Neuvěřitelný život – 42. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Neuvěřitelný život

3 minuty čtení

Když jsem poznala Dana, byla jsem už nějakou dobu sama a jeho zájem mi lichotil. Vlastnil kavárničku a já si u něj ráda poseděla. V ždy jsem měla pocit, že spolu lehce flirtujeme, ale brala jsem to dost na lehkou váhu, protože byl o pár let mladší než já. Brzdila jsem se, přece jen, co by tomu řekli lidi, říkala jsem si. Když mě pak pozval na večeři, docela mě to překvapilo, ale k mému překvape

zobrazit více >>

Pršelo na nás náhle štěstí!

4 minuty čtení

Zase jsme se nepohodli. Na zahradě prostě nemůžeme být s manželem spolu. Doma nám to funguje, ale na čerstvém vzduchu to trochu drhne. Kyslík nám nejspíš leze do hlavy, mozek se okysličuje a manžela hned napadají věci, které mě za chvíli začnou vytáčet. Jako ten jeho nápad, že starý ořešák půjde k zemi. Má k tomu tisíc důvodů, proč ten krásný strom chce pokácet. Ani jeden není rozumný, bráním j

zobrazit více >>

Kam se tak chodí hledat štěstí?

3 minuty čtení

S Rudolfem jsme chodili osm let. O svatbě nepadlo ani slovo. Došla jsem k názoru, že si mě nikdy nevezme. Někdo jiný by ale mohl... Připochodovaly za mnou jako komando pomsty. Babička, máma, sestra. Tvářily se přísně. „Chceme ti promluvit do duše,“ řekla sestra. A jéje! Bylo mi jasné, že se ta věc týká Rudolfa. „Je to kvůli Rudolfovi?“ broukla jsem. „A kvůli komu jinýmu asi?“ zaúpěla má sest

zobrazit více >>

Cesta k moři nás málem rozvedla

5 minut čtení

Když jsem si Martina brala, už jsem tušila, že ten člověk je tak trochu pecivál. Tedy ne, že by byl líný, to vůbec. Jen nerad kamkoli jezdil. Pracoval vždy jako ďas, a to nejen v práci, odkuď nosil prémie, pochvaly a diplomy, ale i kolem domku, který měl po rodičích, řádil jako černá ruka, tedy myslím v tom dobrém slova smyslu. Sekání trávy, to je základ, ale pak neustále něco opravoval a vylep

zobrazit více >>

Předváděl se, a já mu na ty jeho lži skočila!

2 minuty čtení

Byla jsem snílek a toužila po lepším životě. Podle toho jsem si našla přítele, ke kterému jsem vzhlížela jako ke králi. Ve skutečnosti byl ale úplně jiný. Vždy jsem toužila stát se pro všechny vzorem na cestě k lepšímu životu! A tak jsem druhé moralizovala. Stala jsem se nesnesitelnou svými přednáškami třeba o tom, jak jsou alkohol a cigarety škodlivé. Jak špatné je jíst maso a zabíjet kvůli to

zobrazit více >>

Někdy nás život dokáže překvapit

4 minuty čtení

Byla jsem jedináček a dítě, které mělo snad všechny možné alergie a neduhy. S tím jsem se musela smířit a naučit žít. Musím se přiznat, že jsem byla vymodlené dítě. Maminka a tatínek se ve mně viděli a dali mi jméno podle kavárny, kde byli na své první schůzce – Lucie. Zvířátko rodiče odmítli Bylo to v centru města, kde jsme bydleli, a já jsem měla odmalička všechno, na co si jen dítě můž

zobrazit více >>

Nechtěl mě, tak jsem ho nedopřála ani jí!

2 minuty čtení

Byla jsem mladá a zamilovaná. Když si můj vyvolený Ondra vyhlédl jinou, musela jsem jim tu noc ve stanu pokazit. Ondra byl moc hezký kluk. Všechny holky u nás ve vsi po něm pokukovaly. Včetně mě, a on to věděl a hrál si s námi jako kočka s myšmi. Tehdy byly prázdniny a k nám do vsi přijela nějaká rodinka z Prahy a spolu s ní krasavice Vendula. Ondra s ní začal chodit. Vendula byla zřejmě leh

zobrazit více >>

Za ten rozbitý vztah jsem se kamarádce pomstila

3 minuty čtení

Ve své samotě a smutku jsme byly oporou jedna druhé. Když jsem si ale našla partnera, slibný vztah mi zničila. Musela jsem jí to oplatit. Když jsem se rozvedla, připadala jsem si hrozně sama, i když jsem měla dvě děti. Byla jsem proto šťastná, když jsem si našla kamarádku Radku, která byla taky matka samoživitelka. Měla dvě děti ve věku těch mých. Mohly jsme si foukat vzájemně bolístky. Naše

zobrazit více >>

V máji se všichni musejí zamilovat

3 minuty čtení

Moje kamarádky randily ostošest, byl máj, lásky čas, a já pořád nic. Táta mě hlídal jako ostříž, nesměla jsem z domu ani na krok. Byl máj a to se všichni zamilují. Teda všichni kromě mě. Měla jsem na sebe vztek. Bylo mi šestnáct a nikde žádný obdivovatel. Dokonce už i děda se ptal: „Tak co, Marcelko, máš kluka?“ Neodpověděla jsem, jen jsem na něj udělala vzteklý obličej. Dobře věděl, že jsem

zobrazit více >>

S kamarády jsem tak šťastná

4 minuty čtení

Delší dobu jsem žila jako ve zlém snu. Už jsem si myslela, že to všechno vzdám. Pak jsem ale naštěstí šla kolem jedné cestovní kanceláře. Mám nejvyšší čas. Za chvíli mě totiž vyzvednou Maruška s Jarouškem. Jedeme k nim do Jizerek na chaloupku. Cestou ještě nabereme Zdeňka. Přijet by měli i Novákovi. Tedy Věruška s Pepíkem. A pak dorazí jistě také Evžen i se svojí kytarou. Na to se všichni moc t

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›