Je těžké zbavit se nenávisti. Zvlášť, když bylo člověku prokazatelně ublíženo. Myslela jsem, že budeme s bývalým mužem kvůli jeho zradě nepřátelé do konce života. Nenáviděla jsem ho. Byla jsem přesvědčena, že s tou nenávistí i umřu, že si ji vezmu s sebou do hrobu, v němž budu tiše a zarputile ležet a nenávidět do skonání světa. Bylo to vysilující, protože nenávist bere energii, optimismus a ra

Vždy jsem věděla, že hezké ženy to mají snazší. Proto jsem tuto myšlenku chtěla vnuknout i mé dceři. Bohužel. Sama jsem poznala, jak je snazší, když koketujete s muži. Jak je fajn, když se vám dvoří, můžete si pak vybírat vhodného partnera. Měla jsem k tomu však i předpoklady. Hubenost především Lidé z mé strany rodiny byli štíhlí, navíc jsme byli i sportovně založení. Můj muž také rád sp

Byla jsem vymodleným dítětem. Rodiče se o mě díky tomu přehnaně báli. Museli mít o všem přehled. Dokonce jsem se díky nim málem nevdala! Rodiče měli vždycky až přehnanou potřebu mě chránit. Už ve školce máma vyváděla, když jsem domů přišla s nějakým škrábancem. Řešila s učitelkou, kdo mi to udělal a jaký k tomu měl důvod. Ve škole to bylo ještě horší. Až do sedmé třídy mě vozili do školy a větš

Netoužila jsem po majetku ani drahých dovolených. Mým snem byla velká a soudržná rodina. Rodina, kde se budou mít všichni rádi a budou držet při sobě. Nakonec se mi sen splnil. Vlastně k tomu cíli byla ale dost klikatá cesta, což jsem ovšem netušila. Vdala jsem se brzy, ještě mi nebylo ani dvacet. Ale v dobách mého mládí to bylo celkem normální. Vždyť při maturitě byla skoro polovina mých spolu

Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou výukou jazyků, takže jsem musela dojíždět přes celé měs

Nikdy bych už neudělala tu chybu, že bych dětem ručila. Málem jsme přišli o všechno. Zachránil nás v poslední chvíli přítel naší vnučky. Tatínek s maminkou se na našem domě hodně nadřeli. A stejně tak jsme museli přiložit ruku k dílu i my – jejich děti. Stále jsme dům přistavovali, zvelebovali a přikoupili i sousední pozemek, kde jsme postavili skleník, bazén a altánek. Pospolu Žili jsme

Abych se mohla věnovat své kariéře, hlídaly mé jediné dítě obě babičky. Teď se mi vše vrací měrou vrchovatou. Mám už šest vnoučat! Když jsme se s Vojtou brali, bylo mi dvaatřicet a jemu o sedm let více. Oba jsme si zakládali na své kariéře, kterou jsme po vysoké pečlivě budovali. Do potomků jsme se nehrnuli a stále to odkládali – a to tak dlouho, až jsme se zmohli na jediné dítě. Bylo mi už tém

S Janou, mojí ségrou, jsme neměly nikdy extra blízký vztah. Jako malá jsem ji spíš otravovala, protože jsem byla mladší sourozenec. Je to zvláštní, když jsme dospěly, nějak jsme k sobě cestu našly. Logicky jsme se chovaly jako rodina a rozumní lidé. Jenže stačí málo a lidé se zase začnou chovat jako děti. V našem případě šlo o dědictví. Stmelená rodina? Najedou to šlo... Jak jsem naznačil

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. A to se mi povedlo! Jen to bylo trochu namáhavé, když jsem se dvěma kluky osaměla, protože manžel měl havárii. Když jsem se dostala do puberty, bylo se mnou k nevydržení. Máma říkala, že jsem dítě z divokých vajec. A také, že se nejspíše nikdy neusadím, že budu taková ta ztřeštěná ženská jako naše protivná sousedka. Jenže ta si domů léta vodívala chlapy a celé

Nelíbila se mi už na první pohled. Mluvila se mnou jako s hlupačkou. A tajila, že byla už dvakrát vdaná a o děti se jí starala sestra! Vlastně to nebyla ještě moje snacha, ale měla se jí brzy stát. Syn mě postavil před hotovou věc. Pozval ji na oběd a oznámil mi, že se bude ženit. Andrea je prý láskou jeho života! Mně se ta jeho slečna nelíbila ani trochu. Už jsem jeho známostí pár viděla, ale