Vždycky jsem jí ty nádherné dlouhé vlasy záviděla. Každý kluk se za ní kvůli nim otočil. Musela jsem ji přesvědčit, aby se ostříhala. Její nádherné dlouhé vlasy fascinovaly každého. Už ve školce je měla až pod zadek. V obličeji nebyla Iveta žádná krasavice, také postavu neměla dokonalou, ale ty vlasy! Za nimi se musel otočit každý. Iveta měla proto kolem sebe mraky ctitelů, což jsem považova

Ten den jsem neměla ani kousek štěstí. Čím více jsem se snažila, tím zlomyslnější trapas mě čekal. A právě proto jsem to místo nakonec dostala. Byla jsem mladá samoživitelka. Kamarád mi dohodil místo, o které jsem moc stála. Když jsem se sešla s panem ředitelem, nabídl mi kávu. „Ano ráda,“ odpověděla jsem s koženým úsměvem. Pan ředitel zaúkoloval svoji asistentku a věnovali jsme se pohovoru.

Když se v našem paneláku začaly střídat čím dál podivnější partaje, byli jsme nesví. Ovšem věčně opilý soused tomu všemu nasadil korunu. Málem nás všechny upálil! Do našeho paneláku jsem se nastěhovala po rozvodu. Byl to můj první vlastní byt, nově postavený, na okraji města, kousek od vodní nádrže. Poslední šance Když jsme s exmanželem řešili rozstěhování, pomohl mi soused, který byl sho

Finanční situace po smrti manžela mě přinutila ke stěhování. Měnit rodné město za neznámé kdesi na severu se mi vůbec nechtělo. Peníze, úspory a všechno kolem jsem nikdy neřešila. Ne že bych nechodila do práce, ale manžel mi odevzdával část výplaty a za zbytek hradil všechny poplatky. Žila jsem si bezstarostně až do jeho náhlé smrti. Starosti kolem našich společných účtů mě dohnaly hned vzápětí

Vždy mě štvalo, jak vypadám, a neměla jsem se ráda! Začala jsem to řešit plastikami, až jsem jednoho dne nakonec skončila u psychiatra. Od malička jsem obdivovala krásné herečky, zpěvačky a modelky a zároveň jim záviděla perfektní obličej a dokonalou postavu. Mně příroda do vínku nadělila trochu větší pozadí a silná stehna. „Míšo, nechápu, proč to tak prožíváš,“ divila se máma. „Každý chlap je

Plánovali jsme s Jaroslavem svatbu. Říkalo se, že možná až příliš visí na matce, zkrátka že je takzvaný mamánek, ale nevěnovala jsem tomu tehdy bohužel pozornost. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a přála jsem si, aby se máma radovala se mnou. Aby se mnou vybírala svatební šaty, aby se se mnou zamyslela nad tím, co nám budou hrát, až půjdeme k oltáři. Jenže ona pořád jen pochybovačně vrtěla hlav

Když jsme se s Frantou seznámili, jezdil jen na bicyklu. Po svatbě jsme si koupili auto. Nenapadlo mě tehdy, jak moc nutně potřebujeme ještě něco jiného. Nikdy bych nevěřila, že nade mnou zvítězí stroj. Kdyby to aspoň byla ženská, zuřila bych, bolelo by to, ale dalo by se to pochopit, neboť takové věci se stávají, točí se o nich televizní inscenace a ženy si o nich vyprávějí na autobusových zas

Celý život jsem pracovala v jednom podniku a najednou na mě padl neblahý los, že se moje místo ruší. Zoufale jsem začala hledat práci. Své profesi a místu jsem byla věrná. Chybělo mi málo do důchodu, když se se mnou rozloučili a já najednou byla na pracáku. Marně jsem si sháněla místo v oboru. Až po čtyřech měsících mě upoutala lákavá nabídka ve vedlejším městě. Ihned jsem tam poslala životopis

Osud si s námi pohrává, kdykoli se mu zachce. To, co bylo včera, nemusí být dnes. A tak tomu je i s naším zdravím. Po šedesátce jsme byli s manželem spokojení senioři, kterým zdravíčko stále sloužilo. V naší rodině vládla dlouhověkost. Nikdo netrpěl žádnými závažnými nemocemi, oba jsme byli naprosto soběstační. Já chodila na vrátnici a manžel se držel svého oboru jako výpomoc. Chtěli jsme bý

Moje matka celý život dřela, aby nás zabezpečila. Ve svých padesáti byla zničená. Takhle jsem dopadnout nechtěla. Už jako malá holčička jsem si s rodiči dělala, co se mi zlíbilo. Na otce mi stačilo zamrkat vějíři dlouhých řas a všechno bylo odsouhlaseno. Máti byla proti, obávala se, že ze mě vyroste rozmazlená a sebestředná kráska. Když se pak s tátou rozešli, šla jsem s tátou. Nechtěla jsem sk