Domů     Proč musím trpět zrovna já?
Proč musím trpět zrovna já?
5 minut čtení

Celý život jsem se vždycky snažila být silná, ale osud mi tolikrát hodil klacky pod nohy. Proč?

Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde byl život jednoduchý, ale zároveň naplněný, protože si tu lidé vzájemně pomáhali.

Přicházela jsem o děti a naděje

Byla jsem první dítě rodičů, a to na mě vždy kladlo určitý nárok. Od malička jsem se učila, že je třeba se o druhé starat, být silná a neztrácet naději, i když to není snadné. V osmnácti jsem se zamilovala do Jana.

Malovala jsem si s ním budoucnost a myslela jsem si, že už nic víc mi k životu chybět nebude. Honza byl člověk, který stál při mně ve všech těžkých chvílích, a že jich nebylo málo.

Podařilo se nám počít dítě, otěhotněla jsem celkem třikrát, ale vždy to skončilo potratem. A i když jsme se s Janem oba snažili, aby nás to nezlomilo, každý potrat byl pro mě jako ztráta nejen dítěte, ale také části mého snu.

Bolest ze ztráty

Každý pokus o mateřství byl pro mě novou nadějí. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde, že budu matkou, když to ale skončilo neúspěchem, musela jsem čelit své vlastní bolesti.

Cítila jsem, že všechno, na co jsem se tolik těšila, mi bylo vzato. V každém ztraceném dítěti jsem viděla budoucnost. I dnes si říkám, kolik by těm děťátkům bylo.

Už jsem nedoufala

Po třech potratech jsem neměla sílu. Dlouho jsme to nechali být, ale znáte to, vše přijde, když to nejméně čekáte. Najednou jsem otěhotněla znovu. Bylo mi už čtyřicet. Těhotenství probíhalo v klidu, bez komplikací, můj svět se začal znovu rozsvěcet nadějí.

Dítě, které jsem nosila, bylo pro mě zázrakem, byla to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější doba mého života. Musela jsem být opatrnější.

Jan a já jsme byli plní naděje, chystali se na příchod našeho syna a já věřila, že tentokrát mi osud dopřeje to, co jsem si vždy přála. Což se stalo. Až pak po letech…

Vymodlený syn

Když se Marek narodil, nikdy jsem necítila tak silnou lásku. Bylo to malé stvoření, které naplnilo všechno kolem nás. Jsem si jistá, že to, co jsem prožila, mělo svůj smysl. Všechny ty roky čekání, ztrát, bolesti. Mělo to tak být.

Užívala jsem si konečně to, co mi bylo v minulosti odepřeno. Můj syn byl důkazem toho, že v životě i přes všechny těžkosti může být i něco krásného. Byli jsme spokojená rodina, Marek byl zdravý, rostl a dělal nám jen radost.

Měl před sebou budoucnost. A pak mu bylo dvacet. Jel s kamarádem autem a měli nehodu. Rychlý náraz. A všechny mé naděje, že mi osud tehdy přece jen dopřál, byly pryč.

Nečekaná tragédie

Byl to moment, který mi převrátil celý svět. Cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama, jak se všechno kolem mě zhroutilo. Po všech těch letech, kdy jsem se těšila na jeho vývoj ve škole, soukromí, už jsem myslela na vnoučata. Vše bylo pryč během vteřin.

Nebyla jsem schopná se s tím vyrovnat. Jan byl se mnou, ale oba jsme byli zlomení, každý ve svém světě smutku. Bez Marka to bylo tiché, prázdné a bolestivé. Dny se stávaly nekonečné, každý krok byl jako těžká zátěž, a já jsem se ptala sama sebe, jak dál.

Jak mám jít dál, když jsem ztratila všechno, co mě dřív drželo nad vodou? Jak mám zůstat silná, když jsem ztratila svého syna? Napadly mne i nejčernější myšlenky.

Nový začátek ve stáří

Dnes mi je 72 let. Honza zemřel před pěti lety. Hodně času uplynulo od té tragédie s Markem, ale bolest stále někde hluboko uvnitř mě zůstává. Každý den je pro mě novým bojem, ale jsem odhodlaná pokračovat.

Můj nový život začal v pečovatelském domě, kam jsem se kvůli zdravotním problémům přestěhovala. Zpočátku jsem byla osamělá, plná smutku a zklamání, ale jednoho dne mě oslovila mladá žena, která se o mě starala.

Byla plná energie a laskavosti, a přestože byla mladší, pomohla mi najít novou sílu. Uvědomila jsem si, že stále můžu něco dát ostatním. Moje zkušenosti, bolest a láska – to všechno může být pomocí pro druhé.

Začala jsem se zapojovat do aktivit v domově, pomáhala jsem lidem kolem sebe, starala se o ty, kteří byli stejně ztraceni jako já.

Odměna, která přichází pozdě

Naučila jsem se, že i když ztrácíme, stále máme co nabídnout. A tím jsem si našla nový smysl. I když jsem v sobě měla stále temno a říkala jsem si „proč já?“ Jednoho dne za mnou přišla žena, která právě přišla o dítě.

Její bolest byla bolestí, kterou jsem znala. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno, co jsem prožila, mě vedlo k tomu, abych mohla být oporou někomu jinému. Pomohla jsem jí, jak jen jsem mohla.

Co si z toho všeho vzít?

Když jsem viděla, jak se postupně zvedá, jak nachází sílu, pocítila jsem, že můj život stále může mít smysl. Možná už ne pro mě, ale pro druhé. A možná právě to je smysl, který jsem celé roky hledala.

Naučila jsem se, že bolest může mít svůj účel, že i v nejtemnějších chvílích můžeme najít něco hodnotného. A dnes, když vzpomínám na svého syna, cítím, že jeho život nebyl zbytečný. I přes jeho ztrátu jsem schopná dávat lásku, která stále v mém srdci je.

Zdena P. (72), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál