Nebyla to nějaká romantická láska, jen racionální rozhodnutí, tak trochu z nouze. Nakonec jsem ale našla štěstí a klid! Byl to takový nenápadný pán. O trochu starší a vyšší asi o půl metru. Nemohu říct, že by mě něčím zvláštním zaujal. Zprvu mi dokonce přišel spíš jako bratr než adept na budoucího partnera. Stále jen nadávali Přesto mě nějakým zvláštním způsobem přitahoval. Možná pro svůj

Koleno ho trápilo už hodně dlouho a na plánovanou operaci se proto docela těšil. Už se nemohl dočkat, až bude zase fit. Můj muž miluje přírodu. Teď se ale chystá do nemocnice. „Ještě koupit nový župan a hezké pyžamo, abych nedělal ostudu,“ slyšela jsem snad denně, a proto jsem jednou večer s jeho souhlasem objednala všechno na internetu. Chybět nemohl ani parfém a voda po holení. Tak pečlivě se

Vymýšlela si a každému z nás napovídala něco jiného. Měla plán. Rozeštvat celou rodinu a zdědit peníze po naší nemocné mamince. Nebýt mě, málem se jí to povedlo. Byla to taková nenápadná myška. Nikdo si ani nevšiml, co říká, natož aby si všímal, co za našimi zády provádí. Byla taková odjakživa, ale nikdo nad tím neměl chuť ani čas přemýšlet. Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč si ji bratr bral

Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky. Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček. Proto jsme

Malé dítě má nejrůznější přání. Měla jsem různá, hodně bláznivá, zejména když jsem věřila na Mikuláše, ale to, co si přál náš malý vnuk, nikdo nečekal. Když jsem byla malá holčička, bydleli jsme s rodiči v malém městečku na jihu Moravy. Tady se tradice vždycky držely a byly krásné. Možná proto jsme dlouho já i moji sourozenci věřili nejen na Ježíška, ale také na čerta a Mikuláše. Měli jsme z ni

Říkala jsem si, že by se musel stát zázrak, aby se zjevil muž, který by mě chtěl. Zázraky ale nejsou třeba, když máte podnikavou babičku. V těžkých časech mě nejvíc utěšovala moje milovaná, tehdy už hodně stará, babička. Rodiče nikoli, ti jen dokola opakovali, že to je hrůza žít po třicítce sama. Babička ujišťovala, že nesmím ztrácet naději. A že její bába a rovněž její bába byly čarodějnice. A

Nebyla mi podobná, a ani sympatická. Potom ale udělala něco, co mi připomnělo dětství. Pozorně jsem se jí zadívala do očí a byla si jistá. Je to ona! Ta, kterou jsem neviděla šedesát let! Moje jediná vnučka je mým celým světem. Takovou lásku jsem nikdy necítila ani k rodičům, manželovi nebo svým dětem. Samozřejmě jsem všechny milovala, a každého jiným způsobem. Stále jen plakala Každé dít

Měla jsem vnoučat víc, než si která babička může přát. Byla jsem šťastná a dávala to náležitě najevo. Přede všemi jsem ale tajila, že toužím po něčem jiném. Nahlas jsem to neřekla. Bylo to moje největší tajemství. Nikdy nevyřčené a s nikým nesdílené. Porodila jsem tři dcery a s manželem je vychovávala nejlíp, jak jsem dokázala. Každá holčička byla úplně jiná. Každá byla jiná Jedna se oblé

Rodinný miláček a oblíbenec měl jedno tajemství. Peníze prohrával v kartách. Aby neumřel hlady, musel krást. A bylo to lehké, nemusel se bát! Zjistila jsem to náhodou. Potřebovala jsem nějaký opravdu pěkný servírovací tác na dort. Slavila jsem šedesátiny a chtěla jsem se v zaměstnání trochu předvést. Pamatovala jsem si, že maminka jeden měla. S růžemi a zlacením. Byl jako nový, vždyť byl stále

Snacha nebyla podle mých představ, nejvíce mě trápilo, že by měla jednou podědit můj majetek, který nebyl malý. A tak jsem se rozhodla. Už jsem se na to nemohla dál dívat. Můj skvělý syn, vysokoškolák, lékař, si vzal za ženu obyčejnou zdravotní sestru! Bylo to tak nespravedlivé, že jsem tehdy bojkotovala i jejich svatbu. S manželem jsme na ni nešli. Když se narodila první vnučka Evička, začala