Už pár let jsem žila sama. Dřív jsem vše doma zvládala levou zadní, i drobné opravy, ale s věkem mi šlo vše čím dál hůř. Potřebovala jsem pomoc. Hodinový manžel, práce všeho druhu! Tento plakátek na stromě před naším krámkem mě uhodil do očí. „To by mohlo být řešení,“ řekla jsem si v duchu. Byt se mi totiž v poslední době sypal pod rukama. Já o svoji zručnost, a především sílu přišla a žádný mu

S Rudolfem jsme chodili osm let. O svatbě nepadlo ani slovo. Došla jsem k názoru, že si mě nikdy nevezme. Připochodovaly za mnou jako trestní komando. Babička, máma, sestra. Tvářily se přísně. „Proboha, co se děje?“ zeptala jsem se. Sestra odsekla: „Chceme ti promluvit do duše.“ A jéje! Bylo mi jasné, že se ta věc týká Rudolfa. „Je to kvůli Rudolfovi?“ broukla jsem. „A kvůli komu asi?“ zaúpěla

Tolik jsem toužila, aby mě můj vyvolený konečně požádal o ruku! Trpělivě, ale dlouho marně jsem čekala. Vypadalo to, že se snad nikdy nedočkám. Kdybych jen tehdy věděla... Dámy, nešlapte si po štěstí. Jednou jsem to udělala, od té doby se toho snažím vyvarovat. To bylo tak. Můj táta byl alkoholik, umřel už dávno na cirhózu jater. Mám za sebou nehezké dětství. Mámu to utrápilo, odešla na věčnost

Nikdy jsem neměla ráda sukničkáře, a zjištění, že k nim patří i můj syn, mě zneklidňovalo. Dal mi ale jasně najevo, že je to jen jeho věc. Dnes už je můj syn dávno šťastně ženatý, ale svého času dívky střídal, na můj vkus až příliš. Některé se mi zamlouvaly, některé méně. Moc se mi líbila Michaela, útlá usměvavá holčina. V duchu jsem si říkala, jak by bylo fajn, kdyby s ní Láďa zůstal. Občas si

Švagrové vadilo, že je její muž lehkovážný a ze všeho si dělá legraci. Ten můj mi zase lezl na nervy svou zodpovědností. A tak zasáhl osud. Manžel Jiří a jeho bratr Pepík jsou naprosto rozdílné povahy. Jako by to ani sourozenci nebyli. Zatímco můj muž byl vždycky spolehlivý, zodpovědný a pracovitý, Pepík byl lehkomyslný vtipálek, který si dělal ze života legraci a žil tady a teď. Jiří byl velký

Na syna jsem pyšná, dotáhl to z rodiny nejdál. Pracuje v cizině a našel si tam i manželku. Je to holka z nóbl rodiny, kdežto my jsme burani. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby se do výuky na základní škole přidalo něco ze základů slušného chování a etikety. Něco se člověk sice naučí v tanečních, je ale mnoho mladých, kteří do nich nechodí. Pokud je k tomu nevede rodina, kde se to mají naučit? V

S Romanem jsme se zamilovali hned, jak jsme se potkali. Bylo to na návštěvě u kamarádky Hanky. Dodnes se Hanka chlubí, že dala dohromady pár snů. Není tak daleko od pravdy, třebaže jeden stínek na našem společném životě se objevil. Moc se o mě bojí Není to tělesná vada, ale tím hůř se to pozná. Roman byl pyšný na to, že mě má, a zároveň se bál, že si mě nějaký chlap odvede. Ne že by mi ne

Synovi táhlo na dvacet, ale dívku žádnou nepřivedl. Už jsem měla strach. Ten vystřídalo zděšení, když jsem zjistila, s kým se stýká. Bylo zkouškové období, tak jsme s manželem vyklidili pole a odjeli jsme na chalupu, aby měl Jára doma klid na učení. „V lednici máš spoustu řízků,“ sdělila jsem našemu synovi a bouchla dveřmi. V autě jsme si pak s manželem říkali, jak máme hodného syna. „Až moc

Nemohu říci, že bych měla nouzi o chlapy, ale asi si špatně vybírám. Místo štěstí tak mám ženáče, kterému dělám psycholožku. Když se dnes ohlédnu zpět, zdá se mi, že výběr mých partnerů má sestupnou tendenci. Z tohoto hlediska byla úplně nejlepší má první platonická láska ještě na základní škole. Adam byl sportovec, chytrý, a ještě k tomu třídní bavič. Byla jsem tehdy pyšná, že se za ruku vodí

Kamarádka tvrdí, že každý muž někdy myslí na románek. Pokud to zůstane jen v představách, není to hřích. Můj manžel ale přešel k činům. Naše manželství byl podle mě lepší průměr. Někdy to mezi námi skřípalo, jindy to bylo lepší. S manželem Radkem jsme si měli vždy o čem povídat a také jsme se spolu hodně nasmáli. Jsme oba sportovci a pohybujeme se v partě stejně starých a stejně naladěných lidí