Nikdy jsem se nezajímala o alternativní léčbu, až mě k tomu dovedla nemoc. Pomalu se mé zdraví lepší a já věřím, že se z potíží dostanu.
Takové zprávy se děsí každý. Přijdete k lékaři, necháte si udělat vyšetření a říkáte si, že to bude jen nějaká prkotina, ze které se rychle vykřešete. Zhoubný nádor a metastázy? To nechce slyšet nikdo! Tou vteřinou se mi život zhroutil. Bylo mi jasné, že každý další den bude jen a jen větší utrpení.
V duši mi zavládlo hrobové ticho. Prožila jsem nejstrašnější noc v mém životě. Ráno jsem si udělala čaj a ne svou oblíbenou kávu. Ani jsem nevěděla, proč. Vždyť už mi stejně nebylo pomoci! Zavolala jsem do práce a udělala si volno.
Malý krámek
Řekla jsem si, že budu jen tak chodit po ulici a pozorovat svět. Konečně si prohlédnu po letech starou Prahu, vždyť jsem na to neměla pořád čas. Jen jsem někam letěla – do práce, z práce domů, nakoupit, vařit – stále v poklusu. Procházela jsem se ulicí a najednou narazila na krámek s čarodějnými předměty.
Nikdy jsem se o tyhle věci nezajímala, ale teď jsem vstoupila dovnitř. Omámila mě příjemná vůně. Co to je? Zeptala jsem se prodavačky. Řekla, že santalové dřevo. Musela jsem ho mít a hned jsem si také koupila všechno, co k tomu bylo potřeba. Pak jsem si začala prohlížet kameny.
Kameny a amulety
Nádhera! Připadala jsem si jako v nějaké pohádce o pokladech. Brala jsem minerály do rukou, potřásala jimi, až mi zůstal v ruce jeden. Krásně zlatě se leskl a byl neuvěřitelně těžký na to, jak byl malý. Pyrit! Oznámila mi paní za pokladnou.
„Dává sílu, když ji má člověk málo. Je ale lepší si koupit dva stejně velké a těžké, abyste měla do každé ruky jeden.“ Koupila jsem hned dva. Cestou domů jsem zpytovala svědomí, že jsem moc utratila.
Nesla jsem si totiž ještě solnou lampičku a knihu o kamenech. Nu co? Řekla jsem si nakonec. Už tu dlouho nebudu, tak si můžu koupit jen tak něco pro radost! Doma jsem si potom udělala příjemný večer.
Vůně mě obtáčela, lampička vydávala růžové světlo a já držela v každé ruce jeden pyrit a cítila se blaze. Úplně jsem cítila, jak do mě proudí mocná síla. Až mě z toho začala třeštit hlava. Omyla jsem kameny, jak mi prodavačka poradila, a šla si lehnout.
Svitla mi naděje
Spala jsem tvrdě a nebudila se, jako bych se během spánku zregenerovala. Chopila jsem se kamenů a s nimi v ruce jsem cvičila při otevřeném okně. K tomu jsem se už dlouho nedokopala.
Posílená jsem vyrazila do práce. Vůbec jsem ten den neměla chuť k jídlu, na oběd jsem nešla a dala si jablko kolegyně a uvařila si čaj detox, který v kanceláři zahálel. Domů jsem se těšila na své zlaté kameny.
Posílená na těle i duchu jsem po jejich terapii usnula. A tak tomu bylo celý týden. Když jsem šla na vyšetření, byla jsem smířená s osudem. Lékař mi udělal krevní obraz a já šla do práce. Za dva dny mi volal.
Co se stalo?
„Co jste to se sebou udělala?“ zeptal se mě. Lekla jsem se, že už mám smrt na jazyku. Lékař mi ale řekl, že se mé výsledky zlepšily a začíná mi svítat naděje, že by léčba pomohla.
Nakonec jsem ji podstoupila, bylo to hodně náročné, ale já nemoc porazila. Zatím. Ona se totiž nevzdává a ráda se vrací. Já jsem ale odhodlaná bojovat a rakovinu definitivně porazit!
Silva (58), Praha
