Celé noci se mnou trávil, když jsem nemohla bolestí spát. Otíral se o mé bolavé nohy a předl. Když mě odvezli do nemocnice, jako by už beze mě nechtěl žít. Vyrůstala jsem na vesnici, kde bylo vždycky mnoho zvířat. Měla jsem k nim krásný vztah a oni ke mně. I když jsme se později odstěhovali, lépe řečeno, když jsem se do města provdala, nikdy jsem svou lásku ke zvířatům neztratila. Vždycky na mě

Toužila jsem po životě v přírodě, a ten jsem si prosadila. Po několika měsících v drsných podmínkách jsem změnila názor. Není nad civilizaci. Jako městské dítě jsem toužila po životě v srdci přírody. Člověk si totiž snadno vysní jiný život, protože netuší, co všechno obnáší. Básnila jsem o lese, o tom, že si budu jednou žít v krásné chaloupce a nosit si vodu od studánky a pěstovat na zahradě by

Kadeřnice se omlouvala, že to neudělala schválně. To mi nepomohlo, vypadala jsem jako zmoklé a oškubané kuře. Kolegyně chodily načesané, nabarvené a upravené, zatímco já si ráno vlasy uhrábla kartáčem a tím veškerá péče o zevnějšek končila. V duchu jsem si domlouvala, že takhle to dál nejde, ale nikdy jsem se neodhodlala ke změně. Byla jsem prostě líná někam jít. Poslechla jsem kolegyni A

Bál se i na žebříku, do letadla by nikdy nenastoupil... Nakonec děti dostaly nápad. A se svou fobií manžel zatočil. Z mého manželství jsem se sice radovala, co mě však trápilo, byla skutečnost, že byl můj muž Bohouš posedlý strachem z výšek. Přišla jsem na to až dva roky po svatbě, když jsme se vydali jednou na nedělní procházku s kočárkem. Byl krásný den a já zamířila k vyhlídce, kam jsem ráda

Když uviděla myš, lezla moje matka div ne po stropě. Svého vnuka ale tak milovala, že se nechala přesvědčit, aby pohlídala jeho Pedra. Maminka byla jedináček, který vyrůstal v Praze. Během studií na vysoké škole potkala mého tatínka. Ten pocházel z malé vesnice a do Prahy přišel studovat vysokou zemědělskou. Zato maminka byla z vážené rodiny, rodiče byli lékaři a pro dceru si představovali přec

Kvůli intrikám jsem sice zradila kamarádku, ale dosáhla jsem svého. Věřila jsem, že čas všechno srovná. Ten podraz mi ale nikdy neodpustila. Znaly jsme se s Jiřinou od dětství. I když se na střední škole naše cesty rozešly, kolem třicátého roku jsme se náhodou potkaly v jedné firmě. Bylo to v našem okresním městě. Já tam dojížděla za prací z naší rodné vesnice, zatímco Jiřina se zabydlela na ok

Mít dvě ženy se asi stalo velkou módou. To, co se dřív nazývalo nevěrou, je nyní polyamorií. Možná jsem staromódní, ale nelíbí se mi to. Toužím mít muže jen pro sebe a s nikým se nedělit. Nepřipadá mi v pořádku, že se mám podřídit partnerovu přání a přijmout jeho milenku pod svoji střechu. Svým novým vztahem se vůbec netají. Prostě mi oznámil, že je vyznavačem polyamorie. Asi jsem staromódní

Nevím, proč mě má pečovatelka tolik nenáviděla, ale nikdy o mně neřekla nic dobrého. Pomlouvala mě a vymýšlela, jak by mi ublížila. Proč? Když odcházela má stará pečovatelka do důchodu, netrpělivě jsem očekávala, koho mi z pečovatelské služby pošlou. Sama jsem to nezvládala Chodit jsem mohla po dvou náročných operacích zad už jen s pomocí francouzských holí a bez pomoci jsem se už neobešl

Hned při vstupu do ordinace mi bylo jasné, že jí nejsem sympatická. Že jsem tlustá, bylo to první, co mi místo pozdravu řekla. Bylo to skoro směšné, jak dávala svoje antipatie najevo. Něco podobného jsem dlouho nezažila. Nepozdravila mě, natož aby se mi představila. Byla v naší ordinaci jen na zástup, ale hned udělala velkou čistku. Začala rušit naordinované léky a předepisovala jiné, dle jejíh

Nebyl nikdo, kdo by mi mohl poslat kytku. Byla jsem osamělá, nezadaná, stárnoucí. Přesto na mě zazvonil kurýr s velikou kyticí růží. To si můžeme stokrát říkat, že je Den svatého Valentýna uměle sem importovaný, komerční svátek a že je nám srdečně ukradený, ale kytka je prostě kytka. A když žena dostane kytku, dotkne se to jejího srdce. Tak jako se to před lety stalo mně. Ty květiny mně přivezl