Nikdy jsem nevěřila na duchy, nadpřirozené schopnosti ani všelijaké záhady. Pak ale nastal den, kdy se všechno změnilo.
Před patnácti lety jsme s mým mužem Hynkem koupili starou chalupu na venkově. Plánovali jsme si, že tam budeme trávit společné víkendy. Dům byl zachovalý, takže tam nebylo ani moc práce. Bylo to ideální místo pro nás dva. Ani jsme nepočítali, že by tam s námi pravidelně jezdili syn a dcera, ti už byli velcí a měli své zájmy.
Procházka před spaním
Ještě dnes mám v živé paměti první noc, kterou jsme na chatě s mým mužem strávili. Bylo to uprostřed léta, takže jsme se šli ještě před spaním projít po okolí, abychom se s ním seznámili. Do postele jsme se proto dostali až za tmy.
První děsivá noc
Té noci byl zrovna úplněk a chalupa ležela stranou od vesnice. Působilo to docela tajemně až strašidelně. Už jsme skoro usínali, když jsem zaslechla něco jako tichý zoufalý pláč. Zeptala jsem se manžela, jestli to slyšel také. Odpověděl, že ano, ale že to asi bylo jen šumění stromů, nebo zvuk nějakého zvířete. Za chvíli jsme ale oba zřetelně slyšeli, že jde opravdu o lidský hlas, dívčí nebo dětský. K tomu se přidalo i skřípání a vrzání na různých místech chalupy.
Byli jsme vystrašení
Celí vystrašení jsme rozsvítili a všechno najednou přestalo, ale jakmile jsme se uklidnili a znovu zhasli, pláč i zvuky se ozvaly zase! Té noci jsme skoro oka nezamhouřili. Manžel se snažil najít nějaké rozumné vysvětlení, ale na nic nepřišel. Byli jsme oba pořádně vyděšeni. Dokonce padl i návrh, že bychom si to měli rozmyslet a chalupu prodat někomu jinému. Toto se stalo z pátku na sobotu a já jsem se bála další noci. Chtěla jsem odjet, tím spíš, že se pokazilo počasí.
Tragický osud mladých milenců
Odpoledne jsme zašli do místní hospody. Tam nás oslovila jedna stará paní a ptala se nás, jestli jsme ti noví z města. Vyprávěla nám potom, co se kdysi v naší chalupě stalo. Za první republiky tam bydlela rodina, která měla mladou dceru. Ta chodila s mladíkem ze sousední vesnice. Musel odejít na vojnu a za pár měsíců přišla zpráva o jeho tragické smrti. Dívka se v zoufalství oběsila. Od té doby se dívka zjevuje každému novému majiteli. Prý si jen přeje, aby se další lidé dozvěděli o jejím tragickém osudu. Když se tak stane, tak se odmlčí.
Snad její duše došla klidu
Poděkovali jsme staré paní za vyprávění a vrátili jsme se do chalupy. Druhá noc už opravdu proběhla úplně klidně a od té doby se už vlastně nikdy nic podezřelého neozvalo ani neobjevilo. Manžel považuje tu historku za lidovou povídačku, ale já jsem si u místních lidí ověřila, že se to skutečně stalo. Té dívky je mi líto a dodnes občas mívám v chalupě divný pocit, když si na ten první víkend vzpomenu. Vždycky mi doslova přejede mráz po těle.
Lucie S. (69), Brdy
