S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu!

O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva košíky plné hub.

Většinu z nich jsme sušili a jen občas jsme si udělali guláš, smaženici, obalované houby. Jedli jsme je všechny způsoby. Ten osudný den jsme našli hub neuvěřitelné množství. Koše nám nestačily. A my, ve své chamtivosti, jsme udělali strašnou chybu.

Karolínka popadla igelitovou tašku, co jsme v ní měli svačinu, a začala sbírat houby do ní. Víme, že se to nesmí, ale říkali jsme si s manželem, že v tašce houby budou jen na chvíli. Už jsme se vraceli domů.

Je to úpal?

Ten den pražilo slunce, děti se na zahradě vrhly do bazénku a já zatím dělala houbovou omáčku a knedlíček k ní. Pochutnali jsme si. Jenže…nejprve začaly v noci zvracet děti, bolelo je bříško a měly průjem. Vše nasvědčovalo úpalu.

Běhali jsme kolem nich celou noc, a ani jsme si kvůli tomu neuvědomili, že i nám není nejlépe. Mávli jsme nad tím rukou. Ráno se stav dětí nezlepšil, tak jsme se vydali k dětské lékařce.

Výčitky

Ta stanovila virózu, což byla fatální chyba. Kolem poledne bylo dětem hrozně, a oční bělmo měly nažloutlé. Jakmile jsme to viděli, okamžitě jsme vyrazili do nemocnice. Tam odhalili otravu houbami. Jak se to mohlo stát? Všechny ty houby byly přece jedlé!

„Druhotná otrava! Neměli jste je náhodou v tom vedru v igelitce!“ řval na nás lékař a já i manžel jsme se styděli. My jsme otravu jako dospělí nesli lehce, jen mírná nevolnost. Zavolali jsme dceři. Během dvou hodin byla v nemocnici i s manželem.

Zahrnuli nás výčitkami. Kvůli chybné diagnóze místní lékařky se s léčbou začalo poměrně pozdě. Naštěstí to dopadlo nakonec dobře, ale takovou chybu už neuděláme!

Libuše (70), Třebíč