Vadilo jí, že je lehkovážný a ze všeho si dělá legraci, zatímco mě ten můj lezl na nervy opakem. Najednou se stalo neuvěřitelné. Všichni jsme pochopili, že se stačí jen prohodit. Manželův bratr byl správný a zábavný chlap, jen měl v životě smůlu – vybíral si špatné ženské. Jednoho dne k nám přišel s jednou taškou a poprosil nás, jestli by u nás mohl pár týdnů zůstal, než se z rozvodu trochu zmáto

Pracoval v té zemi jako lékař a těšil se velké úctě. Když se oženil, vydala jsem se ho navštívit. Chovali se ke mně jako ke královně, já se ale jednou zapomněla. Na letišti mě čekal muž tmavé pleti v exkluzivní livreji a bílých rukavičkách. V rukou držel cedulku s mým jménem. Když jsem se u něho zastavila, hluboce se poklonil, odebral mi veškerá zavazadla a plynulou angličtinou mě požádal, abych

Naše Verunka byla velká herečka. V práci hrála divadlo na všechny. Na muže špulila neodolatelnou pusinku, u žen zase zabíraly srdceryvné výjevy z jejího smutného dětství. Od první chvíle, co jsem naši Verunku uviděla, mi něco v duši říkalo, že to je jedna veliká přetvářka. Měla vypracovanou celou dokonalou škálu hereckých etud na nás všechny, včetně mě. Jenže já ji to moc „nežrala“. Důvodem jejíh

Kde se bere v chlapech ta umanutost, že všechno vědí nejlíp? Ať uvařím, co uvařím moc úspěch to nemá. Kdyby bylo po jeho, měli bychom furt jen guláš. Já s tím nemám problém, vlastně by mi to usnadnilo život. Jeden recept, za pár týdnů už je to na vaření poslepu. Přitom byl Lukáš až do toho dne úplně normální. Pak se to zlomilo. Oslavil šedesátku a žil tím ještě půl roku. Všem vyprávěl jaké to je

Některým lidem by se měl domácí mazlíček zakázat. Nemají totiž čas ani vůli starat se o někoho jiného, než o sebe. Toho zanedbaného ošklivého psa jsem nedokázala odmítnout. V době, kdy jsem byla na mateřské, začal můj kolega Kamil hodně jezdit do zahraničí. Přítelkyně měnil jako ponožky a ani ve čtyřiceti to nevypadalo, že by se usadil.
Proto mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že si pořídil p

Horší, než nemít peníze je nuda a té se dá v důchodu zažít víc než dost. Lepší, než si stěžovat, je začít něco dělat, a to hned! Na zasloužený odpočinek, jak se nyní říká času, kdy člověk přestane chodit do práce a pobírá almužnu, jsem se těšila minimálně několik let. Práce mě zmáhala a také nebavila. Prostě jsem vyhořela a toužila po troše klidu. Myslela jsem, že můj manžel je na tom stejně, ale

Nikdy jsem neměla talent na cizí jazyky. Přesto jsem se na střední škole začala poctivě učit angličtinu. Trvalo to sice mnoho let, ale nakonec i na mě se usmálo štěstí a já své jazykové znalosti mohla uplatnit v reálu. Kráčela jsem v lehkém jarním deštíku po letištní ploše v Praze Ruzyni. Koukala jsem zmateně na letadlo, ke kterému jsem se právě přibližovala s ostatními cestujícími. Tohle že je t

Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu starých a nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Pan Jeníček byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný starý pán s nemocným srdíčkem. Moc toho nen

Kvůli svým intrikám jsem ztratila dobrou kamarádku. Ten drb jsem si ale prostě nemohla nechat pro sebe... Znaly jsme se od dětství. Říkaly jsme si všechno a taky si vždycky přály. Nikdy by mě ve snu nenapadlo, že ji najednou budu chtít strhnout na dno a do problémů, jako se to stalo mně. Všechno začalo mým rozvodem, kdy jsem skončila v levném pronájmu a děti raději zůstaly s manželem, protože u n

Ráda čtu příběhy vašich čtenářek a tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak jsem se netradičně seznámila se svým mužem. Bylo to v roce 1957, bylo mi 17 let a nastoupila jsem po absolvování dvouleté hospodářské školy svoje první místo. V kanceláři jsme byly pouze dvě, Věra byla o několik let starší a brzy jsme se spřátelily. Jen mi vadilo, že stale psala dlouhé dopisy svému příteli na vojnu a t