Už měsíc žiji jako ve snu. Chystám vnučce svatbu a nevím, co dřív. Matka ji opustila už dávno a nechala mi ji na starost. Nyní je moje dcera zpět a chce ten velký den zkazit. Malý, ubrečený uzlíček mi nechala dcera v košíku na manželské posteli, a byla pryč. Připojila jen krátký vzkaz, že se o malou starat nemůže, protože na to nemá nervy. Málem jsem se tehdy zhroutila. Jenomže něco takového js

Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha. Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru. S ničím nebyla spokojená Vyčítala mu, že coby učitel málo vyděl

Když mi zemřel manžel, zůstala jsem na vše sama. Pak jsem ale potkala Jiřího a doufala, že já i moje děti zase budeme šťastni. To jsem se pletla... Vdávala jsem se brzy, ale z velké lásky. Narodil se nám syn Hynek a dcera Adélka. Naše štěstí ale skončilo příliš brzy. Oslavila jsem čerstvě třicet, když měl můj muž pracovní úraz a zemřel. Na radu psycholožky jsme si pořídili pejska. Řád jako n

S manželem jsme vychovávali Markétu a Michala. Ten byl o osm let mladší než sestra, vymodlený, byl skoro zázrak, že se narodil. Někde jsem udělala chybu. Uvědomila jsem si to však pozdě. Abych řekla pravdu, vlastně se mi nelíbilo, když Karel hlídal dospívající Markétu div ne s flintou v ruce. „Karle,“ úpěla jsem. „Vždyť se ta holka nakonec nevdá. Musíme jí přece nechat aspoň nějakou svobodu,

Syn nám v poslední době stále vyčítal, že jim se snachou vůbec nepomáháme. A myslel tím finančně! Tak jsme se plácli přes kapsu. V posledních měsících jsme slyšeli jen samé stesky: „Vůbec nevycházíme s penězi. Malý toho tolik potřebuje,“ fňukali nejčastěji. Věděli, že naše vnouče je na nás největší argument. Přitom od té doby, co se narodil, jsme jim pomáhali s hlídáním i domácností, co jen naš

Neviděla jsem to, co viděli ostatní. V mých očích byl roztomilý. Tvrdil, že nemá v životě štěstí a že mu všichni křivdí. Teprve jeho úraz mi otevřel oči. Můj syn byl jen rozmazlený fracek! A to bolelo! Měla jsem ho natruc všem. Rodičům i příteli, který mi dal po dlouhé známosti kopačky. Pořídila jsem si dítě za svobodna. Rodiče mi to měli za zlé, ale já nedbala. A měla jsem pak snahu ve všem sy

Už coby malá holka jsem byla při těle. Později jsem se zařekla, že se to mým dětem nesmí nikdy stát. Ale stalo se... O tom, že nadváha není jen kosmetický problém, už asi nikdo nepochybuje. Zdravotní rizika, která s sebou nese, jsou nezpochybnitelná. I já si na pár komplikací z dětství, které jsem prožila coby tlustá holčička, dodnes pamatuji. Tloušťka mu nevadila Problémy s přetíženými k

Ani jsem to nečekala, že být babičkou se mnou tak dost zamává. Užijete si s dětmi a pak má přijít ta odměna. Pořád se o tom mluví. O tom nepopsatelném pocitu dokonalého štěstí. Tak jsem se těšila, že to také prožiju. Hotová věc Neměla jsem na výběr. Najednou se narodila Anička od mé dcery Hany a Petřík od syna Pavla. Byla to hotová věc a už jsem v tom lítala. Hanka ze svého prvního dítěte

Manžel, který trpí alzheimerem, zmizel z domu. Stačila k tomu chvilka nepozornosti. Marně jsme ho hledali my i policie. Už jsme ztráceli naději... Alzheimerova choroba je strašná. Člověk, kterého znáte celý život, se vám změní k nepoznání. Nejstrašnější na tom je, že si to dotyčný nechce dlouho přiznat. Můj manžel Jiří byl skvělý člověk, vzdělaný, zodpovědný, dokonalý manžel a táta, pro něhož r

Sama jsem vyrůstala jako jedináček, takže jsem snila o velké rodině. Bohužel se mi mé přání nevyplnilo. Vyrůstala jsem v milující rodině, ale když mi byly asi tři roky a vnímala jsem, že kamarádi mají sourozence, žadonila jsem na rodičích, aby mi taky pořídili bratříčka nebo sestřičku. Netušila jsem tehdy, jak to je. Těžký začátek Až skoro v dospělosti jsem pochopila, že naši nemohli mít