Neměla jsem ji nikdy ráda a ona mě také ne. Vídaly jsme se jen kvůli manželovým rodičům, aby se neřeklo. Když jsem onemocněla a potřebovala ledvinu, přihlásila se a bez okolků mi ji darovala! Manželova sestra byla krásná, chytrá a vzdělaná. Ale také protivná a namyšlená! Nikdo jí nebyl dost dobrý, na každém viděla jen jeho vady. Nebyla jsem na to pyšná, ale nemohla jsem ji vystát. Manželova sestr

O manželově milence jsem věděla od samého počátku jejich vztahu. Nejvíc mi vadilo, kolik ho stojí peněz. Musela platit, nic jiného jí nezbylo! Měli jsme takový volný vztah, jak se dneska říká. Nijak jsme ho neplánovali, vyplynul ze situace. Manžel byl věčně někde na cestách, a já si zvykla na volnost. Když se poprvé přiznal, že mi byl nevěrný, neztropila jsem scénu, ani nežádala o rozvod. Dala js

Nikdy jsem nevěřila na duchy, nadpřirozené schopnosti ani všelijaké záhady. Pak ale nastal den, kdy se všechno změnilo. Před patnácti lety jsme s mým mužem Hynkem koupili starou chalupu na venkově. Plánovali jsme si, že tam budeme trávit společné víkendy. Dům byl zachovalý, takže tam nebylo ani moc práce. Bylo to ideální místo pro nás dva. Ani jsme nepočítali, že by tam s námi pravidelně jezdil

Ležel na zemi a nehýbal se. Vypadal jako mrtvý. Náš jediný syn by zemřel, nebýt snu, jemuž jsem nevěřila, ale manžel naštěstí ano! Osud nám s manželem dopřál jediného syna. Už jsme měli požádáno o adopci, když jsem zjistila, že čekáme miminko. Tu adopci jsme nezrušili, naopak. Brali jsme ji jako pokyn odněkud se shora. Jako radu, jakou cestou se máme vydat. Další tři děti Honzíček se nám narodi

Stojím ještě chvilku u manželovy postele a dívám se naposled do jeho tváře. A nemohu se zbavit palčivé otázky, zda mu dovedu odpustit. Jestli mu tedy někdy odpustím, honí se mi hlavou. Sestra mi gestem ukazuje, že už je čas jít. Proseděla jsem u jeho postele několik hodin. U člověka, který jsem celý život milovala a on tvrdil to samé. Plánovali jsme spolu ještě spoustu věcí. Tak jak je možné, že

Manžel mi byl nevěrný s tou největší kozou z okolí. Oplatila jsem mu to už několikrát. On o tom sice neví, ale já z toho mám dobrý pocit zadostiučinění. Uběhlo dvacet let našeho manželství, když jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Nejhorší bylo, že s barmankou Janou z naší hospody. S tou, která „nedala“ jen tomu, kdo si neřekl. Místo, abych si to s ním vyříkala, dala jsem na radu kamarádky

Narazili jsme na sebe v pochmurný podzimní den. A to doslova. Vrazil do mě kluk na kole. Na zem jsme spadli oba. Rozplácla jsem se do žlutého mokrého listí a slyšela svištění pneumatik a jakýsi znepokojivý řinkot. Kluk dopadl o kus dál. Zachovala jsem se jako promovaný blázen. Snad by bylo normální, kdybych třeba i sprostě nadávala. Kdybych ječela jako trhovkyně. Jenomže já si v té chvíli uvěd

Otec mé dcery si mě znovu našel po patnácti letech. Když jsem jeho hlas opět uslyšela v telefonu, na okamžik se mi zastavilo srdce. Bylo mi tenkrát skoro třicet let. Pomalu jsem začínala panikařit, že zůstanu sama. Hledala jsem nějakého partnera snad na každém rohu, ale správní chlapi jako kdyby došli. Pak jsem potkala Marka a zamilovala se až po uši. Zmizel bůhví kam Věřila jsem, že Mare

Péče o rodinu a domácnost byla nad moje síly. Byla jsem vyčerpaná a podrážděná. Návštěva u psycholožky mi pomohla vše zvládnout. Když se mi narodila dvojčata, bylo to krásné. Jenže péče o ně mě začala brzy dost zmáhat. Byla jsem s nimi dlouho doma, ale můj sen o šťastné a spokojené rodině se nějak nekonal. Všechno leželo na mně Oba kluci totiž byli už odmalička hodně živí a temperamentní

Snažila jsem se vždy být hodná a poslušná dcera. Ale už takhle dál nemůžu. Maminka se na mě upnula a já se nedokážu od ní odtrhnout. Už jsem měla sbalené kufry a byla jsem domluvená s kamarádkou, že u ní pár dní zůstanu, než si seženu nějaký podnájem. Ale zase jsem to nedokázala. Jsem hrozný srab. Jenže takhle to prostě dál nejde. Já už nemůžu. Mámu mám moc ráda, ale úplně jsem kvůli ní rezigno