Naši předkové si toho stromu velice cenili. Inu lípa! Posvátný strom Slovanů. Co jsme ale nikdo netušil, bylo, že se v jeho kmeni skrývá soška, která nás po staletí chrání. Od nejútlejšího dětství jsem měla k tomu stromu velkou úctu. Stával před domem mých předků už mnoho staletí. Kolik té lípě bylo let, to nikdo nevěděl. Odhadovalo se, že jí musí být nejméně půl tisíciletí. Za mého dětství

Měla jsem tehdy před maturitní zkouškou. Hrozně jsem se bála, až přišel věštecký sen. Pomohl mi. Ten sen se mi zdál jen jednou v životě. Bohužel. Měla jsem před maturitou, učila se celý svatý týden, a stále toho bylo mnoho, co jsem neuměla. Byla jsem ve stresu. Dokázala jsem sama sebe strašně vynervovat. Nejen mně, ale i mé rodině bylo jasné, že ve stresu a strachu nadělám spoustu chyb. Proto s

Naše Kačenka byla neposedná a zlobivá. Nevěděli jsme si s ní rady. Až jsem na ni zkusila psychologii barev a léčbu vůní. Najednou to byla hodná dívenka. Nevím, po kom to ta naše holka podědila. Nejspíš po nějakém hodně divokém prapředkovi. Kačenka byla neposedná, neustále v pohybu. Dokázala nás zničit během dvou hodin všechny, nikdo jejímu tempu nestačil. Proutek nestačil Byli jsme z ní z

Jako dítě jsem často snila o krásné, exotické krajině. Zjevovaly se mi pohledy na moře v zapadajícím slunci. Až návštěva u vědmy mi otevřela oči. Připomněla mi dávné vzpomínky. Když jsem uviděla prvně ty nádherné fotky exotického kraje, tak jsem měla pocit, že tam patřím. Že pobíhám na pobřeží a šplhám po liánách do koruny baobabu. Bylo mi tehdy deset let, když jsem ty fotky uviděla prvně. Uděl

Diabetes. Nemoc, se kterou se spíš perou starší. Můj bratr ji má celý život a komplikuje mu vše. I vztahy, takže jeho bolesti snáším já. Pavel je o 10 let mladší. Stále je v mých očích pořád ten samý kluk s velkýma očima plnýma otázek. Ačkoliv je dnes ve zralém věku, ve chvílích, kdy je mu těžko, hledá mou přítomnost. Tak samozřejmě jako tehdy, když mu bylo deset. První bodnutí, kterým jsme

Ten bývalý lovecký zámeček nás přitahoval. Vyrazili jsme tam s manželem do lázní. Netušili jsme, že tam potkáme své nejlepší přátele. Provdala jsem se z lásky za docela obyčejného člověka. Od první chvíle mě něčím přitahoval. Bylo to neodolatelné magické pouto. Vzala jsem si ho i přes nesouhlas rodičů a přátel. Po svatbě se ale ukázalo, že ovládá sedm světových jazyků, včetně latiny, že zná vše

Byl to náš houbařský plácek. Ten den byl les ponurý a nepohnula se v něm ani větvička. Až najednou tam kdosi stál. S manželem jsme byli vždy vášnivými houbaři, ale před dvěma lety v srpnu se nám stala taková velmi zvláštní a děsivá příhoda, ze které nám dodnes běhá po zádech mráz a na houby do lesa se už jen tak neodvážíme. Příjemné odpoledne v lese Užívali jsme si s Alešem vydařenou dovo

Bratr byl odvážný, lehkomyslný a na strašidelné historky nedal. Přijal výzvu od bratrance, která se mu stala osudnou. Setkání s tajemnými silami může člověku nadobro rozhodit psychiku. V osamělém domě se během jedné noci stalo něco příšerného. Bratr krutě doplatil na strašidelnou sázku! Když jsem po týdnu svého bratra viděla, vůbec jsem ho nepoznala! Výzvy bratra lákaly Můj bratr Michal b

Letos jsme se rozhodly se švagrovou vzít dovolenou do svých rukou a naplánovaly jsme pořádné dobrodružství pro nás čtyři. Nechtělo se nám trávit dovolenou jako každý rok. „Budeme zase jen na chalupě pít víno a říkat si, že příští rok někam vyrazíme,“ smála se Eva, moje švagrová a kamarádka v jednom. Vše jsme odkládali Dvacet let se známe, dvacet let se s našimi muži, mým Pavlem a jejím Ol

Žiji v malém městě, kde se všichni známe jako rodina. Nebo jsem si to myslela, dokud mě moje sousedka Věra nepodrazila. S Věrou jsme byly sousedky přes dvacet let. Ona byla o pár let mladší, vždy usměvavá, pořád něco zařizovala, ať už šlo o květiny na zahrádku, nebo organizaci sousedských oslav. Když mi před třemi lety zemřel manžel, Věra mi hodně pomohla. Nosila mi polévky, povídaly jsme si