Cítím se mnohem lépe než kdykoli dřív. Jako bych zahodila těžký batoh plný starostí, který jsem roky vláčela. Do nového roku jsem šťastně vykročila pravou nohou. Loni jsem se pevně rozhodla Vánoce ignorovat. A proč vlastně ne? Je to jen moje věc. A je to pohodlnější. Žádné vanilkové rohlíčky, žádné překotné uklízení, žádný stromeček. Beztak to člověka jen deprimuje. Je to svátek dětí. Kde by

Můj muž způsobil před mnoha lety na Silvestra nehodu, při které utrpěly úraz dvě děti. Já mu už odpustila, okolí nezapomene asi nikdy. S manželem se známe od školy, osud nás sice nejprve na čas rozdělil, každý jsme odešel studovat střední školu do jiného města, a každý z nás si svou první lásku odbyl někde jinde. Až po Honzově vojně jsme se náhodou potkali, a tak jsme spolu začali chodit. Po

Samota člověka okrádá o radost ze života. A já jsem opravdu byla na všechno sama. Přitom moji rodiče byli živí a zdraví. Nikdy mi s ničím nepomohli. Od chvíle, kdy se narodila malá, jako bych ani neměla rodiče. Dost mě to leká. Kolem sebe vidím, kolik starších lidí by dalo bůhvíco za vnouče, ale čekají na ně marně. Mladí dnes mají jiné starosti, nemohou se nabažit svobody, cestování, úspěchů v 

Běhala jsem po obchodech a vybírala šaty, abych nechodila pořád v tom samém. Zejména na šatech na ples jsem si dala záležet. V duchu jsem se ptala: Není to sen? S manželem jsme se odcizili, vypadalo to, že půjdeme od sebe. Od začátku to nebyla idyla, po dvaceti letech jsem k němu necítila nic. Právě v té době jsem potkala na ulici spolužáka ze základky. Slovo dalo slovo, a už jsme seděli v kavá

Nikdy bych nevěřila, že se dokážu zbavit toho zlozvyku. Všechny domluvy byly marné – až najednou šlo o život milovaného manžela. Patřila jsem k nenapravitelným kuřákům. Kouřit jsem začala hodně brzy, ve čtrnácti letech, tajně, za zády rodičů. Marně jsem se pokoušela několikrát v životě s tímto zlozvykem přestat. Vydržela jsem maximálně dva měsíce, během nich přibrala deset kilo, protože jsem

Moje kamarádka mi moc dobře poradila. Jsem ráda, že jsem ji nakonec poslechla a přestala se bát. Každé zlo má být po zásluze potrestáno. Dnes už zas klidně chodím domů a nebojím se. Ale není tomu tak dávno, co se mi domů vůbec chodit nechtělo. Bála jsem se, že tam na mě bude zase číhat soused. Bála jsem se, co po mně zase bude chtít. Začalo to přátelsky Jaroslav byl můj soused teprve něko

Člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si spokojený život, než přišla ta hrozná zkouška. Ještě, že jsem měla své blízké, kteří mi dodávali odvahu. Bylo mi čerstvě šedesát a měla jsem pocit, že jsem plná síly. Pak jsem šla na běžné vyšetření k lékaři. Obrovský šok Nějaké výsledky se mu nelíbily a poslal mě ještě na vyšetření do nemocnice. Tam mi zjistili nádor. Zhoubný! Neumím popsat, jaké

Zamilovala jsem se do spolužáka a hned po škole jsme se vzali. Mysleli jsme si, že svět nám patří, ale vůbec jsme neuvažovali o praktické stránce života. A tak jsme pár let živořili, až mi došla trpělivost a já se rozvedla. Abych mohla žít sama, musela jsem si k práci ještě najít brigádu, tak jsem si přivydělávala jako hosteska. Byla jsem celkem pohledná a chlapi se po mně otáčeli, tak proč toh

Sousedské vztahy nebývají zrovna ideální. Ale to, co jsem zažila já, doufejme, není tak běžné. Policista na stanici si prohlíží mé fotografie, kde mám zdokumentované své modřiny. Mám je po celém těle a jednu velkou podlitinu i na obličeji. Také si důkladně prohlédl rentgen mých tří zlomených žeber. No a sádru na levé ruce nemohl přehlédnout. Jen přitom udiveně kroutil hlavou. „A tohle všechn

Mireček napsal dopis Ježíškovi. Položili jsme ho za okno a vítr ho záhy odnesl do pohádkové vesnice, kde listonoši v nažehlených uniformách shromažďují listy od dětí. Bylo mu šest a půl a pořád věřil na Ježíška. Asi proto, že ještě nechodil do školy a světaznalejší a cyničtější chlapečkové mu nestihli prozradit, že je Ježíšek lež jako věž. Netušila jsem, co Mireček odpoví, položím-li mu obligát