Moje maminka byla celý život v domácnosti. Vždycky měla doma naklizeno a nepamatuji si na den, kdy by na stole nestála teplá večeře. Nikdy neměla ambice jít do práce a takzvaně dělat kariéru. Tatínek nás v pohodě uživil a v životě své ženě nedal najevo, že by si ji snad nevážil. Měli hezký vztah a já jsem jim vděčná za to poklidné dětství. I díky němu jsem v sobě našla sílu na to, abych se zdrav

Kdyby manžel o mém počínání věděl, asi by mě vyhodil z domu. Jenže nemůžu jinak. Nenechám přece svého syna napospas krutému světu. Počkám si, až pochopí, že se musí léčit. Dávno jsem zjistila, že syn není žádný svatoušek. Už jako malý kluk měl vlastně jenom průšvihy a pubertu vůbec moc nezvládal. Věděla jsem, že experimentuje s drogami, ale chtěla jsem věřit, že to nepřehání. A tak jsem dělala, ž

Monika byla nejhezčí holka z naší partičky. Zrzka se zelenýma očima a vyzývavým úsměvem snadno získávala pozornost mužů všech věkových i finančních kategorií. Mohla si vybírat a také si vybírala. Bohužel, špatně. Na učňáku jsme se často předháněly v představách, jaké květinářství bychom si otevřely, kdyby mohlo být naše. Práce s pěstováním sazenic na rozbahněných nebo naopak rozpálených nekonečný

Ve chvíli, kdy se mi už opravdu zdálo, že celý život nestojí zanic, jsem dostala jasný důkaz, že tomu tak není. Člověk nemá nikdy přestat doufat. Sedím na břehu moře a nohy mi omývá teplá mořská voda. Sluníčko mi krásně hřeje na ramenou a svěží větřík se stará o to, aby mi nebylo horko. Dívám se na tu nekonečnou vodní hladinu, kterou zdobí bělostné hřebínky vln a pozoruji racky, jak z vody loví r

Odjakživa jsem byla tvořivým dítětem plným energie, které se nikdy nenudilo. Svůj život jsem si naplánovala a vycházelo mi to. V osmnácti láska jako sen, ve dvaceti svatba, potom dokončení vysoké školy, nástup do vysněné práce, dostavení domku, narození dítěte. Žila jsem šťastným životem. Až jednou přišel muž z práce smutný s tím, že ho propustili. Bylo to tak nečekané a nepochopitelné, úplně be

Prvotní zamilovanost člověku většinou nedovolí vidět to, jaký druhý skutečně je. Také můj vztah s Alešem začal pohádkově. Skoro ve všem jsme nalézali shodu nebo jsem to prostě já takhle viděla. Měli jsme stejný názor i na manželství… a sice ten, k čemu by nám byl papír, když jsme šťastni i bez něho. Seznámili jsme se, když byl Aleš ještě ženatý. To už ale byl jeho zákonný vztah v troskách. Zakrá

Kamarádství je dobré v tom, že si lidé rozumějí po všech stránkách a mohou si říct všechno na světě. Nikdo není citlivý, urážlivý a netolerantní a jeden druhému odpouští. Po kamarádství může přijít láska, kde se všechny tyto pěkné vlastnosti rozvíjejí. Dva se milují, umí své chyby tolerovat. A úplně nejkrásnější je manželství – jenže tím to všechno obvykle končí. Najednou už není třeba být citli

Myslela jsem si, že můj vztah s Radkem je to pravé a nejlepší, co mě mohlo potkat. Nikdy nám nic nestálo v cestě a měli jsme se oba od začátku moc rádi. Strávili jsme spolu dostatečně mnoho času na to, abychom znali jeden druhého a rozhodli se spolu strávit zbytek života. Srdečně a upřímně nás přijímali moji i Radkovi rodiče. Ani s bydlením jsme neměli problémy – pro tyto případy moji rodiče „ud

Při pohledu na kalendář mi došlo, že jsem zapomněla přetočit stránku o další týden. To se mi nikdy nestalo, za celých dosavadních dvaadvacet let, co jsem na světě. Hm, koukejme, co s člověkem udělá jeden víkend s přítelem… Jako by se znovu zastavil čas, jen se to projevil v trochu jiné formě. Cítím, že se zase něco změnilo, možná jen posunulo dál. Byla jsem dnes ráno na operaci – malý nádor v lev

Nenávidím alkohol, protože mi pokazil celý život. Nikomu bych nepřála mamku, co pije, protože je to to nejhorší, co může být. Moje máma vystudovala průmyslovou školu, pracovala jako konstruktérka a ve volném čase šila, pletla, vyšívala nebo pracovala na zahrádce. Všechno se však změnilo poté, co byla propuštěná z práce. Stále častěji byla jakási „jiná“ než všechny ty roky dříve. Tenkrát mi bylo d