Byl to jedináček a já pro něj chtěla jen to nejlepší. Vše jsem mu dovolila. Tu chybu už asi nikdy nenapravím a teď mám strach, co s ním bude. Můj manžel od nás odešel, když byly malému Kamilovi tři roky a můj táta zemřel krátce nato. Už nebyla v rodině žádná pevná mužská ruka. Snažily jsme se s mou mámou malému vynahradit všechno. Kromě svého zaměstnání jsem chodila uklízet a máma dělala věnce.

Všechny ty povinnosti ve škole jsou pro děti velkou zátěží. Když nastanou prázdniny, měly by si je pořádně užít. Dcera a zeť to ale nechápou. Na své dětství vzpomínám ráda. S bratrem jsme byli vedeni k poslušnosti, je pravda, že náš táta někdy sundal řemen a nějakou jsme schytali přes zadek. Nikdy to ale nebylo tak hrozné! Vždycky jsme si ten výprask zasloužili. Co se ale týkalo prázdnin, naši

Rodiče mi pořídili sourozence až po dlouhých šesti letech. Jak moc jsem se na malou sestřičku těšila a jak jsem byla šťastná, když jsem ji poprvé spatřila. Když byla malá, ráda jsem ji vozila v kočárku, uspávala a rozesmávala jsem ji v kolébce. Myslela jsem si, že mě potkalo to nejlepší na světě. Bohužel v průběhu let se naše vztahy začaly pomalu, ale jistě měnit. Sestra byla od mala velmi vzte

Potetovaný svalovec s vyholenou hlavou. Roztrhané džíny a křiklavě zelené tenisky. Můj vnuk vypadal jako nějaký kriminálník. Před kamarádkami jsem se za něho styděla. A býval to takový hezký chlapeček. Usměvavý, milý a ochotný. Hned, co přišel, se mi vrhl do náručí a dával mi pusinky. Moc jsem ho zbožňovala! Ve škole se dobře učil a učitelky pro něho měly jen slova chvály. Vyhrál dokonce matema

Radečka jsem měla jako syna, protože jsem nikdy neměla své děti. A on mne tak podrazil. Já ale odpouštím. Víc než sestra. Neměla jsem to štěstí mít vlastní děti. Sice jsem byla vdaná, ale nějak nám to s mužem nevyšlo. Zdena, má sestra, naopak nikdy vdaná nebyla, ale z jednoho vztahu měla jediné dítě. Syna Radka. Jeho otec byl floutek, takže se se Zdenou po čase rozešli a Radka vychovávala ce

Je těžké zbavit se nenávisti. Zvlášť, když bylo člověku prokazatelně ublíženo. Myslela jsem, že budeme s bývalým mužem kvůli jeho zradě nepřátelé do konce života. Nenáviděla jsem ho. Byla jsem přesvědčena, že s tou nenávistí i umřu, že si ji vezmu s sebou do hrobu, v němž budu tiše a zarputile ležet a nenávidět do skonání světa. Bylo to vysilující, protože nenávist bere energii, optimismus a ra

Vždy jsem věděla, že hezké ženy to mají snazší. Proto jsem tuto myšlenku chtěla vnuknout i mé dceři. Bohužel. Sama jsem poznala, jak je snazší, když koketujete s muži. Jak je fajn, když se vám dvoří, můžete si pak vybírat vhodného partnera. Měla jsem k tomu však i předpoklady. Hubenost především Lidé z mé strany rodiny byli štíhlí, navíc jsme byli i sportovně založení. Můj muž také rád sp

Byla jsem vymodleným dítětem. Rodiče se o mě díky tomu přehnaně báli. Museli mít o všem přehled. Dokonce jsem se díky nim málem nevdala! Rodiče měli vždycky až přehnanou potřebu mě chránit. Už ve školce máma vyváděla, když jsem domů přišla s nějakým škrábancem. Řešila s učitelkou, kdo mi to udělal a jaký k tomu měl důvod. Ve škole to bylo ještě horší. Až do sedmé třídy mě vozili do školy a větš

Netoužila jsem po majetku ani drahých dovolených. Mým snem byla velká a soudržná rodina. Rodina, kde se budou mít všichni rádi a budou držet při sobě. Nakonec se mi sen splnil. Vlastně k tomu cíli byla ale dost klikatá cesta, což jsem ovšem netušila. Vdala jsem se brzy, ještě mi nebylo ani dvacet. Ale v dobách mého mládí to bylo celkem normální. Vždyť při maturitě byla skoro polovina mých spolu

Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou výukou jazyků, takže jsem musela dojíždět přes celé měs