Slýcháte ty příběhy. Nikdy vás ale nenapadne, že se tragédie jednou může týkat vás. Nechápu, jak může něco budovaného půl století zmizet během pár desítek minut. Jak jsem to popsala v úvodu, takovou situaci jsem viděla ve zprávách mnohokrát. Říkáte si, jaká je to tragédie, když někomu živel vezme vše. Něco i přispějete. Stejně to ale tak neprožíváte, když se to netýká vás. A myslíte si, že vám

Na tu malou vinárnu v zapadlé uličce mi zbyly jen vzpomínky. Vím, u kterého stolku jsme sedávali i jak se říkalo vrchnímu. Byl mrzutý, zachmuřený začátek prosince, byla jsem ulítaná jako pes a nedokázala pochopit, proč jsem zčistajasna vystoupila o několik stanic dřív, než jsem zamýšlela. Mířila jsem do dárkového obchodu, kde jsem si umínila koupit dceři něco k Vánocům. Na to, abych se procháze

Když jsem se v 55 letech rozváděla s manželem, myslela jsem, že dalšího partnera už nenajdu. Ale objevil se ON! Bylo mi 62 let, když jsem šla na oslavu narozenin manžela mé kamarádky. A tam byl i Karel. Byl vdovec, takže single, jak se dnes říká. A já také. Nenapadlo mne hned, že by mezi námi mohlo něco být, ale sympatický mi byl. Proč bych se neseznámila? Pár dní po oslavě mi kamarádka ř

Tonda, syn našich sousedů, byl pěkné kvítko. Jeho rodiče i my jsme doufali, že z toho vyroste. Bohužel tomu bylo naopak. Když jsem se vdávala, přestěhovala jsem se za mužem do rodinného domu, který měl po svých prarodičích. Všichni sousedé se tedy znali a bylo tam hezké žití. Bohužel postupem let sousedé stárli a na celý dům už neměli energii, takže jej prodali a šli do menšího. Přistěhoval se

Okouzlil mě na první pohled tím, jaký byl, co vyzařoval a taky svými životními zkušenostmi, co se jen tak někde nevidí. Měl tři děti a manželku poněkud prazvláštní. Rozuměli jsme si, smáli jsme se na celé kolo a vydrželi spolu debatovat na hromadu různých témat. A v posteli? To byla směsice vzájemné přitažlivosti utkané spolu s vášní nám na míru. Jenomže i tak to zkrátka a dobře nedopadlo! P

Myslela jsem si bláhově, že najít perfektního chlapa a založit rodinu nemůže být těžké. Teď už vím, že můj příběh šťastný konec mít nebude. Pokaždé jsem se v mužích ošklivě zklamala. Nikdy jsem se neprovdala a jsem přesvědčená, že to už se nezmění. Nejhorší na tom všem je, že nemám děti a už je nikdy mít ani nebudu. To jediné mě opravdu mrzí. Proč jen jsem měla na chlapy takovou smůlu?! Moje

Mám velké trápení. Chtěla bych vnoučata, ale moje dcera se po velkém zklamání v lásce rozhodla, že chlapy nechce, a pořídila si psa. Když ještě studovala, měla lásku. Před maturitou se zamilovala do Ondřeje a vydrželi spolu dva roky. On pak ale odjel studovat do Barcelony a před odjezdem se rozešli, tedy on s ní. „Vztahy na dálku nefungují!“ řekl nekompromisně. Tenkrát se nám dcera Anna zhrouti

Předčasný důchod vrazil mému Frantovi kudlu do zad, viděla jsem, jak mi chátrá před očima. Neměl už radost ze života. Pomohla mu němá tvář. Byl vždycky plný života a nápadů. Velký pracant, ani ve dnech volna nedokázal sedět s rukama za zády nebo polehávat na gauči. Byl buď na zahradě nebo vylepšoval něco na našem domě nebo měl různé kšeftíky. Když měl ale v šedesáti úraz, dlouho si pobyl v n

Tehdy jsem se rozhodla pro nový život. Bez něj. Jenže mi zůstala památka. A té dlužím vysvětlení… Jde o mou dceru Péťu. Stalo se to před půl rokem. Přišla obálka s černým pruhem. Když jsem byla malá, fascinovaly mě, protože se mě to vlastně netýkalo. Dnes si říkám, že se už kácí v našem lese. Takových oznámení o odchodu spolužáků bohužel několik mám. Tento dopis byl ale jiný. Bylo v něm Zdeňkov

I když není pravidlo, že sousedé musí být kamarádi, je to lepší. Vždyť jsou vám nejblíže. Já si jednoho bohužel až moc připustila k tělu. Ondřej se k nám do domu nastěhoval před 10 lety. Rozvedený, solidně vypadající muž. I já jsem byla rozvedená, takže jsme měli společnou řeč. Všichni měli své životy Byl zábavný a milý, lidé ho měli rádi. Každý měl ale svoji rodinu, proto my dva jsme se sb