Ta hrdlička se k nám dostala náhodou, hnízdo srazil na zem náš kocour a já se o raněné mládě postarala. Teď už žije s námi. Náš domek stojí na okraji Prahy. Psa na hlídání jsme si pořídili hned, jak jsme se do domku nastěhovali, a k němu ještě kocoura, kterému jsme dali jméno Macek. Už od začátku je jak z divokých vajec, lítá po celé zahradě a se psem je nejlepší kamarád. Takže je u nás od z

Byla jsem přesvědčená, že mám dobrou imunitu a pevné zdraví. Najednou mě ale skolilo jediné bodnutí, i když jsem jich do té doby zažila mnoho. Nikdy jsem neměla žádnou alergii. Jsem odolná holka původem z vesnice, takže různá hmyzí bodnutí, pyly, nebo trávy mě nechávaly dlouho chladnou. Do nasušeného sena jsem mohla skákat s rozběhem a válet se v něm bez následků. Mám prostě skvělou imunitu

Byla jsem snad prokletá. Jeden mizerný vztah za druhým. Až jsem se z nudy vydala ke kartářce, na které jsem vlastně nikdy nevěřila, a to mi zachránilo život! Když jsem byla mladá, chlapi mi leželi u nohou. Byla jsem modelka, velká sportovkyně, a hlavně vždy dobře naložená holka, co nezkazila žádnou srandu. Velmi brzy jsem ale propadla iluzi, že jsem našla toho pravého, a ve dvaceti se vdala. K 

Když jsem při vyklízení domu narazila na prababiččin deník, začetla jsem se do něho a objevila jsem příběh velké lásky. Ne všechny příběhy se v rodinách vykládají, i když by za to stály. Když moje babička Markéta zemřela, čekalo nás vyklízení domu. Vzala jsem si na starost zaprášenou půdu a našla poklad – staré deníky její matky ze začátku 20. století. Služebná na statku Prababička Anežka

Jsem už v důchodu a mou největší radostí je občasná návštěva vnučky. Někdy si ke mně rovnou po škole zajde na oblíbený koláč. Je to taková malá slečna a já si chvíle s ní moc užívám. Povídáme si o všem možném, probereme její kamarádky, co poslouchá za hudbu a někdy chce, abych jí vyprávěla, jak zlobila její maminka, když byla malá. Tak jsem ji neznala Jednou se mi ale Linda zdála nějak po

Můj muž byl vždycky zapřisáhlým pejskařem, kočky upřímně nesnášel. Nikdy mi doma žádnou nedovolil. Jeho názor pak ale změnila jediná návštěva. Lidé se velmi často dělí na pejskaře a kočkaře, a tyto dvě skupiny spolu nevycházejí dobře. Já mám ráda zvířata obecně, jak psy, tak kočky. Když bych si ale měla vybrat jediného domácího mazlíčka, byla by to kočka. Mám je přece jen o něco raději. Můj muž

Můj muž byl mým opakem. Nebyla jsem s ním nešťastná, ale o velkém štěstí se také mluvit nedalo. Až nedávno jsem našla toho pravého. Vdala jsem se až po dvacítce, což v době mého mládí bylo spíše pozdě. Mnoho spolužaček bylo už povdávaných a každá tlačila před sebou kočárek. Já odmaturovala na střední škole, a nejraději bych bývala pokračovala na vysokou, kdybych k tomu měla podmínky. Jenže doma

Už jsem ani nedoufala, že mě ještě v životě čeká nějaké dobrodružství, ale pak přišel vnuk s tím bláznivým nápadem. Jsem mu tolik vděčná! Celý život jsem pracovala jako učitelka v mateřské školce a později jako vychovatelka v základní škole. Vždycky jsem kolem sebe měla spoustu malých dětí. S dětmi jsem to uměla, měla jsem dojem, že mě mají rády. Taky jsem si pořídila s manželem hned tři dět

Seznamování se s muži je věda. Myslela jsem, že se mi to nepodaří a zůstanu na ocet. Naštěstí mi dobrou radou pomohla babička. Byla jsem přesvědčena, že se s nikým vhodným neseznámím a že se nevdám. Kdyby alespoň máma tolik nevyváděla! Nesla těžce, že má neprovdanou dceru, a vzhledem k pesimistické povaze žádné světlo na konci tunelu neviděla. A já už vlastně taky ne. „Zůstala jsi na ocet!“ spí

Manžel mně byl nevěrný, to mi bylo víc než jasné. Nevěděla jsem ale, jak ho za to potrestat. Pak mi pomohla náhoda a já začala nový život. Po střední škole jsem udělala největší chybu svého života. Mohla jsem pokračovat ve studiu na vysoké škole, jenže tu byl Petr, kterého jsem moc milovala. Naivně jsem si myslela, že taky on mě. Nebylo tomu tak. Na to jsem si ale přišla až za pár let. To už