Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc. Seznámili jsme se na diskotéce v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil. Smutně jsem courala venku a dychtivě nahlížela

Moje známosti vypadaly podobně. Jako magnet jsem přitahovala problematické muže. Kamarádky mě přesvědčovaly, že nejsou všichni stejní, ale já jim nevěřila. Nevím, jak je to možné, ale vždy jsem se dokázala zamilovat do muže, o kterého jsem se prakticky musela starat, místo toho, aby on byl oporou pro mě. A to byly ještě ty lepší případy. Když jsem se seznámila s Jiřím, zdálo se, že bude konečně

V hospodě člověk narazí na všelijaké existence. Dobře to znám, pracovala jsem po lokálech celý život. O jednom štamgastovi se říkalo, že mu není pomoci. Já tomu ale nechtěla uvěřit! Byla jsem osamělá, stárnoucí a muži se mě, myslím, báli, připadala jsem jim nejspíš přehnaně energická. Já jsem však žádná rozená velitelka nebyla. Vyučila jsem se servírkou, celý život jsem pracovala v hospodách, a

Byl to český fousek, výjimečný lovecký pes! To nás ubezpečovali, když starý pán, jeho majitel, zemřel. Kam s tím psem? Nakonec nás přesvědčil on sám! Stalo se to v době, kdy jsem ještě chodila do školy. Bydleli jsme na vsi, vedle nás měl domek starý pan Kubíček. Žil sám jen se svým psem. Nemohl si svého Astora, jak mu říkal, vynachválit. „To je nejlepší ze všech loveckých psů,“ básnil o svém čt

Kamila neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a s nikým nemluvil. Byl to podivín. Kolegyně se ale vsadila, že toho samotáře svede. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví, něco si mumlal pro sebe a za nic na světě by se ke mně neotočil čelem, aby se mi musel podívat do očí nebo se mnou dokonce promluvit. Nikdo z našeho podniku ho neměl rád. Byl to protiva, který se pohyboval v

Ve školce jsem pracovala až do chvíle, než se změnilo vedení a já musela z práce odejít. Brzy jsem si našla novou práci a s ní i kamarádku. Byla veselá a přátelská a já vždy byla důvěřivá. Po rozvodu jsem společnost nevyhledávala, chodila jsem jen z práce domů a ráno zase do práce. Děti nemám a jsem spíš introvert. „Musíš se přestat schovávat před světem,“ radila mi Sandra, moje nová kamarád

Vždy jsem se považovala za člověka, který je racionální. Nikdy by mě nenapadlo, že padnu do osidel podvodnice, léčitelce. Od mládí jsem sportovala a dá se říct, že jsem dbala na správnou životosprávu. Ani s alkoholem jsem to nikdy nepřeháněla. Cigarety mi nesměly do domu. Ale co naplat, roky přibývají. Objevily se zdravotní potíže. Nechala jsem se zmást Byla jsem naučená věřit lékařům, pr

Těšila jsem se na romantický výlet, kam jsem měla jet se svým přítelem. Jenže ten mě už poněkolikáté zklamal, a tak jsem se rozhodla jet sama. S Vojtou jsme tehdy oslavili roční výročí. Zatímco já mu jako dárek věnovala adventní zájezd do Vídně, on na náš den zapomněl. Stejně jako na mnoho jiných věcí. Bylo mi to líto a jeho nezodpovědnost mě poslední dobou vytáčela, ale rozhodla jsem se, že mu

Manželství se mi rozpadlo, můj první muž byl mizera. Když jsem pak ženila syna, nejenže mi manžel nepomáhal, ale ještě přidělával starosti. Naštěstí tu byl někdo, kdo se mě zastal. Můj jediný syn se ženil. Byl to pro mě velký nervák. Zoufale jsem si přála, aby všechno dobře dopadlo, aby měl hezkou svatbu, i když peněz nebylo nazbyt, protože jsme už dlouho žili sami. Jeho otec byl mizera, budižk

Tolik jsem se těšila, až budu řídit auto. Když to dokázaly jiné ženy, tak já přece také! jenže jsem asi na takovou činnost absolutní nemehlo. Autoškolu jsem dlouho odkládala, jednoduše proto, že jsem řídit nepotřebovala. Když jsem ale pak změnila práci, bylo nezbytné, abych řídila. A tak jsem se ve svých pětadvaceti zapsala do autoškoly. Byla jsem přesvědčená, že budu dobrá řidička. Testy jsem