Vůbec nejsem sportovní typ. A přesto jsem se nechala uvrtat do ledasčeho. Já byla spíš na knížky, dokonce i vaření a dokonce i péči o rodinu. Těšilo mě starat se o druhé. Až když jsem zůstala sama, bylo mi nějak smutno. Musím s tím něco dělat Prázdný byt, nikdo už nic nepotřeboval. Připadalo mi, že jsem nepotřebná. Ale na druhou stranu jsem věděla, že to tak není. Jenomže když máte takové

Michala jsem poznala v době, kdy jsem byla už sedmým rokem vdaná. Říká se, že v manželství je právě sedmý rok krizový, a u nás to tak opravdu bylo. Aspoň že jsme neměli děti. S Michalem jsme se poznali na firemním večírku. Zadaní jsme byli oba, nicméně skvěle jsme se spolu bavili a rozuměli si od prvního okamžiku. Michal začal nedávno předtím pracovat pro jednu naši pobočku, byl tedy nový, zatí

Ze dne na den se mi změnil život. Přišla jsem o mámu i o manžela. Byla jsem na dně. Najednou šlo všechno do háje... Nebylo mi ani čtyřicet, a stála jsem uprostřed trosek, v něž se změnil můj dosud poklidný život. Ležela jsem v nemocnici na interně, protože jsem zkolabovala, a na jiném ze zdejších oddělení mi umírala máma. Asi dva kilometry odtud vzdušnou čarou, tedy na kuchyňském stole, ležela

Patřili jsme do jedné party spolužáků. Po maturitě jsem odešla na vysokou a Jiřina s Jakubem si našli práci a usadili se v rodném městě. Po vysoké škole jsem se vrátila domů a ze studií si přivezla Tomáše, mého spolužáka a přítele. Rychle zapadl do naší party. Když nám všem pak přicházely na svět děti, trávili jsme spolu jako parta spoustu času. Pak můj Tomáš nečekaně zemřel. Jiřina s Jakube

Přísná rodinná pravidla mi už lezla krkem, vzepřít se rodičům jsem se však bála. Nakonec jsem to ale přece jen udělala. Když jsem před nedávnem objevila doma stará alba z dob mého mládí, začala jsem nostalgicky vzpomínat. Také se vám někdy zdá, že ten život letí nějak moc rychle? Určitě ano. Neznám člověka, který by si to nemyslel. Zvlášť, když už je vám po padesátce, jako mně. A přece jen,

Poslední roky jsem se cítila moc špatně. Manžel se mi posmíval, že jsem hypochondr. Nedalo se to vydržet, ale doktoři mě brali za zdravou. Měla jsem dlouhé roky zdravotní problémy. Začalo to kolem čtyřicítky. Napřed jsem si myslela, že to patří k přechodu, ale časem se ukázalo, že to s tím nemá nic společného. Nevěděli, co mi je Byla jsem čím dál víc unavená, bolelo mě celé tělo, hůř jsem

Člověk má znát své hranice a nenechat se vyprovokovat k tomu, na co nemá. Tu zásadu jsem porušila a stala jsem se zdrojem veselí. Kdysi dávno mě kolegové vytáhli na bowling. Když jsme se šli přezout do šaten, byly zde speciální boty k zapůjčení. Zeptala jsem se, jaká jsou pravidla pro jejich výběr. Řekli, že žádná a tudíž jsem čapla ty, které se mi líbily. Večer začal skvěle. Zrovna, když js

Byla jsem v důchodu a hodila se mi každá koruna. Když šéfová vypsala tu soutěž, řekla jsem si, že tu cenu musím získat. V důchodu jsem nastoupila na částečný úvazek jako prodavačka v malém krámku v centru našeho města. Prodávala jsem různé drobnosti a suvenýry pro turisty. Krátce po mém nástupu odešla druhá prodavačka na mateřskou a nějaký čas jsem to v obchodě musela zvládat sama. Lákavá na

Kdo nemá to štěstí, že bydlí na samotě u lesa, tak ví, co je soužití se sousedy! Když máte kliku a bydlí vedle vás fajn lidé, je to jako výhra. Opakje ovšem peklo! S manželem jsme si koupili řadový domek na okraji našeho města. Sice bychom bývali raději samostatný, ale ten byl přece jen o dost dražší a naše finanční možnosti už na to nestačily. Už takhle to bylo jen tak tak, abychom hypotéku vů

Dlouhou dobu jsem nemohla najít skutečnou lásku. Žádný chlap nebyl podle mých představ. Vždycky jsem se proto s přítelem rozešla já. Pamatuji si to jako dnes, přestože je to už dávno. Ukončila jsem roční vztah s tehdejším přítelem Martinem. Abych zaplašila smutek, rozhodla jsem se vyrazit na nákupy. Nákupy pro radost Po nakupovacím maratonu jsem opět nasedla do autobusu a jela domů. Díval