Člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si spokojený život, než přišla ta hrozná zkouška. Ještě, že jsem měla své blízké, kteří mi dodávali odvahu. Bylo mi čerstvě šedesát a měla jsem pocit, že jsem plná síly. Pak jsem šla na běžné vyšetření k lékaři. Obrovský šok Nějaké výsledky se mu nelíbily a poslal mě ještě na vyšetření do nemocnice. Tam mi zjistili nádor. Zhoubný! Neumím popsat, jaké

Zamilovala jsem se do spolužáka a hned po škole jsme se vzali. Mysleli jsme si, že svět nám patří, ale vůbec jsme neuvažovali o praktické stránce života. A tak jsme pár let živořili, až mi došla trpělivost a já se rozvedla. Abych mohla žít sama, musela jsem si k práci ještě najít brigádu, tak jsem si přivydělávala jako hosteska. Byla jsem celkem pohledná a chlapi se po mně otáčeli, tak proč toh

Sousedské vztahy nebývají zrovna ideální. Ale to, co jsem zažila já, doufejme, není tak běžné. Policista na stanici si prohlíží mé fotografie, kde mám zdokumentované své modřiny. Mám je po celém těle a jednu velkou podlitinu i na obličeji. Také si důkladně prohlédl rentgen mých tří zlomených žeber. No a sádru na levé ruce nemohl přehlédnout. Jen přitom udiveně kroutil hlavou. „A tohle všechn

Mireček napsal dopis Ježíškovi. Položili jsme ho za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde listonoši v nažehlených uniformách shromažďují listy od dětí. Bylo mu šest a půl a pořád věřil na Ježíška. Asi proto, že ještě nechodil do školy a světaznalejší a cyničtější chlapečkové mu nestihli prozradit, že je Ježíšek lež jako věž. Netušila jsem, co Mireček odpoví, položím-li mu obligát

Pukni, směšný panáku, říkala jsem si kdykoli jsem ho míjela. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane mým mužem i mým největším trápením. Byli jsme spolužáci z vysoké školy, ale během studií jsme si nikterak blízcí nebyli. Jeden druhému jsme se tajně posmívali. On byl typický synek z bohaté rodiny, samí doktoři a právníci, měl všechno, na co si pomyslel, a připadal mi nadutý. Domnívala jsem se, že

Celý život mě pronásleduje špatné svědomí a výčitky, jestli jsem udělala opravdu vše pro to, abych zabránila tragickému osudu naší rodiny. A všemu, co následovalo. Trochu s tím kočárkem manévruji. Nejsem na ty nové, moderní vymoženosti prostě zvyklá. Když jsem vozila mého Péťu, šlo mi to raz dva. Teď bych si potřebovala obnovit řidičák na dětské kočárky. Ale malý Daniel si i při tom kodrcání

S Petrou jsme se znaly od dětství. Vlastně už v kočárku. A teď tu najednou není. Moje jediná, opravdová, úžasná kamarádka. Nemohu se z toho vzpamatovat. Každý den musím jít kolem. Nejde to jinak. Už jsem to zkoušela oklikou přes pole, ale musela jsem se vrátit. Každý den vidím ten barák s krásnými květinami za okny, úžasně upravenou zahradou. Do plotu sestřihané ovocné stromy, zeleninové záh

S chlapy jsem měla špatnou zkušenost. Bývalý manžel mě podváděl a další přítel jakbysmet. Když jsem poznala Jirku, rozhodla jsem se, že si ho napřed prověřím! Když jsem poznala Jirku, věřila jsem, že by nám vztah mohl vydržet. Zdálo se mi, že můj vztah s ním je docela o něčem jiném než mé předchozí dva. „Co když se mi to ale jen zdá?“ vrtalo mi hlavou. U svého bývalého manžela jsem byla přes

Po odchodu dětí z domova se naše manželství rychle zhroutilo! S manželem jsme zapomněli na budoucnost a ta nás bohužel tvrdě dostihla. Dlouhá léta jsem žila v mylném domnění, že moje manželství je něčím, co je dáno jednou provždy. Neměli jsme s Richardem žádné problémy, nehádali jsme se, dokázali jsme vždycky najít kompromis. Nepotřebovali jsme být jeden druhému nevěrný a hledat jinde něco,

Nebyla jsem špatná máma, moje jediné dítě pro mě bylo vždy na prvním místě. Nevděk jsem si nezasloužila. Nezavolá mi ani na Štědrý den. Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve stáří sama. Mám sice jen jediného syna, ale měli jsme spolu krásný vztah. Vdávala jsem se na svou dobu pozdě, ve třiceti. Nikdy jsem ani nezapochybovala, že Rudolf je ten pravý. Byli jsme šťastní. Nic nám nechybělo, ani ten