře věděla, že žádná legrace se nekoná.
Pořád něco zkoušel
Jen skrytá výčitka a obvinění, jak jsem neschopná. Dcera ho láskyplně pohladila po hlavě. Jako že to má se mnou těžké. Byla to lež, on snědl na posezení půl plechu a vůbec nepoznal, z čeho jsem moučník vytvořila!
Nemohla jsem si pomoct, ale těšila jsem se, až děti odejdou a já budu mít chvilku klidu. Ta se ale nekonala. Musela jsem skočit vyrýt před domem pár žížal. Manžel je potřeboval ke krmení svého nového koníčku, rybiček. Dělat sám to nemohl, bolela ho záda. To mu ovšem nebránilo, aby stále něco nového nezkoušel.
Točila se mi z toho hlava
Akvária koupil hned dvě a dost veliká, jen ty rybičky v nich ho jaksi přestaly bavit. A tak čištění, shánění potravy i vitamínů, a další věci, zůstaly na mně. On si mezi tím usmyslel, že zbohatne na pěstování hlívy. U nás v paneláku!
Brzy zabral bez dovolení sušárnu a naplnil pytle extraktem. O pravidelné zalévání se nestaral, měl přece mě, svoji poslušnou manželku! Pytle zřejmě hnily a vydávaly nesnesitelný smrad. Nemluvila se mnou kvůli tomu už snad polovina paneláku.
Jako bych za to mohla! Ale všechno, co líčím, nebylo nic proti tomu, co se dělo v noci. Nechrápal, to by bylo příliš jednoduché. On houkal! Jako sova! Kdo nezažije, neuvěří. Nepravidelné zvuky, hlasité a jakoby chrčivé, by vzbudily snad i mrtvého.
Nepomohlo ani mlaskání, ani dloubání do žeber. Spal jako dub. K tomu ještě stihl šustit prsty u nohou. To jsem taky nesnášela. Jsem si vědoma, že se jedná jen o samé maličkosti, nad kterými by se cizí člověk usmál. Ale v součtu toho bylo dost na sebevraždu, či spíš vraždu!
Zamiloval se do hadů
Zrovna včera mě opět nemile, jak jinak, překvapil. Nechal si na krk vytetovat hada. Pyšně se chlubil a volal na mě, abych se přišla podívat do koupelny. Přemohla jsem se a zeptala, zda je to předzvěst nějakého dalšího koníčku?
Myslela jsem to jako žert, ale nebyl. On jen kývl souhlasně hlavou. „Budu chovat hady na jed. Je to velmi ceněný artikl!“ Měla jsem sto chutí ho něčím majznout po hlavě. Vtom jsem si všimla, že je nějak jinak oblečený.
Tričko s infantilním obrázkem lebky, jako by zlatý náramek a taky boty. Bílé plátěnky jako nějaký puberťák. Na co si to zase hraje? Neměla jsem ale vůbec sílu se s ním o tom dohadovat. Prostě už nebylo, co bych řekla. Zmocnilo se mě absolutní zhnusení.
Vzpomněla jsem si na všechny ty filmy, kde hlavní hrdinové deklarují, že si dají na chvilku pauzu. Jak dlouhá bude muset být ta moje pauza? Sto let?
Dcera čeká dítě
Šla jsem si zchladit hlavu pod studenou vodu a uvařit heřmánkový čaj, na zklidnění. Už takhle mi lékařka napsala dvoje léky na vysoký tlak. Zavolala jsem dceři, abych slyšela nějaký milý hlas. Byla celá radostná a hned se pochlubila obrovskou novinkou.
Čekala třetí dítě! „Mami, víš, co bych si opravdu moc přála? Aby se nám narodil kluk a byl po tátovi. To bych byla ta nejšťastnější máma pod sluncem!“ Vypnula jsem telefon a vyrazila před náš panelák.
Určitě od něho uteču
Tentokrát mi byly žížaly ukradené. To já sama si připadala jako žížala na háčku. Toužila jsem po svobodě. Klidu. Mám sto chutí manžela opustit. Bylo mi jedno, co tomu budou říkat moje děti i známí.
Vlastně mi bylo jedno úplně všechno. Samota, zpěv ptáčků a můj manžel v nedohlednu. To je můj sen, který uskutečním co nejdřív!
Jana K. (61), Uherský Brod
