Já vím, že tohle slovo se už nenosí a odkážete mě na rybí tuk, ale v naší rodině se to slovo dědí po generace. Když máte fištrón, tak vám to prostě pálí a nikdo vás hned tak nedoběhne. A umíte si se vším poradit. Děda ho měl a  babička na něho byla pyšná, třebaže žili v době, kdy se chytrost nevyplácela a pěstovala se vychytralost. To není stejné. Babička znala i peprnější výraz pro vychytralos

Žili jsme si krásně do té doby, než dcera spadla do propasti dluhů, a my s ní. Nevěděla jsem, kudy kam, když vtom přišla nečekaná pomoc. Dětství naší dcery Aničky bylo šťastné, měla všechno, ale rozhodně jsme ji nerozmazlovali, i když byla jedináček. Snažili jsme se z ní vychovat dobrého člověka. Anička měla velké sny, že bude pomáhat lidem. Zní to krásně, leč nás ta její touha málem zničila.

Vždycky jsem se snažila svým dětem pomáhat a radit jim, aby se jim žilo lépe, než mně. Ony ale o moje rady nestojí. Přestaly se mnou mluvit! Okolo třicátého roku jsem ovdověla a zůstala sama s dětmi. Synovi bylo šest a dceři čtyři a půl. Snažila jsem se jim být mámou i tátou, být tu jen pro ně. Nikdy domů nepřivedla žádného „cizího strejdu“, abych je nestresovala. Obětovala jsem se jim, a za to

Už jsem nebyla ta vitální babička, která by se mohla starat o svá vnoučata a chodit s nimi na procházky. Myslela jsem, že jsem odepsaná. Je zázrak, že dnes zase běhám! Moc jsem se těšila, až budu běhat s vnoučaty po lesích, jezdit na výlety, vymýšlet různá dobrodružství. S manželem jsme si to krásně plánovali. Jenže můj muž zemřel v padesáti na infarkt a já zůstala sama. Stesk a smutek si na mé

Měli jsme doma pejska. Byl už velmi starý a nemocný. Museli jsme ho nechat utratit. Nevěděla jsem ale, jak to říct pětiletému vnukovi. Ester jsme si pořídili, když se dostala naše dcera Monika na střední školu. Ester nebyla jen milá a poslušná, ale také moc chytrá a učenlivá fenečka. Stala se miláčkem rodiny. Bylo jí dvanáct, když se Monice narodil syn Tomášek. Často jsme vnuka hlídali, Ester s

Má cesta k mateřství nebyla jednoduchá, stejně jako porod. Několik let se mi nedařilo otěhotnět. S Jardou jsme se dohodli, že se necháme překvapit, zda se nám narodí holka, nebo kluk. Oba jsme ve skrytu duše toužili po holčičce, ale prioritou pro nás bylo, aby bylo miminko zdravé. Moje těhotenství probíhalo bezproblémově. Mnohem horší to bylo s porodem, u kterého se vyskytly komplikace. Zažila

Byla to naše oblíbená dětská hra. Nikdo tehdy netušil, že se může snadno proměnit v krvavý horor. Z hračky zkrátka bývají velmi často plačky! Jistě to zažil každý z mé generace. Žili jsme Vinnetouem, protože to byl tehdy hit. V kině jsem byla na všech dílech. A pak jsme si hráli na indiány, vyráběli si různé zbraně a bojovali na život a na smrt s padouchy. Já dokonce jako Ribanna zápasila s med

Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme

Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro

Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří