Od dětství jsem posedlá touhou žít v daleké zemi. Fascinují mě země Dálného východu. Může snad za to vzpomínka na minulý život? Od dětství jsem toužila podívat se do Japonska, nebo do Číny. Byl to můj velký sen. Mou nejoblíbenější knihou, kterou jsem přečetla už ve dvanácti letech jedním dechem, byly Příběhy z čínských tržišť a bazarů. Jako bych ty příběhy už znala, jako by mi je už někdo vyprá

Byla to naše svatební cesta. Těšili jsme se na romantiku v přírodě. Zlaté listí a modrá obloha. Babí léto ale vytáhlo své zuby a drápy. Když jsme se brali, byli jsme ještě studenti. Oba jsme vyrůstali ve městě, neměli jsme prarodiče, ke kterým bychom jezdili na prázdniny, tak jsme byli typickými městskými dítky. Příroda nám byla vzdálená. Občas jsme sice vzali batohy a vyrazili na výlet, bylo t

Proč ona byla tak úžasná, zatímco já vždycky hrála jen druhé housle? Musela jsem jí být nablízku, jen tak jsem jí mohla co nejvíce škodit. Potkaly jsme se po škole v mém prvním zaměstnání. V podstatě to bylo i její první zaměstnání, přišla do toho podniku o dva týdny dříve než já. Už od samého začátku nás okolí stavělo proti sobě. Vedoucí nám říkal, že si během naší zkušební doby vybere tu lepš

Když jsem se potkala s bývalým manželem na hřbitově u hrobu rodičů, málem bych ho nepoznala. Vypadal hrozně, najednou mi ho bylo tak líto... Pepík byl moje velká láska. Znali jsme se od školy, chodil o dva roky výš, a byl to školní krasavec. Točily se kolem něj snad všechny holky z naší vesnice. Měl ale jednu velkou vadu, byl strašný sukničkář! Už když jsme spolu chodili, se to projevovalo. Don

Ráda jsem si s muži pohrávala jako kočka s myší. Až jsem jednou narazila, ten chlap se mnou hrál stejnou hru. Už na začátku střední to všechno začalo. V podstatě mě k tomu přivedla spolužačka Ivana, která byla stejné kvítko jako já. Bydlely jsme spolu na intru ve městě, kde nás nikdo neznal, a nechaly se zlákat plakátem, na kterém stálo, že se bude konat na místním koupališti diskotéka. „Budeme

Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po

Když mě má nejlepší kamarádka z dětství poprosila, zda bych ji nezaložila, vůbec by mě nenapadlo, že ona si mé peníze chce jen užívat. Když mě Věra poprosila, jestli bych jí nepůjčila na kauci a nájem, neváhala jsem ani minutu. Vrátila se do našeho města po těžkém rozvodu. Znaly jsme se od školy, prošly jsme spolu skoro vším a věřila jsem jí. Nebylo to moc, jen pár tisíc, a já byla ráda, že jí

Ta holka se ale uměla zalíbit a vlichotit každému. Moje vnučka byla snadným cílem. Byla příliš mladá na to, aby podvodnici poznala už z dálky. Před čtyřmi lety se moje vnučka Klára, tehdy třiadvacetiletá studentka medicíny, seznámila s Evou. Eva byla její nová kamarádka z univerzity, jak jsme si dlouho všichni mysleli. Charismatická, s hlasem, který vás svojí melodičností ukolébal, a jak jsm

Žiji v malém domku na okraji městečka, kde jsem prožila celý svůj život a sousedské vztahy tu vždy byly bezproblémové. Teď je vše ale jinak. Žila jsem si už vlastně takový poklidný život, jako z obrázku, na kterém ptáci zpívají, květiny hýří všemi barvami a sousedé se zdálky přátelsky zdraví. Ale pak přišel on, ten nový soused, a všechno se rázem změnilo. Ztratili jsme klid, na který jsme byli

Ráno jsem si jako obvykle sedla na balkon a dívala jsem se na dětské hřiště. Občas tam běhaly děti, ale většinou bylo prázdné, jako můj život. Kdysi jsem si myslela, že až půjdu do důchodu, budu mít víc času na vnoučata a jak si budu svůj život užívat. Že ke mně budou chodit na návštěvu, budeme spolu péct dobroty, Marušku naučím háčkovat a Tondovi přečtu Hochy od Bobří řeky, tak jako jsem je kd