Na to, že má můj manžel bokovku, jsem přišla docela brzy a on se tím ani netajil. Kupodivu mě to nijak zvlášť nezasáhlo, spíš se mi ulevilo. Můj příběh je dost netradiční. S manželem jsme stejný ročník a on byl vždycky velmi náruživý, s tím jsem si ho i brala. Zpočátku mi to vyhovovalo, ale jak léta běžela, moje intimní potřeby trochu slábly. Rozdílné představy Pak děti odrostly, odešly z

O toho kluka nemůžu přijít! To jsem si uvědomila na poslední chvíli a uháněla, seč mi síly stačily, abych zachránila, co se dá. Věděla jsem, že to musím stihnout do půlnoci, abych to byla právě já, kdo vedle něj bude stát, a kdo mu dá tu první novoroční pusu. Zasloužil si ji, víc než kdokoli jiný. A já jsem byla tak hloupá, že jsem to vůbec neviděla. A teď jsem upalovala tou mrazivou nocí na

Nikdy jsem se nezajímala o alternativní léčbu, až mě k tomu dovedla nemoc. Pomalu se mé zdraví lepší a já věřím, že se z potíží dostanu. Takové zprávy se děsí každý. Přijdete k lékaři, necháte si udělat vyšetření a říkáte si, že to bude jen nějaká prkotina, ze které se rychle vykřešete. Zhoubný nádor a metastázy? To nechce slyšet nikdo! Tou vteřinou se mi život zhroutil. Bylo mi jasné, že každý

Se Zdenou se známe od dětství. Myslela jsem, že ji dokonale znám. To, že v ní dřímá tak strašná nenávist vůči lidem, jsem však netušila. Znám ji dlouho a vždycky jsem ji považovala za svou kamarádku. První třída základní školy, první lásky, první průšvihy. Na to se nezapomíná, stejně jako na první opravdové kamarádství, které mezi námi vzniklo. Dnes jsme v důchodu a občas zajdeme na kafíčko.

Prožili jsme spolu s Růženkou šedesát let. Odešla dřív než já. Nejprve chtěla po mně, abych šel s ní. Když jsem odmítl, vzala si naši malou Miriam. Prožil jsem se svou ženou dlouhý a krásnýživot. Byl jsem ženatý s Helenkou celých šedesát let a dá se říct, že, až na drobnou krizi v mládí, v pohodě. Věkově jsme na tom byli stejně. Před rokem ale moje žena zemřela na nemocné srdíčko. Těžko jsem to

Byla jsem naivní. Věřila jsem na velkou lásku, kterou ve mně můj vyvolený pěstoval. Když jsem ale chtěla rodinu, řekl, že nejsem ta pravá. Každá holka se za ním podívala. Jmenoval se Patrik a byl o pár měsíců starší. Znali jsme se odmalička. Dodnes vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou holčičku s copy a modrookého hubeného kluka s brýlemi. Mne a Patrika. Když se stala ze mě slečna a

Tak ošklivé zvíře jsme do té doby neviděli, manžel ho ale musel mít. Nevím, proč mu říkali Julinka, když to byl ON a zlomyslný raťafák k tomu! Stalo se to před dvaceti lety, když jsem došla k názoru, že si vezmeme z útulku pejska. Manželovi se ten nápad nelíbil, nakonec ale rezignoval. V útulku bylo psů požehnaně, vrtěli ocásky a předváděli, jak moc jsou milí. Jen jeden ne. Seděl zády a zary

Když jsem byla mladá, byly v módě krátké vlasy. Okolí na mě tlačilo, abych se ostříhala. Pochopila jsem, že to byl nekalý záměr. Když jsem přišla do gymnázia, několik studentů ze starších ročníků mě na chodbě oslovilo. „Ty to budeš mít s Lízinou těžký!“ říkali mi. „Nenávidí dlouhé vlasy!“ Nebrala jsem ta slova vážně. Skutečnost, jak se záhy ukázalo, byla ale mnohem horší. Do třídy vstoupila

Kde jen jsou ty krásné časy, kdy jsem byla bezstarostná? Jako třeba tehdy na konci roku, když jsem jela za Kamilem do Bezcestí… Neptejte se, kolik je to let, do tolika ani neumím počítat. Byla jsem bezstarostná – ano, tak dávno to je. Autobus, dnes je mi divné, že zajížděl do takové pustiny, mě vyplivl ve stanici Bezcestí. Příhodný název pro samotu. Větve stromů tížil sníh, nebe bylo ocelově

Když jsem si svého muže Mirka z velké lásky brala, mělo mě pár věcí varovat. Ale já byla zaslepená, ostatně jako každý zamilovaný člověk. Moje kamarádky si asi po straně ťukaly na čelo, protože Mirek byl vyhlášený svůdník. Ostatně, má to asi v genech – stejný byl i jeho otec a děda. Tehdy mi ale bylo sladkých dvacet a ani mě nenapadlo, že existuje reálné riziko, že půjde v jejich stopách. By