Moc času mi už nezbývá. Proč jsem potkala toho úžasného muže až teď? Bráním se vztahu i svým citům, aby mým odchodem Jan netrpěl. Do svých šestnácti jsem vyrůstala v rodině, kde sice nebyla finanční nouze, ale lásku byste tam nenašli. Matka byla alkoholička a otec bezpáteřní podnikatel a taky násilník, který nešel pro ránu daleko. Můj starší bratr mě vždycky chránil, když měl otec jeden ze svýc

Vždy jsem si myslela, že v manželství jsou na vše dva. Než můj manžel ale dospěl, já si zničila zdraví, když jsem dělala za dva. Dnes mnou pohrdá. Naši mě vychovávali k tomu, že mám ostatním pomáhat. Od malička jsem neměla problém s žádnou prací v domácnosti nebo na zahradě a kolem domu. S tátou jsem opravovala auto, s mámou vařila a starala se o zahrádku. Vždy mě prostě práce těšila a opravdu

Tak jsem se snažila být ve výběru partnera opatrná a nedopadnout jako máma! Jak se mohlo stát, že se z toho fajn muže nakonec vyklubal despota? Od nejútlejšího dětství jsem si říkala: Tohle se mi nesmí stát! Já si vyberu dobře! Před očima jsem měla tu typickou domácí atmosféru, ve které jsem vyrůstala. Jak pod obraz nalitý táta křičí a bije mámu. Když jsem povyrostla, bil i mě a posléze i obě m

Moje dcerka Anička si, když byla malá, velice přála kočičku. Neměla jsem srdce odmítnout, a tak se malá Bibi stala členkou rodiny. Když byla dcera Anička malá, hodně stonala. Chodila jsem s ní po doktorech. Bývala z toho smutná, a tak jsem se jí snažila vyplnit, co jsem jí na očích viděla. Když si přála kočičku, byl to pro mě zákon. Chceš kočičku, budeš mít kočičku. Mirek z toho byl celý špa

Potomkům jsem chtěla dopřát krásné dětství, jaké jsem měla já. Bohužel, život je krutý. Nebo za to může dům, s nímž jsem padla k zemi i já? Dívám se na to místo a marně si snažím vybavit ten domek ze 30. let. Už není. Místo něj se tam tyčí neosobní kostka. Dívám se po okolí a snažím se vybavit si, jak jsme tu s kamarády běhali. Vím, že se to stalo, ale jako by všechno sfoukl vítr spolu s prache

Velká rodinná tragédie mě přivedla zpátky domů. Netušila jsem, že to pro mě bude šance na lepší život. Najednou mám domov a jsem konečně hvězda! Už jako malá holčička jsem chtěla objevovat svět. V Čechách jsem neměla stání, snila jsem o tom, že budu žít v Americe a po škole jsem tam prostě emigrovala spolu s přítelem. Bylo to sobecké, protože jsem tím svým blízkým doma pořádně zavařila. Já v

Byla to velká studentská láska. Myslela jsem, že spolu zestárneme, že nás nic nerozdělí. Pak však přišla ta zlá novina… Od druháku na střední jsme spolu chodili. Byl mou největší a opravdovou láskou, dnes to vím a věděla jsem to i tehdy, před lety. Byla jsem přesvědčena, že nás nic nerozdělí. Všechno jsme měli jasně nalajnované: po maturitě svatba. Zatím jsme nevěděli, kde budeme bydlet, ale

Držím ho za ruku a snažím se ho utěšit. Sama mám však na krajíčku, když vidím, jak je můj syn zbitý, nesoběstačný a zoufalý. Protože mu tak ublížili! Stále si říkám, jestli to bude jako dřív. Jestli se Filip postaví na nohy. Sedí na vozíčku, jedna ruka ho prakticky neposlouchá, hlava mu občas padá. Aspoň ty modřiny z obličeje už zmizely. A díky bohu Fíla už poznává lidi kolem sebe. Jen ho trápí

S Mírou se žít nedalo, ale žít bez něj bylo též skoro nemožné. Vymýšlel si, lhal, balil hezké holky z okolí. Málem jsem si vybrečela oči. Byly to moje nejhezčí roky, asi jsem se měla radovat do života, bohužel to nešlo. Zamilovala jsem se, jak mnohokrát smutně konstatovala máma, do toho nepravého. Míra byl holkař. Věřila jsem, že se kvůli mně změní k lepšímu a že, bude-li chtít, dokáže žít jen

Je to bolestivé. Říká se, že blesk neudeří do stejného místa dvakrát. Mne však do srdce zasáhl trojitě. Dnes by Kamilce bylo 55 let. Jaká by byla? Co by dělala? Kolik by měla dětí? I když se svým dítětem strávíte pár týdnů, stejně se vám tak vryje do paměti a vy si říkáte, jaké by to děcko bylo. Kamilka přišla na svět s vrozenou vadou. Ji údajně způsobilo to, že jsme s manželem měli neshody Rh