Na citlivé téma – 10. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

2 minuty čtení

Nikdy bych neřekla, že se v tomhle věku budu cítit tak zbytečně. Nemám už rodinu, manžela jsem nikdy neměla. Poslední dobou mám pocit, že jsem se stala kulisou vlastního života. Nejsem nešťastná kvůli nějakému jednorázovému neštěstí, nešlo o žádnou ránu osudu, která by mě srazila na kolena. Bylo to postupné. Pomalu se to přibližovalo, skoro nepozorovaně, až jsem si jednoho dne uvědomila, že vše

zobrazit více >>

Zradila moji velkou důvěru

3 minuty čtení

Znaly jsme se celý život. Seděly jsme spolu už v lavici na základce, chodily na brigády, svěřovaly si první trapasy, největší strachy i směšné sny. V ěděla o mně všechno. Nikdy jsem nepochybovala, že bych jí nemohla věřit. Když se mi něco povedlo, volala jsem jí jako první. Když mi bylo zle, přišla. A když jsem něco nezvládala, mlčky seděla vedle mě, aniž by se ptala. Byla moje jistota. Jedi

zobrazit více >>

Proč musel tak rychle zmizet?

5 minut čtení

Byl mým celoživotním druhem. Člověkem, s nímž jsem sdílela každý den. Žili jsme jeden pro druhého, a pak se všechno najednou zlomilo. Ztratila jsem směr i jistotu. On byl celý můj svět. Dnes je mi sedmdesát a někdy stále nevím, jak pokračovat. Dřív jsem si říkala, že mám obrovské štěstí, protože mi osud dopřál takového partnera. O to bolestnější je současnost a realita dní. Ten pravý a jedin

zobrazit více >>

Je to už dávno, svět mi ležel u nohou

3 minuty čtení

Bývaly to hezké časy, bylo mi šestnáct a kluci se o mě prali. Naivně jsem si myslela, že to tak bude napořád, že to vydrží navždycky. Byla jsem rozmazlená, šestnáctiletá holka, která se domnívala, že jí svět leží u nohou jako poslušný pes a že se všichni kolem narodili jen proto, aby jí posluhovali a obdivovali. Nebylo tomu tak, ale to jsem tehdy ve své zhýčkanosti bohužel nepochopila. Měla jse

zobrazit více >>

Vrazili mi kudlu do zad

3 minuty čtení

Celý život jsem se držela jednoho pravidla: být loajální. Vždy jsem věřila, že když budu upřímná a vstřícná, lidé si mě budou vážit. Kdepak. Pracovala jsem víc než ostatní. O víkendech, večerech, prázdninách. Nikdy jsem si nestěžovala, nikdy jsem nečekala žádné extra pochvaly. Stačilo mi, že jsem věděla, že dělám to nejlepší, co můžu. Byla jsem tam, když to bylo potřeba. Zůstávala jsem po praco

zobrazit více >>

Byla jsem jen milenka

3 minuty čtení

Byla jsem mladá a blbá a ztratila jsem hlavu. To mě neomlouvá. Měl tři děti a manželku prý poněkud prazvláštní. Byla to láska na první pohled. Prý i z jeho strany, jak mě ubezpečoval. Rozuměli jsme si úplně ve všem. Mělo to jedinou vadu. On už ženu měl, a dokonce se třemi dětmi. Měl být můj! Byla jsem přesvědčená, že jsem tohoto mužského měla potkat už dřív, protože bych mu tak ráda dala

zobrazit více >>

Už neví, kdo vlastně jsem

2 minuty čtení

Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to tak nenápadně. Nejdříve byla podrážděná, pak přišly úzkosti, nes

zobrazit více >>

Najednou prostě zmizela

3 minuty čtení

V našem městě panoval klid. Měla jsem sousedku, se kterou jsme si důvěřovaly. Jenže najednou se vypařila. S tím divným mužem. Eva žila sama. Její bývalý manžel ji opustil kvůli jiné ženě, a to ji sice ranilo, ale nikdy se tím nenechala zlomit. Naopak, stále byla usměvavá a zdálo se, že je silná. Měla své rituály. Ráno procházka, odpoledne nákup v místním obchůdku a večer tichá četba na balkoně.

zobrazit více >>

Láska nás rozdělila navždy

3 minuty čtení

Roky jsem se styděla otevřeně přiznat, že jsem milovala dva muže celý život. Dnes už své tajemství skrývat nemusím! Sedím u kuchyňského stolu, stará lampa vrhá měkké světlo na vybledlý ubrus. Venku je ticho, jen vítr občas zašumí v korunách jabloní. Jsem už stará, život jsem si odžila, a přesto mám pocit, že některé věci jsem pochopila teprve teď. Možná je to věk, možná ta samota, která mě nutí

zobrazit více >>

Prohlížím zažloutlé fotografie a pláču

3 minuty čtení

Říká se, že by se člověk neměl hrabat v minulosti, spíš hledět dopředu. Jenže, znáte to, přijde chvíle, kdy vytáhnete krabici s fotkami a vzpomínáte. Mohli jsme spolu zestárnout. Tak jsem si to malovala, když jsem slavila osmnácté narozeniny. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a mám ho ráda dodnes. Vydrželo mi to celý život. Ale míjíme se a vždycky se míjet budeme. Přitom jsme se k sobě tak hodil

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›