Na citlivé téma – 55. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

5 minut čtení

Přísahal mi, že od manželky odejde. Ale skoro pokaždé dodal, že doufá, že to jeho žena zvládne, protože její duševní zdraví je velice křehké. Bohužel se nemýlil, skončila v blázinci. Když jsem se schovávala na zadní sedačce v autě, pro jistotu i přikrytá potrhanou, starou dekou, tak to ještě vypadalo jako legrace. Kdybych tehdy jen bývala tušila, jaký na mě osud chystá podraz! Ale spousta podra

zobrazit více >>

Netušila jsem, jak dokáže být závist zlá a krutá

2 minuty čtení

Myslela jsem si, že to je dobrá kamarádka. Ona mi ale všechno záviděla. A jednoho dne to už nevydržela... Byly jsme kolegyně a dobré kamarádky. „Proč ti ten Jirka každý den volá?“ nechápavě se na mě jednou podívala. Manžel mi opravdu každý den po obědě telefonoval. Jen tak, aby se zeptal, jak se mám. Uvědomila jsem si, že Věře její manžel nevolá nikdy. Pak jsem podruhé otěhotněla. „Ty se m

zobrazit více >>

Nemám nárok vůbec na nic

3 minuty čtení

Přestože jsem byla s Oldřichem několik let, oficiálně jako jeho partnerka jsem nikdy neexistovala a neexistuju. Díky tomu jsem přišla o všechno. Dcera v kuchyni bouchá rozmrzele nádobím. Vůbec se jí nedivím. I když sedím v obýváku schoulená do ušáku a ani nedutám, vím, že jí už lezu pěkně na nervy. Její byt není nafukovací, má manžela a dvě malé děti. No a já jsem prostě navíc. Ocitla jsem se t

zobrazit více >>

Člověk se nemá nikdy rozcházet ve zlém

2 minuty čtení

Často mi to moje maminka kladla na srdce – abych se s nikým nerozcházela ve zlém. Prý bych jednou litovala. Věděla, o čem mluví. Teď to vím i já. Maminka se s námi, dětmi, i s otcem vždy loučila v dobrém. Kladla nám to na srdce, protože nikdy prý nevíme dne ani hodiny. Přiznávám, nebrala jsem tyhle její hluboké životní rady úplně vážně. A můj bratr se tomu dokonce smál, jen mávl rukou a říka

zobrazit více >>

Kvůli svým vnoučatům žiju!

5 minut čtení

Náš poklidný rodinný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina, aby se u nás všechno převrátilo vzhůru nohama. Pavel mě hladí po ruce: „Maminko, přinesl jsem vám vaše oblíbené mandarinky. Oloupu vám jednu, ano?“ Skoro ho nevnímám. Ležím, zabořená do peřiny, a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt. Kdyby můj zeť Pavel přišel domů tak, jak říkal, už bych to měla všechno za

zobrazit více >>

Jeden den plný lásky

4 minuty čtení

Na první lásku se nezapomíná, ale i po letech může přinést problém. Zdánlivě nevinné dobrodružství se může stát něčím opravdu osudovým. Myslím, že v každé ženě se tajně skrývá touha po romantice. Prostě chuť prožít něco krásného, na co se pak dlouho vzpomíná. Ne vždy ale ten zážitek má takovou cenu, jakou očekáváme. První kluk Než jsem se seznámila s manželem, chodila jsem se třemi jinými

zobrazit více >>

Mé dceři pomohl vrátit chuť do života, tak jako mně

8 minut čtení

Ošetřující lékař nás ujistil, že to dobře dopadne. Udělají všechno, co je v jejich silách. Drama mělo šťastnější konec, než jsem doufala. Není nic horšího, než když onemocní dítě. Představit si to umí jen ten, kdo to skutečně prožil. A kdo to prožije a přežije, pak už se netrápí ani nerozčiluje kvůli maličkostem. Je šťastný, když se ráno probudí, a pokud je zrovna zataženo a na okna bubnují deš

zobrazit více >>

Kdo dal na hrob ty červené růže?

3 minuty čtení

Na manželův hrob někdo umístil kytici rudých růží. Ženské mu nedají pokoj ani po smrti. To je tak nevhodné, tak ubohé ‒ říkala jsem si. Na hřbitově mě čekal šok. Bylo to jako z nějakého filmu. Už zdálky, od těžkých hřbitovních dveří, které přízračně vrzaly, jsem zaznamenala na hrobě cosi nepatřičného. Červeně zářil. Po několika spěšných krocích jsem pochopila, že na manželův hrob někdo umístil

zobrazit více >>

Rodiče si nikdo nevybírá. Nechci být jako matka!

2 minuty čtení

Dětství se pro mě stalo peklem. Otec byl hodný, ale pevně pod pantoflem, máma mi dělala ze života peklo. Své děti jsem jí nikdy nepůjčila! Ačkoli má dítě spát nejméně osm hodin, já často nespala ani čtyři. Matka mi to nedovolila. Měla utkvělou představu, že mě neporodila pro to, aby se ze mě stala obyčejná holka, která bude žít průměrný život. Celé moje dětství bylo tudíž utrpení. Otec byl n

zobrazit více >>

Vydrželi jsme a ještě vydržíme

3 minuty čtení

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. Zní to velmi optimisticky, ale někdy k tomu vysněnému cíli vede velmi strastiplná cesta. Na zahrádce ještě leží sníh, ale Pavel už je celý nedočkavý a zjišťuje, kde by mohl začít zahradničit. Musím se tomu smát. Dříve ho totiž zahrada vůbec nezajímala a říkal: „Nechápu, jak se můžeš celý víkend vrtat v záhonech.“ V té době byl ale ještě ženatý s Monikou a

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›