Stalo se to už před mnoha lety. S kamarádkou jsme si volaly, když náš hovor narušily neznámé hlasy. Zvláštní bylo, že jsem je slyšela jen já.

Když se v mládí moje nejlepší kamarádka Olga odstěhovala do hlavního města, bylo mi to moc líto. Chyběla mi, byly jsme totiž jako sestry. Nezbývalo nám tedy nic jiného než si často telefonovat a povykládat si o svých životech alespoň tímto způsobem.

Jednoho dne se ale stalo něco nepochopitelného a děsivého. Nejprve jsem si myslela, že se jedná jen o nějakou poruchu signálu, ale posléze se ukázalo, že pravda byla děsivější. Hovor s kamarádkou totiž narušily hlasy ze záhrobí. Bylo ovšem záhadou, proč já jsem ty hlasy slyšela a kamarádka ne.

Kamarádka od dětství

Zabolelo mě, když se moje nejlepší kamarádka Olga odstěhovala do Prahy a dělila nás tak velká vzdálenost. Bylo nám tehdy patnáct let, znaly jsme se už od dětství, chodily jsme spolu na základní školu, bohužel na střední už Olga začala chodit v Praze. Zůstaly jsme ale v kontaktu prostřednictvím internetu a telefonu.

Hlasy v pozadí

Naše komunikace probíhala skoro denně. Nebylo divu, kamarádkami jsme byly v podstatě už od mateřské školky a znaly jsme všechna svá tajemství. Byly jsme jako sestry. To, co se nám stalo v jeden podzimní den, ale ani jedna z nás nečekala.

To odpoledne jsme si normálně povídaly, když jsem pojednou zaslechla hlasy v pozadí. Domnívala jsem se, že Olga není sama, a zeptala jsem se jí, koho tam má. S údivem prohlásila, že nikoho, a chtěla vědět, proč se ptám.

Vnímala jsem to jen já

Pověděla jsem jí o těch hlasech a Olga řekla, že se zřejmě do našeho hovoru připletla jiná linka. Navrhla, ať zavěsíme, že mi zavolá znovu. Souhlasila jsem, ale když jsme se znovu spojily, situace se opakovala.

Všechno se ale odehrávalo jen na té mé straně – já slyšela hlasy a Olga nikoliv. Začalo to být opravdu podivné. V případě promíchání nějakých hovorů bychom přece měly to narušení vnímat obě. Olga si z toho dělala tak trochu legraci.

Přála si slyšet, co ony hlasy říkají. Rozhodla jsem se, že náš hovor začnu nahrávat. Snažila jsem se současně zachytit nějaká slova. Uvědomila jsem si, že ty cizí hlasy jsou dva, patří starším lidem, muži a ženě, a že mluví česky.

Zaznívaly však hodně v pozadí a rozumět bylo jen některým slovům. Jedno z nich jsem ale zachytila přesně, protože se několikrát opakovalo. Bylo to slovo „Olga“, tedy jméno mé kamarádky!

Z těch slov mě mrazilo

Olga každou chvíli vyzvídala, jestli ty hlasy pořád slyším. Odpovídala jsem, že jí pak pustím nahrávku, ať se přesvědčí. V jednu chvíli mě zamrazilo, protože jsem jasně rozpoznala, jak mužský hlas řekl:

„Ona zemře!“ Na to reagoval ženský hlas, kterému však nebylo rozumět. Podle tónu s tím tvrzením ale nesouhlasil.

Slyšela jen pouhý šum

Po chvilce jsem opět zřetelně slyšela, jak žena prohlásila: „To bude dobré.“ Střídavě jsem přepínala mysl mezi tím, co říkala Olga a hlasy, které zněly v pozadí. Nechtělo se mi věřit, že kamarádka opravdu nic neslyší.

Po několika minutách hlasy definitivně zmlkly. Řekla jsem to Olze, ale ta odpověděla, že si nevšimla žádné změny. Přála si však nahrávku slyšet, a tak jsem jí záznam pustila.

Kamarádka přiznala, že nějaký šum slyší, dál si ovšem trvala na tom, že se jednalo o poruchu v éteru. Po chvilce jsme hovor ukončily, ale mně to pořád vrtalo hlavou.

Přehrála jsem nahrávku strýci

Neměla jsem z toho zážitku dobrý pocit a nevěděla jsem, co si počít. Nakonec jsem nahrávku přehrála svému strýci, když se u nás druhý den stavil, a to i z toho důvodu, že byl odborníkem na technologie.

V počítači se mu podařilo ten záznam trochu vyčistit a rázem bylo jasnější, o čem hlasy v pozadí mluvily. Bály se o život Olgy.

Její život visel jen na vlásku

Strýc mi řekl, ať to před kamarádkou raději zamlčím, abych ji zbytečně neděsila. Zařídila jsem se podle toho, pak se ale stalo něco hrozného. Olga těžce onemocněla a čekala ji náročná operace. Dozvěděla jsem se to od jejích rodičů.

Půl roku visel její život doslova na vlásku, naštěstí se ale ze všeho dostala a mně tak spadl obrovský kámen ze srdce.

Byli to její prarodiče

Po několika týdnech jsem se pak vydala za Olgou do Prahy, abych ji znovu viděla osobně. Měla jsem s sebou i tu vyčištěnou nahrávku. Nejprve jsem se rozmýšlela, jestli ji mám kamarádce pustit, ale pak jsem se rozhodla, že ano.

A dodatečně přišel ještě další šok. Hlasy totiž Olga identifikovala. Řekla mi s naprostou jistotou, že jsou to její prarodiče, kteří ovšem už dávno nežili.

Mezi nebem a zemí

Uběhly od té doby už desítky let, ale vysvětlit si to dodnes ani jedna z nás nedokáže. Myslím si ale, že po smrti jen přejdeme do jiného světa a odtud pak vidíme, co se děje v tom, který jsme opustili.

A občas přeskočí mezi oběma světy spojení, aby nás ti shora mohli varovat nebo chránit.

Karolína H. (60), severní Morava