Domů     Našla jsem v sobě sílu odpustit
Našla jsem v sobě sílu odpustit

Narazili jsme na sebe v pochmurný podzimní den. A to doslova. Vrazil do mě kluk na kole. Na zem jsme spadli oba.

Rozplácla jsem se do žlutého mokrého listí a slyšela svištění pneumatik a jakýsi znepokojivý řinkot. Kluk dopadl o kus dál. Zachovala jsem se jako promovaný blázen. Snad by bylo normální, kdybych třeba i sprostě nadávala. Kdybych ječela jako trhovkyně.

Jenomže já si v té chvíli uvědomila, že jsem si oblékla ten nový kabát, tmavomodrý, dlouhý téměř až na zem. Byla jsem na něj tak pyšná. Vlastně jsem doufala, že se díky němu konečně s někým seznámím. A že už nebudu sama.

Láska na první pohled

Usedavě jsem se rozplakala. Opodál se válející kluk zjevně zpanikařil a zakřičel: „Proboha, stalo se vám něco?“ Nepodařilo se mi vydat ani hlásku. Kdybych bývala dokázala promluvil, zavřeštěla bych: „Právě, že stalo!

Jsem zoufale opuštěná!“ Dokulhal až ke mně a sklonil se, aby si prohlédl dílo zkázy. Byla to láska na první pohled, a vůbec jí nevadilo, že jsme oba potrhaní, špinaví, mokří, rozcuchaní a já že jsem uplakaná. Pak řekl do ticha:

„Opravdu mi nebudete nadávat?“ Pomohl mi vstát a od té chvíle jsme byli nerozlučná dvojice.

Poslední panna ve vesnici

Bylo mi tenkrát osmadvacet, což v té době (před třiceti lety) znamenalo, že jste odepsaná. Ocejchovaná ve stylu – to je ta nešťastnice, která zůstala na ocet. Bydlela jsem ve vsi u babičky, protože táta zemřel a máma o mě nejevila zájem.

Babička byla hodná, ale co se týká mého kvapem se zvyšujícího věku, propadala panice. Její kamarádky jí nedaly vydechnout. Stále dokola slýchala: „Tak kolikpak už je Aleně? Cože? Už tolik? Zase už měla narozeniny? To to letí. A co s tím budeš dělat?

Holka ti zůstane na krku. A pročpak ji nikdo nechce?“ Občas jsem babičku přistihla, jak se po takové konverzaci přímo z lahve napila vaječného koňaku nebo slivovice.

Věkový rozdíl nám nevadil

Když jsem jí přivedla ukázat Šimona, ulevilo se jí, ale jen do chvíle, kdy se dozvěděla, že je o pět let mladší. „Je to ještě dítě!“ pokřižovala se. „Uteče ti,“ prorokovala. Babička nikdy nebyla optimistka.

Pokaždé, když Šimona pozvala na oběd, většinou to byl králík nebo slepice na paprice, si ho podezřívavě prohlížela a vrtěla při tom hlavou. Pravda, byl to ještě mladík, ale byl hezký, laskavý, pracovitý a zamilovaný. Co víc jsem si mohla přát?

Všechno bylo zahalené sluncem

„Budeme mít nádherný život,“ šeptal mi můj manžel o svatební hostině. Měli jsme maličkou svatbu už z toho důvodu, že peněz nebylo nazbyt. Vlastně jsme šli jen na oběd s babičkou, se Šimonovou maminkou a se svědky, našimi kamarády.

Dobrá zpráva byla, že jsme měli možnost nastěhovat se do malého bytu v paneláku, po Šimonově dědečkovi. Připadala jsem si jako hlavní hrdinka románu pro ženy s dobrým koncem.

Jako vyučená kadeřnice jsem konečně nemusela nikam dojíždět, v městečku bylo takové sympatické, malé kadeřnictví.

Spokojený rodinný život

Babička mě záhy naučila vařit i péct, dovedla jsem leccos, co děvčata v mém věku nikoli. Hravě jsem upekla tvarohovou bábovku nebo i dort s kakaovou náplní. Pravidelně v neděli po obědě jsme si dopřávali sladkosti.

Později to ocenila i naše dcerka Liduška, která se narodila rok po svatbě. A protože můj muž byl truhlář, a šikovný, měli jsme v našem útulném bytečku výrazně pěknější nábytek, než bylo v té době zvykem.

Babička, kdykoli k nám přišla na návštěvu, slzela a omlouvala se Šimonovi za to, že mu zprvu nevěřila.

Anonymní dopis

Později jsem pochopila, že nám někteří obyvatelé to naše štěstí asi trošku záviděli. Jakoby nechápali, že manželství nemusí vždycky znamenat jenom dluhy, scény, křik z otevřených oken a nenávist u soudu. Přišel mi anonymní dopis, kde byla pouhá čtyři slova:

„Líp si ho hlídej.“ Tehdy jsem poprvé zneklidněla, dopis působil zlověstně. Hodila jsem ho do koše, ale bylo mi těžko u srdce, jako bych tušila, že bych ho neměla brát na lehkou váhu.

Zamiloval se do mladší

Lidušce bylo v té době šest let a my se Šimonem jsme měli za sebou sedm let nádherného života, přesně takového, jaký mi manžel v den svatby sliboval. Že je náhle něco špatně, se ukázalo i v kadeřnictví.

Některé zákaznice provinile klopily oči, jiné mě naopak pozorovaly potměšile. A jedna přestala chodit úplně. To byla ona – ta, do které se zamiloval můj muž. Pracovala jako servírka v hospůdce, kam Šimon občas zašel na oběd.

Bylo mi mizerně

Šimon mi utekl, přesně, jak prorokovala babička. Doma jsem našla jen prázdnou skříň a provinilý dopis plný omluv a frází. Nechybělo ani to přihlouplé: „Je to silnější než já!“ Věděla jsem, že by neodešel za povrchním vzplanutím.

Domnívala jsem se, že je to konec, a žilo se mi těžko. Dceři jsem řekla, že je táta na služební cestě. A u babičky jsem si málem vyplakala oči. Bála jsem se, že mi řekne: „Já jsem ti to říkala!“ Řekla ale jen: „Čekej. A nebreč.“

Přišlo usmíření

Věděla jsem, že babička má vždycky pravdu. Některým lidem sice plála v očích zlomyslná světýlka, ale nebrečela jsem. Uběhl bezmála celý jeden rok. Šimon se vrátil přesně v ten samý den, v jaký jsme se seznámili. Bylo pochmurno, deštivo. Strčila jsem do něj.

Upadl a válel se v mokrém žlutém listí jako kdysi. Pak jsem mu pomohla vstát. Na znamení, že mu možná přece jen dokážu odpustit.

Alena H. (58), Poděbrady

Předchozí článek
reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští