Manžel mě podvedl jen jednou v životě. Pobláznil se, a pak se s prosíkem vrátil. I tak jsem se mu chtěla pomstít. Teď je to ale mnohem horší. Po střední škole jsem si našla Jirku, potkali jsme se na zábavě, kam jsem vyrazila s kamarádkami. Byla to láska na první pohled, bála jsem se, že už ho neuvidím. On ale následující víkend přijel na zábavu zase a pak už jsme se vídali pravidelně. Byl to mů

Lidé se mění, ale nečekáte, že vás podrazí někdo, komu důvěřujete celý život. Že se najednou tak změní. Moje kamarádka Míla. Znaly jsme se od dětství. Seděly jsme vedle sebe v lavici, sdílely tajemství, vymýšlely si vlastní jazyk a smály se věcem, které nikdo jiný nechápal. Byla první, komu jsem volala, když se mi něco povedlo, a první, ke které jsem běžela, když se všechno zničilo. Práce, vzta

Není to obyčejný kus oblečení. Ten svetr pamatuje mnohé, především ale ruce mé maminky. Leží složený v dolní polici skříně. Všechno kolem se za ta léta měnilo. Nábytek, byt, dokonce i já, vyrostla jsem. Ale ten svetr zůstal. Vlněný, hrubě pletený, na lokti trochu odřený, a přesto pevný. Má barvu vybledlé šalvěje, takovou, jakou maminka milovala. Vždycky říkala, že ta barva uklidňuje. Můj mil

Když zavřu oči, vidím ho přesně tak, jak stál. Starý, ale náš. Můj dům, který mi jen tak rychle zbourali. Byl celý můj svět. Prarodiče ho postavili svýma rukama, každá místnost měla svůj příběh, každý kout nesl vzpomínku. V kuchyni se linula vůně pečeného chleba, který prarodiče tak milovali. Já jsem tam sedávala na malé stoličce a koukala, jak míchají těsto, dokud se nezvedlo do jemné, nadýcha

Štěstí v podobě milého muže mě potkalo v době, kdy bych už něco takového ani nečekala. Problémem začala být jeho dcera. Když jsem potkala Petra, bylo mi padesát pět. On byl o pár let starší, vdovec, tichý, klidný muž, který měl cit pro humor, dobrou kávu a miloval staré francouzské filmy. Po rozvodu, který mě zanechal bez iluzí, jsem nečekala, že mi ještě někdo vstoupí do života tak přirozeně a

Byla jsem kvítko z čertovy zahrádky a pořádně jsem na to doplatila. Tak dlouho jsem chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Po maturitě jsem dost řádila, dnes se za to stydím. Hrála jsem si s kluky jako kočka s myší. A ve zlém se mi to vrátilo, jak už to tak bývá. Chodila jsem po mejdanech a večírcích, jezdila pod stan či na nejrůznější chaty, kde to o večerech hodně žilo. O prázdninách

Byla jsem jedináček a rodiče trávili většinu času v práci. Místo prázdnoty ale můj svět naplňovala sousedka z rohu ulice. Paní Helena. Dnes je pryč. Byla to dáma, která na první pohled působila uzavřeně, ale měla v sobě zvláštní klid. Její dům byl starý, dřevěné dveře vrzaly a omítka se tu a tam loupala, přesto měl domov zvláštní atmosféru, která přitahovala. Vždycky sedávala u okna nebo na ver

Byla jsem tak moc zamilovaná. Chtěla stále dokola poslouchat Standovo vyznání a další důkazy o jeho velké lásce. Nakonec jsem ho podrobila zkoušce a to se mi ošklivě vymstilo. Znala jsem toho kluka ze střední. Chodil na průmyslovce o ročník výš a patřil mezi vyhlášené krasavce. Nelíbil se pouze mně, ale i dalším holkám ze školy. Naštěstí jich na průmyslovku nechodilo zase tak moc, tak jsem měla

Nikdy bych neřekla, že se v tomhle věku budu cítit tak zbytečně. Nemám už rodinu, manžela jsem nikdy neměla. Poslední dobou mám pocit, že jsem se stala kulisou vlastního života. Nejsem nešťastná kvůli nějakému jednorázovému neštěstí, nešlo o žádnou ránu osudu, která by mě srazila na kolena. Bylo to postupné. Pomalu se to přibližovalo, skoro nepozorovaně, až jsem si jednoho dne uvědomila, že vše

Znaly jsme se celý život. Seděly jsme spolu už v lavici na základce, chodily na brigády, svěřovaly si první trapasy, největší strachy i směšné sny. V ěděla o mně všechno. Nikdy jsem nepochybovala, že bych jí nemohla věřit. Když se mi něco povedlo, volala jsem jí jako první. Když mi bylo zle, přišla. A když jsem něco nezvládala, mlčky seděla vedle mě, aniž by se ptala. Byla moje jistota. Jedi