Táta odešel k jiné ženě, s níž měl další dítě, ale o ně se staral, zatímco já jsem mu byla lhostejná. Mé dětství nebylo jednoduché.

Moje vzpomínky na tátu postupně bledly a mizely, vídali jsme se míň a míň. Trápily mě zlé sny, v nichž jsem se vlekla nočním městem, hledala jsem tátu a cítila hluboké zoufalství.

Někam se asi schoval, zkontrolovala jsem tmavý prostor za popelnicemi, ale tam byli nějací lidé a divně se šklebili. Táta nikde. A nikde nebyl, ani když jsem se probudila, vyděšená a se srdcem v krku.

„Tati!“ vydralo se mi z hrdla, ale stála nade mnou jen máma, nasupená jako vždycky. „Marně ho voláš,“ zasyčela. „Je v háji a obdivuje úplně jiné ženy, než jsme my dvě. Zajímalo by mě, jak dlouho bude trvat, než to pochopíš.“

Dobrá poznámka. Nepochopila jsem to dodnes. Tím spíš, že si s jednou ze svých četných přítelkyň pořídil rovněž děcko a o ně se staral. Kde je tady nějaká logika?

Bez radosti

Žila jsem s mámou, která byla zahořklá a věčně zasmušilá. O budoucnosti mívala jiné představy. Byla mladá a hezká, čekala na prince, ale nějak se nedočkala. Roky letěly, princ běhal za jinými, až utekl úplně, a ona se protloukala životem bez radosti.

Věděla jsem, že mě má ráda, ale neuměla to dát najevo. Bylo mi skoro patnáct, už jsem si na to na všechno zvykla, ale s jednou věcí jsem nepočítala: že si máma domů přivede chlapa. Absolutně mě to vykolejilo.

Už takhle jsem to neměla snadné a rozhodně jsem nestála o to, sdílet malý byt s cizím člověkem. Zahájila jsem protestní hladovku. V den, kdy se ten chlápek ocitl u nás doma, jsem se večeře ani nedotkla.

Horečně jsem přemýšlela o dalších formách protestu, dokonce jsem prosila o pomoc i holky ze třídy. Navrhovaly například utéct z domova a skrývat se v noci v lese. „To tvou mámu vyděsí k smrti,“ mínily. Na to jsem neměla kuráž.

Protivná

Moje protesty byly dětinské a zoufale nevynalézavé. Snažila jsem se odmítat jídlo, ale hlad mě donutil vše zhltnout později a potají, což samozřejmě vyšlo najevo. Neodpovídala jsem chlapíkovi na pozdrav, na mámu jsem se mračila jako čert.

Blokovala jsem ráno koupelnu, aby na ni museli dlouho čekat a přišli pozdě do práce. Byla jsem protivná a drzá. Až do chvíle, kdy jsem zjistila, že doma je vlastně docela prima atmosféra. Slyšela jsem mámu, jak se směje, to byl nebývalý zvuk.

A když jsem plavala v matice, ten chlap mi ji kupodivu docela srozumitelně vysvětlil. No a když řekl, že mě, jestli budu chtít, klidně vezme na hory a naučí lyžovat, najednou se mi ulevilo. Už mi nepřipadal tak cizí. Znala jsem ho. Byl to Richard a zdálo se, že má mámu i mě rád.

Iveta (65), Zlín