Mám dvě děti, syna a dceru. Vždy jsem byla hrdá na svou rodinu a těšila se z každého společného okamžiku. Poslední dobou se můj svět otočil vzhůru nohama. Mé děti mi vlastně vždy dělaly jen radost! Syn se vydal vydělávat do zahraničí a dcera nám zůstala doma. Máme totiž dvougenerační domek. Když se dcera zamilovala, její volba nás nadchla. Její Karel se nám od první chvíle líbil. Byl to pohodov

Každá máma vaří nejlépe, to je známá věc. Neměla by toho ale zneužívat k tomu, aby manželku svého syna ponižovala. Já své snaše chtěla pomoct. Moje snacha Alenka je hodná holka. To jsem zjistila hned, jak jsem ji poznala. Na to mají matky nos. Pokud jsou tedy moudré a nechtějí si za každou cenu udržet u svého syna místo královny. Jediné, co by se Alence dalo vytknout, je to, že to byla tak troc

Tobiáše miluju. Čím mě ale dokázal syn vytočit, bylo jídlo. Nejraději měl hranolky, párek v rohlíku a colu. Nezabíraly na něj hrozby ani prosby. Ikdyž jsem se snažila svého jediného syna vychovávat rozumně a nebyla jsem rozhodně matka, která by dítě zahrnovala nezdravou péčí a domov držela v přehnané čistotě, tak se mi můj Tobi přece jen zvhrnul. Byl posedlý sladkým, až jsem dostala strach, zda

Nevím, kam dala moje dcera rozum, když si našla takového blázna a nešiku. Nic doma neudělá, zato má hlavu plnou šílených nápadů! Dcera i syn byli vychováni s láskou, ale přísně. Tím, kdo u nás doma nastavovat pravidla, byl manžel. Chlap musí mít respekt, tak to u nás bylo zavedené po generace. Proto mi nevyhovovalo, jakého partnera si našla naše dcera Anička. Už od prvního setkání jsem si na bu

Být matkou není nikdy snadné. Ale co když se z vašich dětí stanou dospělí lidé, kteří se nesnáší? To je situace, se kterou si teď nevím rady. I když jsem si vždycky přála, aby byli sourozenci oporou jeden druhému, realita je úplně jiná. Mám dvě děti, dceru a syna, a jsou to dvojčata. V dětství byli nerozluční. Hráli si spolu, tajně si šeptali do ucha, smáli se stejným hloupostem. Když jeden dos

Po padesátce jsem měla pocit, že už mě v životě nic nečeká a že už mě nemůže nic překvapit. Život mi začal připadat poněkud šedý. Děti byly dospělé a měly své rodiny, s manželem jsme si vytvořili zajetou rutinu a po letech tvrdé práce jsem konečně měla čas i na sebe. Neměla jsem si nač stěžovat, ale ani nač se těšit. Život nám ale občas připraví zvraty, na které se nemůžeme nijak připravit. Ten

V životě každého člověka nastanou chvíle, které se vám zaryjí do paměti tak hluboko, že je nikdy nezapomenete. Často jsou to okamžiky mezi životem a smrtí. Jedním z takových okamžiků, který si budu pamatovat navždy, byl ten, kdy můj manžel, otec našich dětí a dědeček našich vnuků, zachránil život našemu sedmiletému Jakubovi. Byl to obyčejný den, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být něčím výji

Bojím se o zdraví své vnučky Anetky. Je jako posedlá. Každý den je v posilovně a také jí a pije různé preparáty na posílení svalů a získání energie. Je jí sedmnáct let, vždycky to byla šikovná, sportovně nadaná dívenka po svém otci, mém synovi. Vždycky měla z tělocviku jedničku. Chodila na různé sporty, včetně tancování, plavání a tenisu. Co mi ale dělá poslední roky starosti, je její posedlost

Děda byl něco jako šíleně smutná princezna. Neusmál se, jak byl den dlouhý, nic ho nebavilo. A tak se sešla rodinná rada, aby rozhodla, co s tím. Když zemřela máma, přemítali jsme, jak tátu rozveselit. Byl to nesplnitelný úkol. Táta byl nerudný mrzout, jezevec ze všeho nejraději zalezlý v noře. Mámu ale miloval celý život, ač to neuměl dávat najevo, a život bez ní byl pro něj nepředstavitelný.

Rodiče nás vedli k tomu, abychom drželi jako rodina při sobě. Sestra je ale bez dětí a od té chvíle, co jí zemřel manžel, nám dělá ze života peklo. Moje sestra Kamila byla fajn. Byla o dva roky mladší než já a vyrůstaly jsme jako dvojčata. Chodily jsme na stejnou střední a pak se sešly i na stejné vysoké škole − na pedagogické fakultu. Ale zatímco já si našla na vysoké partnera, kterého jsem si