Byt vedle toho mého byl už delší dobu prázdný. Měla jsem mít radost, že je klid, ale neměla. Bála jsem se být sama na celém patře! Když se přistěhoval nový nájemník, popadl mě opravdový strach. Už dlouhé roky jsem bydlela v malém bytě v přízemí jednoho postaršího paneláku. Na patře byly vždy jen tři byty, ale na tom mém jen dva. V tom třetím byl nějaký sklad, ani nevím čeho. V bytě vedle toho méh

Svého muže miluji, ale rodinu nechci. Mateřské pudy necítím a vlastně ani nevím, jak se má správná matka chovat. Žila jsem sama s matkou, kterou otec opustil těsně po mém narození a dál už se o nás nezajímal. Utekl, aby nemusel celé noci poslouchat řvoucího spratka – mě. Matka se z toho zhroutila a celý život mě obviňovala, že jsem jí zničila lásku. „Kdyby nebylo tebe, neodešel by,“ řvala na mě.

Neměla jsem jí to za zlé, že je svému muži občas nevěrná. Dokonce jsme jí i trochu fandila. Ale jen do chvíle, než si políčila na mého manžela! Ženská krev a mlíko, spousta energie! A vedle ní takový mouchy snězte si mě. Člověk se nemohl divit, že svému muži kamarádka Evka občas, no vlastně dost často, nasadila parohy. Ten její si toho ani nevšimnul. Spolknul jí každou lež i s navijákem. Často se

Mohou se lidé na pokraji smrti podívat do budoucnosti a vidět, co nás čeká? Tato otázka mi dlouhá léta nedala spát. Nyní už odpověď znám. Vyrůstala jsem v celkem rozvětvené rodině, což pokračovalo i v dospělosti. Měla jsem čtyři sourozence a každý z nich se oženil nebo provdal, takže když se konala nějaká sešlost, byl to vždycky pěkný zástup lidí. Avšak nejblíže jsem po celý život měla ke své s

Dělat dobré skutky se mi nevyplatilo. Ze souseda, který dělal chudáčka a nechal si ode mě posluhovat, se vyklubal pěkný lotr! Na rozloučenou jsem mu pěkně zavařila! Po rozvodu jsem se musela přestěhovat do malého bytu na druhém konci města. Bylo to pro mě dost kruté období. Nikoho jsme neznala, zůstala téměř bez prostředků. S dospělými dcerami jsem také zrovna moc nesouzněla. Ne, že bychom se hád

Bylo to až děsivé. Vyšla jsem ze dveří bytu a potkala samu sebe! Sousedka změnila účes a koupila si stejné šaty jako já. Nikdo nás od sebe nerozeznal! Stěhování není nikdy žádná příjemná záležitost. Vždyť proto se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Já měla pocit, že mě změna bydliště úplně odrovná. Trvalo neskutečně dlouho, než jsem si zvykla na nové bydlení, nové sousedy a zcela nový ži

V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné a nevratné následky. S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a žít s někým jen tak nadivoko se v tehdejší době neslušelo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si spo

Ten podivný přívěšek mě uhranul. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Jako by mi říkal, abych ho vyčistila a pověsila si ho na krk. Před lety jsme koupili s manželem malý domek v pohraničí. Stál na samém kraji vesnice, která nám učarovala. Byl to dům na spadnutí, ale měl svoje kouzlo a něco nám našeptávalo, že ho musíme mít, takže jsme byli ochotni, dát za něj všechny naše úspory. Věděli jsme, ž

Jedna z nás měla odejít. Přijít o práci! Já to být rozhodně nemohla, nechtěla jsem si hledat na posledních pár let novou práci. Nezbylo, než se zbavit kolegyně! Vycházely jsme spolu vždycky dobře, Maruška a já. Ona mi uvařila ráno kafe a já jí zase donesla ke svačině čerstvý rohlík z kantýny. Samozřejmě i nám to občas zaskřípalo. To když se na mě Maruška začala trochu vytahovat. Jako že má hezčí

Pro Danu bylo největším štěstím, když otěhotněla. Děti milovala a po dlouhých letech marného čekání se konečně podařilo. Vzápětí ale přišla krutá rána osudu... Seznámili jsme se v našem rodném městě. Ačkoliv jsme nebydleli daleko od sebe, desetiletý věkový rozdíl mi asi nějak zabránil, abych si jí všiml dřív. Kdo by se taky ve dvaceti díval po desetiletém žabci! Měl jsem několik spíše krátkodobýc