Neuvědomoval jsem si, že mám opravdu problém. Zdálo se mi, že ho mají všichni okolo mě. Pravda mi došla, až příliš pozdě. Vzpomínám na náš rodný venkovský statek, milující rodiče a veselé dětství. Neměli jsme nikdy peněz nazbyt, maso jsme mívali jen v neděli a oblečení jsem obvykle dědil po starších sourozencích, přesto to byly v mém životě ty nejkrásnější časy... Naše hospodářství Táta h

O toho chlapa jsem nestála. I když jsem se s ním rozešla já, nemohla jsem přenést přes srdce, že bude mít šťastnou rodinu s mou kamarádkou. Byla jsem vždycky plná života a musím přiznat, že věrnost mi v mládí nic neříkala. Tak jsem se jednou na diskotéce seznámila s Vojtou. Když mě vytáhl za hospodu, vůbec jsem se nebránila. Bylo to fajn. Ale nemilovala jsem ho. I když o mě stál, přelétala jsem

Dobrých přátelství je málo. Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do věcí, které se mě netýkají. Komu jsem tím pomohla? Naše mámy byly sousedky a čekaly nás ve stejnou dobu. S Lenkou nás rozdělila až střední škola. Já šla na gympl, Lenka toužila být zdravotní sestrou. Naše přátelství ale trvalo. Dokonce mě Lenka požádala, zda bych jí nešla za svědka, když ji její přítel Lukáš požáda

Ztrácet postupně zrak je zlý osud. Těžko se s tím smiřuje, ale i v této situaci se najde světlý bod. Tím světlem je Adélka. Moje krásná fenečka zlatého retrívra. Šikovný vodící pes, který opatrně našlapuje po nerovném chodníku. Jdu za ní a snažím se nikde neklopýtnout. Už téměř nevidím, spíš jen tak hru stínů těsně před sebou. Ale s Adélkou to už zvládáme docela dobře. Stále si ale obě ještě na

Náš poklidný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina. Osud tomu chtěl, že jsme byli ve špatný okamžik na špatném místě. Ošetřovatelka třese mým ramenem. „Budete jíst? Ani jste se toho nedotkla, už je to studené. Odnesu to. Ano?“ Skoro ji nevnímám. Sedím na své židli u postele a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt. Kdyby snacha byla přišla domů tak, jak říkala, už byc

Tu noc byl Jiří v šoku. S tak hrozným zážitkem a výčitkami nechtěl žít dál. jeho děsivý plán se nám ale naštěstí tehdy podařilo překazit. Jiří měl již roky vlastní auto, do kterého se naskládalo i šest lidí. Dokonce jsme se mu smáli, že si auto vybírá podle toho, kolik má přátel. I toho osudného večera se pasoval do role taxikáře a kamarády vozil po širokém okolí. Zaslouženě se mu říkalo anděl

Konečně jsem se dokázala rozhodnout. Nebudu přece neustále jen ustupovat. Jestli si nedokáže odpustit ty své aférky, tak ať si klidně jde, kam chce. lda stojí přede mnou s kyticí růží v ruce a nejistě se usmívá. Dívám se na něj a uvědomuju si, jak strašně ho pořád miluju. I po těch dlouhých dvaadvaceti letech, co jsme spolu. Jenže teď se na něj nemohu koukat láskyplně. Musím být dostatečně odmě

Může být vztah naplňující i bez erotiky? Tuhle otázku si v poslední době kladu. Já myslím, že ano, ale můj manžel je opačného názoru. Na milování s manželem mě chuť přešla krátce po druhém porodu. Ještě pár let jsem se přemáhala, ale naše milování měla čím dál větší interval, až ustala zcela. Mně to takto vyhovuje a jsem spokojená. Ale můj manžel Tonda tím trpí a strádá. Celá situace už pro

Ta bezmoc se nedá popsat, můj muž byl v nemocnici, hrozilo, že přijdeme o byt, ale od banky jsem bez plné moci nedostala žádné informace. V manželství s Otou žijeme dlouhé roky, máme dospělou dceru. Před mnoha lety jsme si pořídili pěkný třípokojový byt na sídlišti. Vzali jsme si na něj půjčku, kterou manžel splácel sám. Řekl, ať se nestarám, že to zaplatí. Pracoval jako zedník na živnost a zpo

Myslela si, že pomsta bude sladká. Ale ono to tak zcela přesně nedopadlo. Ve skutečnosti nikdo nebyl vítěz. Pozoruji syna, jak si pečlivě skládá trička do skříně ve svém bývalém dětském pokojíčku. Ano, ve svých dvaačtyřiceti letech se zase stěhuje zpátky domů. Vím, že si to do jisté míry zavinil sám, ale je mi ho přesto líto. První chyboval on Před dvěma roky žil můj syn Oldřich v poklidn