Na dlouholetou kamarádku mého manžela jsem nejen trochu žárlila, ale nedokázala jsem o ní říct cokoliv hezkého. Potom naší rodině pomohla a já konečně zjistila, jaká doopravdy je. O manželovi bych toho mohla říct spoustu, ale tou nejlepší jeho vlastností byla spolehlivost. Za celý život mě nikdy nezklamal a já se na něho mohla ve všem stoprocentně spolehnout. Byly chvíle, kdy byla jeho pomoc napr

Potřebovala jsem nutně získat práci, ale s mým trestním rejstříkem to nebylo snadné. Před rokem jsem totiž způsobila autonehodu a byla v podmínce. Musela jsem riskovat a vydávat se za sestru! Nikdy jsem nebyla dobrá řidička a byla si toho vědoma. Jako bych tušila, že se něco stane! Za volant auta jsem sedala, jen když to bylo nezbytně nutné. Tentokrát bylo, vezla jsem přítele v noci do nemocnice.

Někdy je lépe zachovat si důstojnost a přijít o výhody, než jít na ruku gaunerovi. Hned, jak jsem našeho nového vedoucího skladu poprvé spatřila, bylo mi jasné, že si s ním nebudu rozumět. Někteří lidé jsou zkrátka nesympatičtí na první pohled. Společně s kolegyní Jiřinou jsme se shodly, že se nám po bývalém vedoucím, který odešel do důchodu, bude opravdu stýskat. Měl také své mouchy, ale dalo se

Osud to někdy zařídí tak, že si lidé prohodí své role. Hodně dívek má v dětství a dospívání svoji nejlepší kamarádku. Nebyla jsem výjimkou. S Jarkou jsme se znaly už od školky, pak jsme od první do deváté třídy seděly v jedné lavici. Rozdělilo nás až středoškolské studium, kdy já jsem šla na ekonomku a ona na gymnázium. Přesto jsme se dál pravidelně vídaly a znaly svá tajemství. Myslela si, že j

Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby než se do mě Ilona zamilovala. Chtěla, abych zůstala navždy sama. Můj plat nebyl závratný, tak jsem musela najít někoho, s kým bych se podělila o nájem. V práci jsem si našla Ilonu, která do spolubydlení se mnou šla. ,,Kdo je dneska máma a kdo je táta,“ dělaly jsme si legraci z našeho společného žití. Asi po měsíci mi jednou večer zaklepala na dveř

Není nad to ovládat cizí jazyky, když už si chce člověk hrát v cizině na honoraci. Takhle jsme byli všem naopak pro smích. Když se mému muži Lojzovi dostal do rukou leták s nabídkou plavby na obří výletní lodi, byl okouzlený. "Tohle bych chtěl zažít. Brázdit moře, spát v kajutě!" Obrátil se na mě s plamínky v očích. To bude něco! Kam se hrabe Chorvatsko nebo Bibione, kam jezdí sousedi. My jim vyt

Za babičkou do jihozápadních Čech jsem jezdila v dětství často. Jako dítě jsem tam zažila konec války, díky kterému naše parta získala dva skvělé kamarády. Byl konec dubna roku 1945, když do Jižních Čech dorazila americká osvobozenecká armáda. V malých městečkách a vesnicích lidé vítali své zachránce a byli ochotni otevřít jim své domy, kuchyně a někdy i srdce. Jezdila jsem sem do jedné z vesniče

Dostala jsem se do těžké životní situace, které se pokusil využít můj kolega ctitel. I přes velké finanční potíže jsem mu dokázala říci ne na jeho nabídky. Bylo mi už přes třicet, když se mi v práci začal dvořit kolega z vedlejšího oddělení. Lichotilo mi to. Asi po měsíci přišlo pozvání na oběd. Ocenila jsem, že zarezervoval stůl v jedné z vyhlášených restaurací. Přesto jsem váhala. Kolega nebyl

Moc ráda bych měla sousedy, se kterými bych dobře vycházela, ale nemám. Vedle v bytě bydlí ženská, která mi už roky leze neskutečně na nervy. Protože na ni jinak nemůžu, alespoň jí přidělávám práci. Miluju léto a krásné počasí, ale jakmile jsou podzimní a zimní plískanice, umím toho pořádně využít. Konečně pomstím všechny ty chlupy, které padají z jejích psů po celém baráku i televizi, co mi řve

Využili tradice, aby se vloudili do bytu a kradli. Narazili ale na našeho statečného Maxíka, který je z domu vyprovodil. Těšila jsem se na to, jak zaklepou na dveře, přednesou koledu, ochutnají, jak se mi letos povedla vánočka a taťkovi slivovice, a pak vezmou křídu a na futra napíšou tu známou zkratku, která bude naše obydlí ochraňovat až do jejich příštího příchodu. Tentokrát někdo nový? Roky