Když chodím kolem krámku se sušenými bylinkami, hned se mi vybaví, že jsme jako školáci také sušívali. No, brávali jsme to jako nutné zlo a ulejvárnu. Naše škola měla pozemek plný velkých záhonů, to už se asi dneska nevidí. Byla to základka, které koncem třicátých let leckde postavili nemlich navlas stejné. Viděla jsem stejné školy i v jiných městech, tak to vím. Nekonečné lány Teď už na ty lét

Svého nastávajícího manžela jsem považovala za skvělého a spolehlivého chlapa. Ve svém věku jsem nepochybovala, že mám na lidi nos. Netušila jsem, jak moc jsem se zmýlila. Moje druhá svatba byla na spadnutí. Ne, že bych o ni tolik stála, první manželství mi ke štěstí bohatě stačilo. Zpětně vůbec nechápu, proč jsem tu trýzeň tak dlouho snášela. Obvyklé výmluvy, že kvůli dětem, použít nemohu. Děti

Myslím si, že dokážu vyjít s každým. Před časem jsem ale díky nové kolegyni zjistila, že to vždycky nejde. Musela jsem na ni použít pořádnou podpásovku. Když nastoupila Aneta k nám do kanceláře, vypadalo to, že perfektně zapadne. Už po měsíci jsem si ale všimla, že se za jejím kamarádským chováním skrývá plán, jak přehodit co nejvíc práce na ostatní. Když jí došlo, že jsem jí prokoukla, její přát

Když se člověk napije, dokáže vymyslet velké hlouposti. Ta sázka byla ale vysoká a lákavá. Díky ní jsem měla málem na svědomí šťastné manželství. Prožívala jsem tehdy těžké období. Byla jsem tři roky rozvedená, dvě děti na krku a žádného pořádného chlapa v dohledu. Takže mi z té samoty a mateřských povinností, jak se lidově říká, hrabalo. Do toho jsem trpěla nedostatkem peněz a děti nepatřily k t

Po manželově smrti mi pomohla sestřenice. Nebýt jí, už nejspíš nejsem na světě. Od té doby, co umřel manžel, jsem "zobala" jeden prášek za druhým. Už jsem se začala bát, že budu na lécích závislá. Manžel byl o třicet let starší, ale nikdy bych nevěřila, že to takhle skončí. Onemocněl, pak už to šlo rychle. Rok poté, co mě opustil, jsem bez antidepresiv nedokázala ani vstát z postele. Vypadalo to,

Vydá-li se člověk dál od civilizace, neměl by podceňovat náhlé změny v přírodě. S Michalem, mým partnerem, kterého jsem si našla po rozvodu, jsme patřili spíše ke svátečním turistům. Mnohem bližší než příroda nám byly hrady a zámky. Na výlety jsme jezdili často, ale většinou jsme zůstávali ve městech. Proto mě jednoho dne překvapilo, když Michal navrhl dovolenou v horách. Jednoho podzimního dne j

Ty noci vedle něho byly strašlivé. Nikdy mi nevěřil, že dokáže vydávat takový zvuk. Až jsme jednou vyrazili s kamarády pod stany... Každý to určitě zná. Když v noci ve vaší blízkosti někdo strašlivě chrápe, vy nezamhouříte ani oko a ráno si připadáte, jako by vás přejeli parním válcem. Když to zažijete občas, vyspíte se jindy, jenže já si bohužel vzala za manžela člověka, který dokázal vydávat ve

Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím. Však to jistě většina z nás, komu je dnes více jak čtyřicet, zná. Byli jsme vychováváni k nezdravé skromnosti, a žena se postupně stala obětavou puťkou, která dřela v práci a pak měla druhou směnu doma. Nebylo dobré se příliš líčit, vyzývavě se oblékat a vůbec jakkoliv provokovat nebo se vymykat. A tak i kd

Byla pohledná a mladá. Každý muž, co do hospody vešel, na ní mohl oči nechat. I ten můj chlap. Musela jsem se jí zbavit. Moji rodiče a prarodiče pracovali celý život v restauraci, můj pradědeček vlastnil dokonce malý hotýlek v pohraničí. Babička mi vždycky říkala, že když člověk pracuje ve službách druhým, znamená to, že by se měl pro zákazníka třeba i přetrhnout. Drželi jsme se těchto slov i teh

Po maturitě jsem nastoupila jako sekretářka do jednoho podniku. Nadřízený byl mnohem starší a připadal mi drzý. Už je to dávno. Bylo horké léto, bylo mi čerstvých osmnáct a začala jsem pracovat v jistém velkém podniku. Dělala jsem asistentku jednomu z náměstků. Připadalo mi, že je to děda, ve skutečnosti mu nebylo ještě ani padesát, ale v osmnácti mi připadal starý jako století. A kdyby jenom to,