Na citlivé téma – 41. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

2 minuty čtení

Je hrozné, když jste daleko a blízkému se přihodí něco, co vás navždy rozdělí. A vy se nestihnete rozloučit. Pamatuji si to jako dnes. Dlouho jsem snila o tom, že se podívám do Paříže. Maminka mne ve snu podporovala, dokonce mi dala peníze na to, ať si koupím něco pro sebe. Že to budu mít od ní. Bohužel ty šaty jsou spíš smutnou památkou. Okamžitě jsem musela za ní Tehdy mi volali do hote

zobrazit více >>

Stále mi to neodpustila!

3 minuty čtení

Na střední jsme bez sebe nedaly ani ránu. Pak se ale něco stalo a Táňa mě začala nenávidět. Teď jsme se však střetly v práci. A já nevím, jestli vydržím. Obě jsme chodily na gympl, seděly jsme spolu v lavici a byly skvělé kamarádky, které spolu prožívaly vše. Zůstaly jsme v kontaktu i poté, co jsme každá odešly na jinou vysokou školu. Sdílely jsme společně vše, o našich láskách věděla vždy nejv

zobrazit více >>

Mohu za smrt milovaného syna?

5 minut čtení

Občas přemýšlím, jestli jsme měli Zdeňkovi vštěpovat, že se má pomáhat jiným. On si to vzal zasvé do morku kostí. Až kvůli tomu přišel o život. Je to těžké. Každý, kdo chce vychovat své dítě a mít z něj poctivého člověka, mu odmala říká, jak se nemá bát postavit se za druhé. Jak nemá být lhostejný k lidskému neštěstí. Samozřejmě děcko nabádáte, ať na sebe dává pozor. Ale kde je ta hranice, kdy

zobrazit více >>

Konečně jsem udělala dobrý skutek a je mi líp!

2 minuty čtení

V naší rodině se vždycky penězi šetřilo a nikdy nikdo nikomu nic nedal zadarmo. Před rokem jsem udělala výjimku, a to mě zahřálo u srdce. U nás se počítala každá koruna. Nebyli jsme chudí, ale šetřiví určitě. V takovém duchu jsem byla vychována − každou korunu si musí člověk zasloužit. Nepamatuji si ani, že by se někdy dávalo v naší rodině na nějakou charitu nebo se podporovali lidé, kteří byl

zobrazit více >>

Šťastné a veselé Vánoce, milá paní Bodláková

3 minuty čtení

Ve zchátralém, strašidelně působícím domě bydlela opuštěná, mrzutá stařenka. Bylo mi jí líto, celé dlouhé roky tam žila sama. Myslím, že skoro každá vesnice má svůj strašidelný dům. Ta naše ho tedy měla. Bydlela v něm stará paní, které se přezdívalo Bodláková. Kdoví, zda vůbec někdo věděl, jak se jmenuje doopravdy. Barák byl zchátralý, rozbité okno zakrývala igelitová plachta. Někdy jsem si

zobrazit více >>

Ztratila jsem milovaný domov

3 minuty čtení

Po smrti manžela jsem se bála, že to nezvládnu. Přátelé mi dodávali odvahu, že to dám. Bohužel se mi to nepodařilo. Sedím na hrobě a pláču. Mluvím s Mirkem a omlouvám se mu, že se mi nepodařilo udržet si náš domov. Tak lehce jsem o něj přišla. Nebyl tu, aby mi poradil, není tu, aby mě objal. On byl praktický a vždy si věděl rady. Já jsem bez něj jako tělo bez duše, mé srdce bije jen napůl… B

zobrazit více >>

Ten vánoční dárek můj kluk nikdy nedostal

3 minuty čtení

Taneční večer se zoufale nevydařil. Upadla jsem před vchodem na vlhké dlažbě. Ale flek na šatech byl ještě to nejmenší. Loudala jsem se z tanečních jako postřelená. Bylo evidentní, že se můj život nenávratně řítí do katastrofy. Začalo to hned odpoledne, kdy mi táta oznámil, že do tanečních pojedeme s mámou autobusem, protože auto kikslo. Vzápětí se naši pohádali. Máma vykřikovala, že jsme už dá

zobrazit více >>

S pomluvou nelze bojovat

2 minuty čtení

Práci jsem milovala a myslela jsem si, jak je vše zalité sluncem. Bohužel někdo se rozhodl přivolat mraky. Už jsem nedoufala, že dostanu lukrativní zaměstnání. Měla jsem sedm let před důchodem, žila jsem v domnění, že svůj profesní vrchol jsem si zažila před tím. Ani jsem nestřídala zaměstnání. Moc mladé a hloupé? Vždy jsem pracovala v dobrém kolektivu, práce mě bavila, a když jsem odcház

zobrazit více >>

Byla jsem až moc sobecká

5 minut čtení

Spíš o tom čteme. Jak někdo neuměl stárnout s noblesou. Já to neviděla, dokud mne všichni neopustili. Jsem žena a ty se chtějí vždy líbit. Nepatřila jsem však mezi ty dámy, které by ve dvaceti nebo i ve třiceti šílely z prvních vrásek. Zde mám genetickou výhodu, v podstatě až ve čtyřiceti jsem si všimla, že tam nějaké ty jemné linky jsou. Možná ale o to horší pro mne bylo zjištění, že už je to

zobrazit více >>

Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků

8 minut čtení

Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo. Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala jsem to tak, že mají vždycky pravdu a tečka. Ale mámin n

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›