Uvěřila jsem anonymnímu dopisu a připravila se o životní štěstí. Z pětiletého vztahu, z toho tři roky ve stavu manželském, byly najednou trosky! V mládí mívá člověk horkou hlavu a různé nečekané situace, které ho potkají, řeší příliš překotně. Někdy by se to chtělo nejprve nadechnout, počítat do desíti a teprve potom jednak. Jenže emoce jsou emoce. Vím dobře, o čem píšu, protože mně samotné se

Po smrti tatínka jsem se bála, že máma zůstane natrvalo sama. Trápilo mě, že se uzavřela do sebe a rezignovala na lásku. Jakékoliv příležitosti k seznámení maminka odmítala. A tak jsem se rozhodla, že zasáhnu. Díky malé lsti jsem jí možná pomohla najít druhou životní lásku. Vše se změnilo Stačil jeden nešťastný okamžik, mikrospánek za volantem, a naše milující rodina se rozpadla. Táta zem

Byla jsem mladá a hloupá, chtěla jsem všechno hned, i svatbu. Ale právě kvůli tomu jsem málem všechno zničila. A také se neučila k maturitě. Hrůza je, že se lidé ve věku kolem maturity zpravidla zamilují, i když se to vůbec nehodí. Potřebujete se učit, nasávat vědomosti, biflovat jednu otázku za druhou, a místo toho přemýšlíte jen o tom, jaké má On oči, a jestli přijde na rande. Seznámili jsme

V dětství jsem slýchala vyprávění o opuštěném zámečku, kolem něhož se dějí podivné věci. V dospělosti jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži. Znala jsem ten smutný příběh z vyprávění. V mé rodné vísce na severu Čech se mezi obyvateli vyprávělo o tragickém požáru dětského domova, při kterém uhořelo několik dětí. Stalo se to koncem padesátých let. Nikdy jsem v místech tohoto neštěstí nebyla, j

Nevěděli jsme si s vnučkou už rady. Strašně zlobila a neplatilo na ni nic, všemu se vysmívala. Pak ale kdosi zaťukal na okno a rázem bylo ticho. Oldřiška je dcera našeho syna, moje jediné vnouče, a podle toho to také vypadalo. Vždy měla všechno, nic se jí nedalo odmítnout. Dokázala upřít ta svá velká kukadla a podívat se jako andílek, a nebyl z nás nikdo, kdo by jí nevyhověl. Byla tak rozmazlen

Toužila jsem mámě splnit velké přání, najít jí otce, jehož roky neviděla. Cestu k jeho domu se mi podařilo najít snadno, vyhlížel mě ale někdo jiný. Moje rozhodnutí najít matce tatínka, o kterého v dětství přišla, byl pořádný úlet. Po válce ho zavřeli, to byla máma ještě malá a pak svého otce už nikdy neviděla. Babička se jednoho dne prý sbalila a i s malou dcerkou, mou mámou, se odstěhovala. N

O té skále kolují legendy dodnes. Létají tam prý andělé a studánka v ní je léčivá. Když jsem onemocněla, věřila jsem tolik, že se stal zázrak. Postihla mě nemoc, které se bojí každý. Rakovina. Strašně jsem se bála, hlavně průběhu té nemoci. Trpěla jsem ale ještě mnohem víc představou, že tu nechám své staré rodiče, o které se neměl kdo postarat. Moje dcera žila v zahraničí a syn podnikal na opa

Když jsem byla v telecích letech, myslela jsem si, že když si dupnu, všechno se podaří. Dnes se tomu směju a kroutím nad tím hlavou. Teprve až asi v šestnácti letech jsem přišla na to, o čem život doopravdy je. Do té doby mi ležel u nohou jako poslušný pes, vypadal, že bude pohádkový jako knížky z dětství a růžový jako západ slunce. Byla jsem rozmazlená holka, která měla všechno, na co si pomys

Jako mladá holka jsem byla výbornou plavkyní. S rodinou a věkem jsem se ale vzdala všech svých snů. Už jsem si myslela, že se staré časy nevrátí. Manžel měl dobře nastartovanou kariéru, když jsme se brali, a tak to bylo na mně, abych se postarala o rodinu. Sama jsem se tehdy kvůli tomu musela vzdát svých svých plánů. Byla jsem skvělá ve sportu, zejména plavání mi šlo. Kdybych se mu bývala věnov

Byly to jeho velké kamarádky. S nevšední láskou a zápalem se o ně staral. Když mu bylo nejhůř, zachránily mu život. Můj manžel Jarda byl včelař. S velkou láskou se věnoval svým okřídleným miláčkům. Včely byly v jeho rodu uctívány po generace. Med je v rodině považován dodnes za všelék a okolí úlu za léčivou zónu, v níž se každému uleví. Už manželův tatínek blahořečil svým pilným kamarádkám za d