Syn je hodný a slušný člověk. To ale nestačí k tomu, abyste byli sympatičtí každému. Čekání v noci na autobus ho stálo málem život.

Můj syn Michal ve škole nikdy nepatřil k premiantům, ale nějak dodělal učňák a našel si dobré místo automechanika. Dětství neměl lehké. Byla jsem na něj a jeho dva bratry sama. Měla jsem se hodně co ohánět.

Michal byl nejstarší, tak velká zátěž ležela i na něm. Musel doma pomáhat nebo bratry hlídat, když já šla po práci ještě na brigádu.

Tehdy mu bylo devatenáct, ten večer šel sám domů z diskotéky, čekal na zastávce autobusu a kolem procházela skupinka nějakých chuligánů.

Bezdůvodně ho napadli. Snad proto, že byl na rozdíl od nich slušný a klidný kluk…snadný cíl. Tu noc jsem chodila po bytě jako lev v kleci a stále vyhlížela, jestli už se Michal vrací.

Zazvonil telefon

Nespala jsem až do rána, žaludek mi svírala divná tíseň, která se nedala odehnat. Brzo ráno zazvonil telefon, pevná linka, volali z nemocnice.

Během hodiny jsme se sešly s mou sestrou, která mi byla oporou, u vchodu na ARO. Za chvíli přišel lékař a řekl, že Michala v noci přivezli a bez odkladu museli operovat.

Co se přesně stalo, neví, ale byl napaden skupinou opilců, kteří do syna kopali tak dlouho, až zůstal bezvládně ležet na zemi. Po operaci byl syn v umělém spánku. Nikdo netušil, zda se k životu probere, a v jakém stavu bude.

Lékař nás upozornil, že všichni musíme být trpěliví, nedá se odhadnout, co bude následovat. Když nás k němu po jeho probuzení pustili, stěží držel otevřená víčka, nemluvil a jen se pousmál. Další den s námi chtěl lékař mluvit ještě dříve, než ho navštívíme.

Nevzdal to

Oznámil nám, že má Michal ochrnutou část obličeje a s velkou pravděpodobností neslyší, ale jeho stav je stabilizovaný. Čekal nás běh na dlouhou trať, který jsme nakonec ustáli.

Stav syna se lepšil, ale bylo to velmi pomalé. On byl ale velký bojovník, a tak nic nevzdával. Poslouchal lékaře, podstupoval léčbu a věřil, že všechno bude dobré. A to se splnilo. Dnes už je v pořádku.

Hana (60), Kadaň