Domů     Manžel ztratil pojem o čase
Manžel ztratil pojem o čase
4 minuty čtení

U manžela, který byl velký sportovec a akční člověk, se v sedmdesáti letech rozvinula Alzheimerova choroba.

Se svým mužem Honzou jsme spolu byli od studií. Oba jsme si zvolili pro život stavařinu, jen on byl o dva roky výš. V té době dělal sportovní gymnastiku, tak to byl kluk jako lusk. Byla to láska jako trám, a vlastně to byl jediný muž mého života.

Byli jsme rodina

Hned po škole jsme se vzali a za dva roky se nám narodil syn Michal. Sice jsme v té době ještě bydleli s rodiči, ale Honza projektoval pro jedno stavební družstvo, tak nám časem pořídil samostatné bydlení v menší bytovce.

Víkendy jsme od jara do podzimu trávili u vody. Žili jsme si vlastně vždy moc pěkně. Ne že by nikdy nebyly nějaké přeháňky, bez těch by to v lásce snad ani nešlo, ale vždy jsme dokázali najít společnou řeč i cestu.

Syn šel v našich šlépějích a stal se z něj úspěšný majitel architektonického ateliéru. Byli jsme moc pyšní. Až najednou, krátce po Honzových narozeninách, se na mě můj muž tak zvláštně podíval a ptá se: „Jano, kolik mi, prosím tě, je?“

Kolik mi je?

Myslela jsem, že si dělá legraci, tak jsem se zasmála a odpověděla: „No sedmdesát, přece!“ Jen si pobroukl a nic neřekl. Ale za chvíli se zeptal zase: „Kolik mi je, prosím tě, let?“ Když se mě zeptal počtvrté, odpověděla jsem:

„Asi sto!“ To byla konečně odpověď, kterou přijal. Dalších pár dní bylo ale zase úplně normálních. Jednou jsme se vraceli tramvají. Dostali jsme od známých fíkus benjamin, který jsem si raději nesla sama v náručí. Před stanicí říkám: „Pojď, Honzo, vystupujeme!“ a šla jsem se k východu.

Ztratil se mi

Jaké šílené zděšení mě čekalo, když jsem zjistila, že můj muž zůstal v tramvaji, která právě zavřela dveře a koukal někam do prázdna. Poklusem jsem se vydala na další zastávku. Tramvaj byla už dávno pryč a můj milovaný manžel bůhví kde.

Telefon měl vypnutý, asi si ho zapomněl dobít. Tak jsem došla na nejbližší policii a nahlásila, co se mi stalo, s tím, že můj muž má alzheimera. Už jsem o té diagnóze neměla pochyb. Tak dlouho mi

trvalo si přiznat, že svého manžela ztrácím. „Běžte domů, my se po něm podíváme a dáme vám vědět,“ řekli mi soucitně policisté.

Přivezla ho policie

Chvíli poté, co jsem domů dorazila úplně zničená, už před domem stavěli policisté. Našli ho během chvíle, jak bloudil po nákupním centru. Ještě večer jsme museli udělat rodinnou poradu, protože bylo jasné, že Honza už nemůže být sám ani chvíli.

Michal ihned kontaktoval domácí péči a kdoví co všechno. Nakonec jsem měla alespoň tři odpoledne volné, kdy jsem mohla odejít v klidu nakoupit nebo na babinec. Moc ráda jsem se chvíli viděla s kamarádkami z vejšky, se kterými jsem mohla normálně mluvit.

Honzův stav se ale stále zhoršoval. Jednoho dne dostal epileptický záchvat. Odvezla ho sanitka a nechali si ho tři dny v nemocnici na pozorování. Horší bylo, že se výrazně zhoršila i Honzova chůze. Doma jsme používali kolečkové křeslo.

Nakonec si člověk zvykne na vše, jen povídání s mým milovaným partnerem mi moc chybělo. Světlé chvilky měl jen zřídka. Většinou byl ve svém světě, i když se někdy zdálo, že se potutelně usmívá.

Vyčítala jsem si všechno

Také míval i velmi těžké chvíle, kdy chtěl někam jít sám, padal mi na zem, zlostně se po mně oháněl. To jsem pak vždy proplakala zbytek dne.

Kolikrát jsem neměla ani sílu ho zvednout, a když se to stalo v noci, protože se občas probudil a nevěděl, kde je, musela jsem to zvládnout sama. Když se jeho epileptické záchvaty zhoršily, musel znova do nemocnice na pozorování.

Dodnes si vyčítám, že se mi první dny ulevilo. Můj Honza se totiž z nemocnice už nevrátil. Napřed jsem si vyčítala, že zemřel, protože jsem byla ráda, že mám chvíli pro sebe.

Až náš syn mě uklidnil s tím, že víc jsem dělat nemohla, a přišel s nápadem, že když už jsem tak zběhlá v péči o lidi s touto chorobou, mohla bych chodit pomáhat těm, kteří jsou teprve na začátku té těžké cesty, která vždy končí v mlze.

Jana P. (72), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.