Se sestrou jsme dvojčata a ani jedna z nás se nevdala a neměla děti. Odjakživa žijeme jen jedna pro druhou. Dříve nebyla dvojčata tak častá jako nyní. Alespoň mi to tak připadá. V dětství jsem vůbec žádná neznala, natož taková, která by si byla podobná jako vejce vejci! Se sestrou jsme byly trochu jako nějací exoti na ukazování. Vždycky, když do naší třídy přišla nějaká inspekce nebo návštěva,

Těch historek, že tatínkům někde tzv. ujely nohy a byl z toho levoboček, slýcháte v životě spoustu. Když se to však přihodí vám, zaskočí vás to. Když jsem byla malá, moc jsem si přála sourozence, o kterého bych se starala jako o miminko. Byla jsem s tím až otravná, když jsem rodiče nutila, aby ten čáp ještě jednou přilétl. Pamatuji si, že mě podporovala i má teta. Sama nemohla mít děti, i když

Sama jsem prožila v dětství trápení s mámou. Nechtěla jsem být po ní. Jenže jsem selhala mnohem víc. Jako bych to slyšela ještě dnes. „Nejsi moc hezká, musíš být alespoň chytrá,“ říkávala mi máma, když mě nutila šprtat všechny předměty. Nebyla jsem hloupá, ale nároky své matky jsem nesplňovala. Ona byla sošná, krásná žena, chvilku si přivydělávala jako manekýna. Proto pro ni bylo asi zklamání,

Propadala jsem beznaději, mému muži už nebylo pomoci. A co si bez něho počnu? Budu se muset vystěhovat z domu, kdo mi pomůže? Se svým mužem jsem prožila velkou lásku. Když se nám narodila dvě krásná dítka, říkali jsme si, že jsme dokonalá rodina. Člověk ale nemůže mít všechno, naše děti se nenáviděly. Rodinný krb vzplál strašnou válkou. Peklo na zemi Pořídili jsme si domek se zahradou, ab

Když zeť poprvé přivedl svou dceru z předchozího vztahu, okouzlila nás. Dnes už jsme ji ale prokoukli. Je zlá a zákeřná, nevíme si s ní rady. Když se naše dcera seznámila s budoucím mužem, žil už tehdy dva roky sám. Odstěhoval se od bývalé ženy, která byla strašná semetrika. Nebyla to velká láska, vzal si ji, neboť se vzít museli. Byl to kluk z vesnice, kde se stále ještě drží tradiční: „Mus

Vím, že není dobré dávat dětem příliš sladkého, trochu jim osladit život není přece ale vůbec nic špatného. Moje snacha to opravdu přehání. Nesmějí si dát vůbec nic sladkého, čokoláda, jako by byla před nimi sprosté slovo. Letos o Vánocích jsem se už opravdu vytočila. Pekla jsem cukroví, a protože mi bylo jasné, že se k něčemu takovému moje snacha „nesníží“, dala jsem jim domů nějaké kousky s t

Můj tatínek skladoval věci po předcích, nepřipustil, aby se cokoli vyhodilo. Posedlost, s níž se nedalo nic dělat, leda se s ní smířit. Táta nikdy nedovolil nic vyhodit. Z našeho baráčku se stalo skladiště příšerností po předcích. Nebyly to starožitnosti, jen staré, bezcenné krámy. Mnohokrát jsem se pokusila mu vysvětlit, že by to doma bylo bez obludných manželských postelí po babičce a dědovi,

Vychovala jsem je tak, jak jsem nejlépe uměla. Obětovala jsem se jim a nikdy jsem si nenašla muže, který by mi byl po tom mém nevěrníkovi oporou. Už když jsem stála s mým budoucím nastávajícím před oltářem, věděla jsem jistě, že dělám obrovskou chybu. Den před obřadem mi totiž dal facku. Velkou. Měla jsem dost práce zamaskovat modřinu. Pořád jsem jen dřela Samozřejmě se mi hned omluvil, a

Vždy jsem záviděla sourozencům, kteří na sebe byli napojení. My jsme si se sestrou moc nepomáhaly, o to horší bylo, když mě podle podrazila. S Blankou jsme neměly ty nejlepší vztahy už v dětství. O tři roky starší sestra na mě žárlila a neustále se mi snažila dělat nějaké naschvály. Naštěstí rodiče byli rozumní a viděli, kde je chyba. Každý to ale přisuzoval jisté dětské řevnivosti, kdy ségře t

Odmalička byla jiná, velice ráda cestovala a chtěla poznávat svět. Zamilovala se do urostlého černocha. A za svou láskou neváhala utéct do ciziny. Vychovala jsem své děti dobře a stejný vztah jsem měla i ke svým vnukům. Zejména Anetka mi přirostla k srdci. Poznávala jsem se v ní. Před několika lety odjela s partou kamarádů do Španělska na krátký pobyt. Přála jsem jí Měla jsem o ní obavy s