Na citlivé téma – 55. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

5 minut čtení

Chtěla jsem všem dokázat, že mě podceňovali a že dokážu být dokonalá ve všech ohledech. Nedošlo mi ale, že dokonalost spočívá v něčem jiném a že štěstí si za peníze nekoupím. Pocházím ze skromných poměrů. Maminka byla uklízečka, táta, který s odřenými lokty dokončil základní školu, pracoval jako zednický přidavač. Máma byla laskavá ženská, ale udřená a se smutnýma očima. Život ji semlel. Občas

zobrazit více >>

Mateřský cit rozbil naše velké přátelství

3 minuty čtení

Byla jsem přesvědčená, že dítě nikdy chtít nebudu. Moje nejlepší kamarádka zase nemohla otěhotnět. A tak jsme jednou dostaly nápad… Dá se říct, že jsme se kamarádily od školky. Říkaly jsme si všechno. Když ale Mirka po své svatbě pořád mluvila o tom, jak se s manželem marně snaží o dítě, už mě to nebavilo poslouchat. Lékaři tvrdili, že není schopná dítě donosit. Nepodařilo se jí to ani po op

zobrazit více >>

Byl to pro mě veliký šok

2 minuty čtení

Kamarádi jsou ti, co by při vás měli stát v dobrém i ve zlém. A ne ti, co vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Přišel mi další dopis od Hany. Nechtěla jsem ho číst, vždyť to bude zase to samé a mě už to unavovalo. Ale nedalo mi to. Co mi ještě chce říct, čím se ospravedlnit. Ničím. Píše jen, že nejsem schopna pochopit realitu. A že až se mi to povede, bude mi mnohem líp. Děkuju za rad

zobrazit více >>

Beru na sebe vinu za zetě

4 minuty čtení

Sedla jsem do auta, které řídil můj opilý zeť. Když havaroval, všechno mi došlo. Byl v podmínce, a dokonce měl zákaz řízení. Měla jsem ho nechat jít do vězení? Ten den byl hrozný hned od rána. Polila jsem si úplně novou halenku kávou a potom hned na schodech ulomila podpatek. Hlava mě bolela jako střep, ale to bylo šéfovi jedno. Svolal jednu z těch svých nekonečných porad. Zastavil mi Odp

zobrazit více >>

Na onu strašlivou noc jakživa nezapomenu

8 minut čtení

Když jsme si pořídili vlčáka Orkána, moje štěstí neznalo mezí. Zbožňovala jsem ho, byl to můj největší miláček. Dodnes na něj vzpomínám. Je důležité mít slušné sousedy. Koho takové štěstí nepotká, dobře ví, o čem mluvím. Nás nepotkalo. Letitý spor začal někdy v době, kdy si soused stěžoval, že mu jehličí z našeho modřínu věčně znečišťuje pozemek. Táta odpovídal, že ten modřín sázel děda a že je

zobrazit více >>

Alkohol mě připravil o všechno

6 minut čtení

Neuvědomoval jsem si, že mám opravdu problém. Zdálo se mi, že ho mají všichni okolo mě. Pravda mi došla, až příliš pozdě. Vzpomínám na náš rodný venkovský statek, milující rodiče a veselé dětství. Neměli jsme nikdy peněz nazbyt, maso jsme mívali jen v neděli a oblečení jsem obvykle dědil po starších sourozencích, přesto to byly v mém životě ty nejkrásnější časy... Naše hospodářství Táta h

zobrazit více >>

Nemohla jsem se smířit s tím, že bude šťastný!

2 minuty čtení

O toho chlapa jsem nestála. I když jsem se s ním rozešla já, nemohla jsem přenést přes srdce, že bude mít šťastnou rodinu s mou kamarádkou. Byla jsem vždycky plná života a musím přiznat, že věrnost mi v mládí nic neříkala. Tak jsem se jednou na diskotéce seznámila s Vojtou. Když mě vytáhl za hospodu, vůbec jsem se nebránila. Bylo to fajn. Ale nemilovala jsem ho. I když o mě stál, přelétala jsem

zobrazit více >>

Kvůli hloupému drbu jsem přišla o kamarádku

3 minuty čtení

Dobrých přátelství je málo. Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do věcí, které se mě netýkají. Komu jsem tím pomohla? Naše mámy byly sousedky a čekaly nás ve stejnou dobu. S Lenkou nás rozdělila až střední škola. Já šla na gympl, Lenka toužila být zdravotní sestrou. Naše přátelství ale trvalo. Dokonce mě Lenka požádala, zda bych jí nešla za svědka, když ji její přítel Lukáš požáda

zobrazit více >>

S Adélkou se už nebojím

2 minuty čtení

Ztrácet postupně zrak je zlý osud. Těžko se s tím smiřuje, ale i v této situaci se najde světlý bod. Tím světlem je Adélka. Moje krásná fenečka zlatého retrívra. Šikovný vodící pes, který opatrně našlapuje po nerovném chodníku. Jdu za ní a snažím se nikde neklopýtnout. Už téměř nevidím, spíš jen tak hru stínů těsně před sebou. Ale s Adélkou to už zvládáme docela dobře. Stále si ale obě ještě na

zobrazit více >>

Žít se mi už nechce, ale musím

6 minut čtení

Náš poklidný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina. Osud tomu chtěl, že jsme byli ve špatný okamžik na špatném místě. Ošetřovatelka třese mým ramenem. „Budete jíst? Ani jste se toho nedotkla, už je to studené. Odnesu to. Ano?“ Skoro ji nevnímám. Sedím na své židli u postele a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt. Kdyby snacha byla přišla domů tak, jak říkala, už byc

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›