Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu

Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš

Magdu jsem měla vždycky ráda, jako starší sestra při mně vždy stála. Okolnosti se ale změnily a má šikovná sestra je „za vodou“. Nedávno mi najednou vpálila, že bych chtěla, aby mě finančně zajistila, a to se mě hodně dotklo. Jako děti jsme mezi sebou necítily žádné rozdíly. Rodiče nás vychovali k vzájemnému respektu, a pokud to nebylo možné, jednoduše jsme se porvaly. Pamatuji si na náš společ

Mé nabídky k pomoci ignoruje, a dokonce se mi vysmívá. Nechápu, že se mě nezastane alespoň syn. Nesmím do ničeho mluvit a své názory si mám nechat jenom pro sebe! Mít velkou rodinu byl můj sen, ale nakonec jsem měla jen tři děti. Já sama pocházím ze šesti dětí a prožila jsem šťastné dětství. Byli jsme se sourozenci pořád venku, lezli po stromech a o domácí mazlíčky neměli nouzi. Psi, kočky, krá

Co je v domě, není pro mě. Sice se to říká o vztazích na pracovišti, já jsem to ale prožila ve své vlastní rodině. Nikdy jsem to neplánovala, on také ne. Ale stalo se. S mojí sestrou Danou jsme měly klasický sesterský vztah. Ona je o pět let starší, takže když jsem se narodila, byla jsem nejmilovanější holčička, její panenka na hraní, s níž se chlubila a vydávala mě za své děťátko. V pubertě ob

Výchova mé dcery to bylo peklo. S pubertou byla ještě nepříjemnější, a utíkala dokonce z domova. Hádaly jsme se denně a hrozilo, že mi ji vezmou a půjde do ústavu. Mám dvě dcery, kaž­dá je úplně jiná. Starší Věra byla úžasná, hodná holčička, dobře se učila. Zato mladší Markéta byla vždycky neposlušná. Dělala zásadně všechno naopak, než jsem řekla. To se ještě zhoršilo během puberty. Na všechno

Stále jsme probíraly to samé. Děti, partnery, nemoci a vaření. Potom jsme si řekly dost! Půjdeme do sebe. Začneme cvičit a držet dietu. Nejsme dvojčata, ale jako bychom byly. Vdaly jsme se a naše životy byly dost podobné. Navštěvovaly jsme se celkem často. Klidně i třikrát týdně. Vzpomínaly jsme na dětství, mládí, kluky, které jsme si navzájem záviděly. Ne vždycky jsme si rozuměly, tu a tam

Kamarádky mi syna záviděly. Hezký a bezproblémový kluk s vysokoškolským vzděláním a třemi dětmi. Co víc si přát? Byla jsem na něho pyšná a všude se jím chlubila. Ale jen do chvíle, kdy jsem zjistila, že hraje karty o peníze a dluží, kam se podívá. Zprvu jsem tomu nevěřila, a hlavně netušila, jak moc je situace vážná. „No co,“ říkala jsem si. „Tak hraje s kamarády o sirky nebo snad o pár korun.

Po rozvodu nechtěla dcera Milana už nikdy vidět. Ale osud tomu chtěl jinak. Jednoho dne opět zazvonil u našich dveří. Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka nakonec naštěstí pochopila, že k sobě s Milanem patří. Dnes je s ním šťastná. Zamilovaní Brali se moc brzy. Dcera sotva dokončila střední. Doma se měla dobře a vdávat se nemusela. Byla

Říkala jsem si, že budu laskavá a chápající tchyně. Jenže to jde těžko s takovou snachou. Andrea je líná a neschopná, a z nás si dělá otroky. Se svou tchyní Vilmou jsem si užila peklo. Měla tři syny, a stíhala kontrolovat všechny snachy, jestli dělají jejím synáčkům dostatečné zázemí. Byla to strašná ženská a já si slíbila, že jednou taková nebudu. Že budu bezvadná tchyně. Nejprve se mi narodil