Domů     Rozvod rodičů bolel jako rána pěstí
Rozvod rodičů bolel jako rána pěstí

Byla jsem přesvědčená, že se máma a táta mají pořád rádi, i když už spolu nejsou. Věřila jsem tomu dokonce natolik, že jsem se rozhodla dát je znovu dohromady.

Byla jsem přesvědčena, že se naši mají rádi. Že se mají pořád rádi. Sice se, pravda, rozvedli, ale něco mi říkalo, že to byl velký omyl, nedopatření. Moc mě to bolelo. Bylo mi sedmnáct, když se rozváděli, a skončilo mi dětství.

Přála jsem si myslet na jiné věci než na rozvod rodičů, třeba na to, že rozkvétají třešně, na jedničku z dějepisu, na kluky.

Přála jsem si přijít ze školy a poslouchat jen ticho nebo rádio, hlavně aby se netřásly stěny, a ony se třásly, jak se ti dva hádali. Měla jsem pocit, že by se mohli domluvit, jeden druhému vyjít vstříc.

Co na tom, že máma nenávidí hory, tak ať tam táta klidně jezdí sám, copak to vadí? Ale asi to vadilo, protože na něj ječela, že si jezdí sám na hory a ji nechává doma.

Jemu zas vadilo, že dělá oči na souseda. „Jenomže kdybys na něj jen dělala oči!“ vykřikoval. „Víš, co se povídá?“ S úlekem jsem zjistila, že se prý po baráku povídá, že máma a pan Kohout spolu něco mají. „Snad bys tomu nevěřil!“ kvílela máma. Já bych tomu tedy rozhodně nevěřila, táta bohužel ano.

Jen s mámou

A tak jsme zůstaly jen s mámou. V noci brečela do polštáře, dobře jsem to slyšela. Nastěhovala se k nám finanční tíseň, a když se rozbila pračka, byly jsme z toho obě dvě na mrtvici. Táta by to býval opravil.

Taky si odvezl auto, takže jsme tahaly velké nákupy ze samoobsluhy, která byla pěkně daleko, každá jsme vlekly ohromnou tašku za jedno ucho a já při tom smutně vzpomínala na tátu.

Občas jsem si otevřela album a koukala na černobílé fotky z dob, kdy spolu máma s tátou chodili.

To tedy musela být láska! Jak se mohla vytratit, a kam vlastně? „Mami, a tobě se po tátovi nestýská?“ zeptala jsem se jednou. Nedívala se mi do očí, dívala se jinam, ale všimla jsem si, že se jí v očích lesknou slzy.

To s panem Kohoutem byla pomluva, on po ní jen mlsně pokukoval, ale to bylo všechno, aspoň myslím.

Příliš hrdí

Umírala jsem hrůzou, že ho jednoho ponurého dne najdu u nás doma v bílém tílku a červených trenýrkách, ale nic takového se naštěstí nestalo. Časem mě posedla myšlenka, že jsem jediná, kdo by to všechno mohl napravit.

Nejdřív jsem nevěděla, jak to provést, ale zčistajasna jsem dostala vynikající nápad. Udělám to na své svatbě! To mi bylo dvaadvacet a posledního června jsem se měla obléknout do bílého a říct ano svému vyvolenému. Petr byl skvělý kluk, všichni to říkali, úžasný partner do života.

Hustila jsem do něj, že dáme mé rodiče dohromady v den svatebního obřadu. Trošku se tomu divil. „Nechceš to radši nechat na nich?“ usmíval se nejistě.

„Vždyť se rozvedli, asi vědí proč.“ Vysvětlila jsem mu, že to bylo nedorozumění, že toho litují a přejí si nápravu, ale žádný z nich neudělá první krok, protože jsou příliš hrdí.

Mlčel a kroutil hlavou. „Jsi si tím jista?“ tázal se. Kývla jsem. Viděla jsem mámu, jak se dívá na tu zarámovanou fotografii v chodbě. Proč ji nesundala? Přece by ji sundala, kdyby ji k tátovi pořád něco nepoutalo…

Něco modrého

Chudák Petr! Dodnes doufám, že si nevšiml, že jsem více než na samotnou svatbu myslela na to, jak si naši konečně padnou do náruče, dají si polibek na usmířenou a všechno bude zase jako dřív, když jsem byla malá. Se vším všudy, i s tím pocitem bezpečí, který mi tak chyběl.

Skoro jsem slyšela nadšený potlesk všech zúčastněných. Budou se radovat se mnou. A budou mi gratulovat nejen k svatbě, ale i proto, že jsem rodičům vrátila to, co ztratili: vzájemnou lásku.

Myslela jsem na to, když jsem si oblékala něco modrého, něco nového, něco starého a něco půjčeného, tedy věci, které musí mít každá nevěsta.

Přemýšlela jsem o tom, když mi máma nasazovala závoj, představovala jsem si to, když jsem obouvala bílé střevíčky na vysokém podpatku. Kdyby to jen tušil Petr! Ale možná, že něco tušil.

Moudře si to nechal pro sebe a u oltáře, kam mě, celou dojatou, vedl táta, jsme si řekli rozechvělé ano.

Pak jsme se fotografovali a nazdobenými auty odjeli na hostinu. Když se později krájel svatební dort a nosili kávu, věděla jsem, že přišla má chvíle. Stoupla jsem si a zaťukala vidličkou o sklenku. Všichni vzhlédli. Představení právě začínalo.

Každý jinde

Nejsem žádný velký řečník, spíš stydlivka. Asi jsem se i zakoktávala, ale na tom nezáleželo. „A teď přijde překvapení večera,“ upozornila jsem náhle ztichlou, ale jinak už značně rozveselenou společnost.

„Já a Petr nejsme v tomhle sále jediní, kdo se mají moc rádi. Jenže my jsme si to dnes slavnostně přiznali, zatímco ti dva, o kterých chci mluvit, svou lásku ztratili. Ale jen zdánlivě.“ A jak jsem tak mluvila, všimla jsem si, že máma zbělela a táta zesinal. Vlastně ani v té chvíli nestáli vedle sebe, ale každý jinde.

Statečně jsem pokračovala: „Moji rodiče, jak jsem přesvědčena, si tu dnes přiznají, že se mají pořád rádi.“ Vtom se číšník, odnášející talíře, napřímil, a já jsem spatřila profil souseda, pana Kohouta, který se sem nepozorovaně vloudil. Uvědomila jsem si, že s ním máma skutečně chodí.

Zároveň se ke mně naklonila babička a zašeptala mi: „Tvůj otec se před měsícem tajně oženil a bál se ti to říct.“ Utekla jsem ve zmatku a zoufalá ze sálu. Petr běžel za mnou. Brečela jsem mu na rameni. „Tvoji rodiče se rozešli, s tím nic nenaděláme,“ řekl mi. „Ale my dva spolu zůstaneme, slibuji.“

Lenka (62), České Budějovice

reklama
Související články
26.3.2024
Rozvedla jsem se, přišla o milovanou psici, děti vyletěly z hnízda. Nevěděla jsem, co bude dál a jak naložit se svým životem. Poslední rok jsme už na sebe jenom křičeli. Nedokázali jsme kolem sebe projít bez rozčilování či štiplavých poznámek. Byla to muka, neshodli jsme se ani na tom, co bude k snídani. Hádky střídaly ještě prudší hádky. Připadalo mi, že nemáme ani hezké vzpomínky, že i to, co
21.3.2024
Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě
20.3.2024
Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul
18.3.2024
Když jsem si Milana brala, myslela jsem si, že jsem si lepšího chlapa snad ani nemohla přát. Byli jsme spolu šťastní, jenomže pak začal pít. Než se nám narodily děti, tak jsme si s Milanem pěkně užívali. Rádi jsme cestovali a poznávali Evropu. Jenomže pak Milan změnil práci, přišla rodina, nějaké ty starosti k tomu a obláček spokojenosti na obloze manželství byl fuč. Změnila ho práce Všec
17.3.2024
S manželem jsme vybudovali krásné bydlení. Když zemřel, zůstala jsem sama. A bez jeho pomoci jsem naletěla a přišla o vše, co bylo naše. Je to smutné a bolavé. Spíš než ztráta hmotného majetku mě trápí, že jsem se nechala tak hloupě napálit. Přišla jsem o všechno, co jsme s Karlíčkem vybudovali. I když tu už není, pořád se před ním stydím, že jsem takhle nemožně dala všanc to naše. Když jsem v 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští